Antibabiš za to nemůže

01. prosince, 2017 RUBRIKA Úvodník


Je to naseZemě oplývající mlékem a strdím je naše, miláčku. Foto: Facebook/AndrejBabis

 

Když se stane nějaký průšvih, začne se automaticky hledat viník. Platí to i pro výsledek říjnových voleb. Kdo tedy podle některých komentátorů nese vinu za přesvědčivé vítězství Andreje Babiše, jenž má navíc spolu s okamurovci a komunisty ve sněmovně většinu? Přece média a strany, které razily politiku antibabiš. Ti zabedněnci to přepálili a nahnali voliče do oligarchovy náruče. Na svém zaslepeném postoji trvají i po volbách, a nutí tak chudáka Babiše, aby se spojil s extremisty zleva i zprava.

Při čtení podobných názorů má jeden pocit, že jejich pisatelé žili poslední čtyři roky na jiné planetě. Ponechme teď stranou Babišův střet zájmů, jeho podivné názory na demokracii nebo trestní stíhání kvůli podezření z daňového podvodu. Soustřeďme se na to, jak se choval v Sobotkově vládě. Postupoval v ní jako dříve v byznysu, kde zpravidla nejprve začal s někým spolupracovat, aby ho posléze pohltil a nakonec znectil.

I kdyby se demokratické subjekty obětovaly a pokusily se holportem s oligarchou ochránit zemi před Tomiem Okamurou a Vojtěchem Filipem, ve skutečnosti by svého cíle nedosáhly. Sebe by zničily, a Babiše by nejspíš ještě více posílily. Kdyby nechtěly poslouchat, Babiš by je libovolně obcházel právě s pomocí KSČM a SPD, jak to v posledních týdnech předvádí ve sněmovně. Šéfovi hnutí ANO jde o moc, kterou si mimo jiné kvůli svým problémům se zákonem nemůže dovolit ztratit. Při své jízdě na tygrovi vyhazuje pojistky českého demokratického systému.

Takzvaný antibabiš tedy představuje svým způsobem pozitivní politiku, a sice důsledným odmítáním kumulace moci v jedněch rukou a obranou liberální demokracie. Pouze na těchto základech lze stavět seriózní politický program, bez nich se celá koncepce sesype tvůrcům na hlavu. Do letošního května spolupráci s Babišem na vládní úrovni zavrhovala pouze TOP 09, ostatní strany budoucí spojenectví opatrně připouštěly. Jak však přibývaly další jeho kauzy, které zahrnovaly v neposlední řadě také podezření ze zneužívání Finanční správy k vlastním obchodním zájmům, museli na to demokratičtí politici reagovat a spolupráci s Babišem jako případným premiérem chtě nechtě vyloučit.

Argument, že by tady existovala nějaká masová a dlouhodobá politika antibabiš, je proto mýtus. Podobná situace byla v médiích. Babiš v roce 2013 koupil jeden z nejdůležitějších mediálních domů. Z ostatních vydavatelství proti němu vyloženě šly jen tituly, jejichž čtenost není z hlediska celkového zásahu rozhodující. Veřejnoprávní média musejí být ze zásady vyvážená čili opatrná, byť třeba pořad Reportéři ČT odváděl ohledně Babiše záslužnou práci. V komerčních televizích se žádný antibabiš rozhodně nedostavil.

Suma sumárum, vymezování se vůči Andreji Babišovi neselhalo proto, že by samo o sobě bylo špatné a hloupé, ale protože bylo nedůsledné a z různých důvodů nedůvěryhodné. Platí to i o přístupu k jeho médiím. Proč tam píší lidé, kteří se tváří jako prozápadní liberálové? Proč jim politici demokratických stran udělují rozhovory? Legitimizují tak noviny, jež jinak oprávněně obviňují z manipulací. Povolební vývoj svědčící o Babišově bezskrupulóznosti snad bude znamenat budíček pro všechny, kteří se domnívají, že se s šéfem ANO dá nějak dohodnout. Nedá, musí se s ním demokratickými prostředky bojovat. Jedněmi prohranými volbami svět nekončí.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.