Budapešť nad Vislou?

28. února, 2016 RUBRIKA Polský speciál, Střední Evropa


Orban_SzydloPolská premiérka Beata Szydło se svým maďarským protějškem Viktorem Orbánem. Zdroj: Facebook/OrbanViktor

 

Historické paralely mají sice sloužit k lepšímu pochopení, málokdy jsou ale přesné a sklouzávají ke zjednodušením ztěžujícím pochopení reality. Navíc nám neumožňují adekvátní reakci na nové fenomény, neboť na ně úzkostlivě nahlížíme starým pohledem. Zvláštním příkladem je připodobňování Kaczyńského Polska k Orbánovu Maďarsku.

 

Když po loňských polských volbách začala vítězná strana Právo a spravedlnost rychle realizovat své představy o proměně Polska, začalo se hovořit o orbánizaci střední Evropy. Situace v Polsku a Maďarsku je však odlišná hospodářsky, společensky i politicky a stejně tak bude mít i Kaczyńského tažení jiný výsledek, než kterého prozatím dosáhl Viktor Orbán.

Připomeňme si, co přispělo k Orbánovu fenomenálnímu vítězství v roce 2010. Maďarská společnost byla otrávená ekonomickou stagnací. Vstup do EU nepřinesl výrazné ekonomické oživení, kterému se těšily Slovensko, Česko nebo Polsko. Socialistická politická elita ztrácela poslední zbytky důvěry a lidé demonstrovali v ulicích na protest proti aroganci vládnoucí moci. Do toho vtrhla hospodářská krize a západní Evropa se začala potýkat s problémy eurozóny. Viktor Orbán se zdál být jediným zachráncem maďarského státu.

Polská společnost je dnes naopak sebevědomá, přiznává, že se jí žije stále lépe, a věří evropskému projektu. Stejně jako Maďaři v roce 2010 sice Poláci při volbách toužili po výměně politických elit, avšak necítili se tolik ohroženi. Nevzhlíželi k budoucnosti s takovými obavami jako Maďaři, když si zvolili Orbána. I předvolební kampaň Práva a spravedlnosti se zaměřila především na zvyšování blahobytu domácností. Jinými slovy strana říkala, že bude Polsko modernizovat důsledněji a starostlivěji než její předchůdci.

 
Odlišné bojiště i taktika

Fidesz získal v roce 2010 ústavní většinu a ústavu také změnil. Oproti tomu Jarosław Kaczyński sice opakovaně tvrdil, že změna ústavy je jeho cílem, avšak dosáhl jen většiny prosté. Orbán proměnu státu rozložil do dvou volebních období. Díky ústavní většině vhodně změnil volební zákon, aby i při nižší podpoře v roce 2014 udržel svoje pozice a mohl v realizaci svého projektu pokračovat. Kaczyński provádí změny neesteticky a překotně, jako by ho už na počátku volebního období tlačil čas.

Postupné kroky Orbána nejenže nepřitáhly tolik pozornosti ze zahraničí, ale zároveň mu pomohly vytvořit auru dobrého starosty, jenž pečuje o stabilizaci poměrů. Tím si získal především střední třídu, která dnes tvoří důležitou oporu jeho voličské základny. Zároveň Fidesz mohl dovnitř i navenek strašit tím, že jakákoli alternativa je jen horší, neboť vedle něj vyrostl v reálnou politickou sílu extremistický Jobbik. I proto dokázal Orbán ovládnout celé Maďarsko s výjimkou Budapešti.

Naopak Kaczyński svým útokem na veřejné instituce uvrhl střední třídu v nejistotu a Právu a spravedlnost začaly rychle padat preference. Ve volbách sice získalo nadpoloviční většinu v parlamentu, avšak Polsko zdaleka neopanovalo. Volební mapa Polska zůstala víceméně stejná. Východ volil konzervativně a západ spíše liberálně. Jen voličů na západě přišlo méně než obvykle.

Kaczyński má k Orbánovi daleko i osobnostně. První platí za asketického samotáře, který se těžko vyrovnává se ztrátou bratra, zatímco druhý se cítí dobře mezi lidmi, má velkou rodinu a nebojí se ukázat, že se mu v politice dobře daří.

 
Maďarský hospodářský model

Mezi současnými nejmocnějšími muži Polska a Maďarska lze však najít i řadu podobností. Oba soudí, že je zapotřebí bránit národní stát před globalizací pomocí posilování role státu v ekonomice a ochranou vlastní kultury. Odpor vůči globalizaci je pak nejviditelnější při odmítání evropeizace. Právo a spravedlnost však žádný originální recept za dobu své existence vyvinout nedokázalo. Historická politika či obratná filozofická argumentace jednoduše hospodářský rozvoj tažený domácím kapitálem a silnými domácnostmi nepřinesou. Proto Kaczyński a jeho poradci začali hledat inspiraci v Maďarsku a vypůjčili si některé programové postuláty, jako jsou zdanění zahraničních bank a obchodních řetězců nebo ochrana domácností, jež se zadlužily půjčkami ve švýcarských francích.

Je ale otázkou, zda sebevědomá polská společnost tyto kroky docení. Zatímco frustrování maďarští voliči hledali v roce 2010 ochránce, kterého našli, velká část Poláků vidí v Kaczyńském spíše poblázněného revolucionáře. Koneckonců sám kvůli špatné image nekandidoval ani na prezidenta, ani na premiéra.

Zatímco Orbán tedy dobře pochopil, co si Maďaři přejí, Kaczyński se podle rychlého pádu podpory Práva a spravedlnost zle přepočítal. Buď svůj kurz upraví, nebo ho čekají už jen samé porážky.

Kaczyński tak má možná blízko k Orbánovi a Právo a spravedlnost k Fideszu, ale Polsko je svojí společenskou a politickou situací velmi daleko od Maďarska. Proč se tedy ta divoká paralela stala tak oblíbenou? Řekl bych, že spojováním názorů společnosti s pohledy ústřední politické osobnosti se dává arogantně a přezíravě najevo, že tyto národy jsou nedospělé, nedovyvinuté. Jako by stále musely někoho následovat. Možná tato logika může platit v zemích, kde režim společnost ovládá, avšak nikoli v demokraciích, jako je Polsko.

 

Publikace tohoto textu je součástí projektu ÚMV: „Podpora veřejné debaty o aktuálních tématech týkajících se Polské republiky“ a byla podpořena Česko-polským fórem.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.