Boj o chorvatské rafinerie

18. února, 2017 RUBRIKA Střední Evropa


INA rafinerieRafinerie společnosti INA. Foto: INA

 

Představte si, že by šéf největší české energetické skupiny ČEZ Daniel Beneš nemohl několik let opustit svou zemi, protože by na něj třeba Bulharsko vydalo mezinárodní zatykač u Interpolu. Něco podobného se stalo kvůli případu údajného uplácení při privatizaci rafinerií v Chorvatsku nejdůležitějšímu člověku maďarské petrochemické skupiny MOL Zsoltu Hernádimu. Hlavní roli v této kauze hraje chorvatský expremiér Ivo Sanader.

 

Maďarský MOL získal menšinový podíl v chorvatské společnosti INA v roce 2003. Za čtvrtinu akcií tehdy zaplatil 505 milionů dolarů. Porazil dalšího zájemce, jímž byla rakouská skupina ÖMV. Ta se v roce 2007 pokusila, zřejmě po předchozí dohodě s ruskou vládou, o nepřátelské převzetí MOL. Potom až do roku 2009 držela přes pětinu jeho akcií, jež nakonec prodala ruské firmě Surguntněftěgas. Narazilo to na odpor maďarské vlády Viktora Orbána, která v roce 2011 ruský podíl vykoupila za 1,88 miliardy euro. To už je ale jiný příběh související s komplikovanými energetickými vztahy mezi Maďarskem a Ruskem.

 
Korupce jako velezrada

Vraťme se do Chorvatska. V roce 2009 se maďarský podíl v INA po ročním vyjednávání se samotnou společností i vládou zvýšil na 49 procent. MOL za něj zaplatil 780 milionů eur, kromě dalších akcií získal nad firmou také manažerskou kontrolu. Podle chorvatských úřadů se to stalo jen díky tomu, že Zsolt Hernádi uplatil tehdejšího chorvatského premiéra Sanadera částkou pět milionů eur. Na internetu je dostupné video ze společného oběda obou mužů – chybí ale u něj zvuk, což ho trochu problematizuje.

Sanader byl kvůli tomu – i díky dalším světectvím – v roce 2012 odsouzen na deset let vězení, později mu soud trest zkrátil na osm a půl roku. Loni byl proces anulován a vrátil se na úplný začátek. Mimochodem, Ivo Sanader, chorvatský premiér v letech 2003 až 2009, i kvůli jiným korupčním kauzám včetně černého financování své strany sedí s přestávkami ve vězení již šest let.

Chorvatský stát nyní drží v INA jen 44 procent akcií a snaží se Maďary vytlačit. Firma provozuje dvě rafinerie, tu významnější v přístavu Rijeka a druhou ve vnitrozemí v Sisaku. Té však v budoucnu hrozí uzavření. Rafinerie v Rijece je dále spojená s přístavem a ropným terminálem Omišalj na ostrově Krk, jenž je vstupní branou pro alternativní ropovod Adria zásobovaný pomocí tankerů. V roce 2015 vydělala společnost INA celkem 1,418 miliardy kun (přes pět miliard korun), zisk za loňský rok bude zřejmě menší. Firma v zemi zaměstnává více než dvanáct tisíc lidí.

O tom, že privatizace INA ovlivňuje současnou chorvatskou politiku, není pochyb. Jak by také ne, když bývalý chorvatský prezident Ivo Josipović označil Sanaderův postup při privatizaci za velezradu. Dobře to ukazuje i loňský skandál vicepremiéra Tomislava Karamarka, jenž zažil politický pád, když se ukázalo, že jeho atraktivní rusovlasá žena si přišla na 60 tisíc eur za konzultační služby pro lobbisty, kteří pracují pro maďarský MOL.

Chorvaté původně doufali, že celý spor vyřeší mezinárodní arbitráž, jež celou transakci zpochybní. Loni v prosinci tato naděje zhasla, když komise OSN pro mezinárodní obchodní právo rozhodla, že důkazy pro anulování smlouvy nejsou dostatečné. Na Štědrý den oznámil chorvatský premiér Andrej Plenković záměr vykoupit podíl od MOL. Potřebuje k tomu „drobnost“ – asi 2,2 miliardy dolarů. Na takovou částku ocenila maďarský podíl v INA agentura Reuters. Konečná cena je samozřejmě vždycky výsledkem jednání. Určitě jde ale o peníze, jaké se v rozpočtu čtyřmilionové země lehce nenajdou. Premiér Plenković navíc slíbil, že odkup akcií INA nezvýší státní dluh. Zdrojem peněz má být privatizace čtvrtinového podílu v elektrárenské společnosti Hrvatska elektroprivreda, což je místní obdoba ČEZ.

Jeden výdaj už je ale pro chorvatský rozpočet předem daný. Záhřeb musí zaplatit dvacet a možná až třicet milionů dolarů na uhrazení nákladů za prohranou arbitráž.

 
Místo Maďarů Češi? Zatím ne

V chorvatsko-maďarském ropném sporu se přímo i nepřímo angažují také Češi. Zřejmě málokdo v Česku ví, že energetická skupina ČEZ již deset let vlastní sedm procent akcií MOL. V jeho představenstvu sedí již od roku 2010 bývalý šéf ČEZ Martin Roman, ačkoliv českou energetickou jedničku už šest let nevede a není ani v její dozorčí radě. ČEZ tehdy nákup akcií maďarské petrochemické skupiny vyšel asi na 11 miliard korun. Byl součástí dohodnutého strategického partnerství při stavbě dvou paroplynových elektráren v Bratislavě a Budapešti. Výrazný propad cen elektřiny na trzích ale spolupráci ekonomicky pohřbil.

V lednu 2014 vypršela opce, jež umožňovala MOL odkoupit její akcie zpátky, což firma neudělala. ČEZ prodej maďarských akcií kvůli jejich tehdejšímu propadu na burze odložil. Místo toho vydal takzvané konvertibilní dluhopisy v hodnotě 470 milionů eur. Jejich vlastníci si je mohou letos nechat proplatit nebo vyměnit za akcie MOL. Jejich hodnota je na tom nyní mnohem lépe než před třemi lety, a tak by se ČEZ nakonec mohla dlouho ztrátová investice vyplatit.

Z českého hlediska je mnohem zajímavější angažmá vlastníka Moravských naftových dolů Karla Komárka, který měl podle chorvatského tisku koncem roku 2015 předložit místní vládě plán, jak získat kontrolu nad společností INA. Chorvati ho však odmítli, neboť se obávali, že se ocitnou v úplně stejném postavení, jako jsou nyní. Jen s tím rozdílem, že Maďary nahradí Češi. Jeden z nejbohatších Čechů se však prý nevzdává a stále patří mezi vážné zájemce o místní rafinerie. Komárek je ale může chtít získat i pro někoho jiného. V Česku je jeho partnerem ruský Gazprom, jehož ropná divize od roku 2008 kontroluje srbské rafinerie.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.