Bude ve Varšavě Budapešť?

01. prosince, 2013 RUBRIKA Téma


Kaczyński1

Před 12 lety založili Lech a Jarosław Kaczyńští Právo a spravedlnost. Tato strana od počátku stavěla především na antikomunismu, katolických tradicích, vlastenectví a snaze vymýtit korupci. Její ekonomické pohledy oscilovaly mezi liberálním přístupem a spíše sociálnědemokratickým pojetím. V poslední době vítězí druhý přístup, když se Právo a spravedlnost (PiS) posunulo v ekonomických záležitostech výrazně doleva. Důležitou roli zde hraje tradice Solidarity, prvních nekomunistických odborů ve východním bloku, které se staly základem polského disentu. Po pádu komunismu tak polské pravicové strany trochu paradoxně vznikaly na základech odborového hnutí.

Čtvrtá republika bratří Kaczyńských

Své doposud nejvýraznější úspěchy prožila strana na podzim 2005, kdy nejprve zvítězila v parlamentních volbách, aby pak její kandidát, Lech Kaczyński, uspěl i v následujících prezidentských volbách. V obou případech se při tom čekal spíše triumf Občanské platformy, resp. jejího předáka Donalda Tuska. Právě prezidentská kampaň znesvářila obě pravicové strany natolik, že oproti očekávání spolu nesestavily vládu. PiS nejprve sestavilo menšinovou vládu, po roce pak vytvořilo koalici s katolicky orientovanou Ligou polských rodin a Sebeobranou, jíž šéfoval vůdce rolnických odborů Andrzej Lepper. Do čela koaliční vlády se postavil Jarosław Kaczyński, jenž tak porušil slib, že pokud jeho bratr bude prezidentem, on se premiérem nestane. Jeho vláda byla značně nestabilní a skončila již po roce, především kvůli skandálům nevypočitatelného Andrzeje Leppera. V předčasných volbách na podzim 2007 zvítězila Občanská platforma, která od té doby vládne společně s Polskou stranou lidovou (PSL). PiS časem přišlo i o post prezidenta, když v dubnu 2010 při leteckém neštěstí poblíž ruského Smolensku tragicky zahynul Lech Kaczyński. Jarosław se pokoušel v následujících prezidentských volbách svého bratra nahradit, ale neuspěl v souboji s Bronisławem Komorowským.

Krátká vláda PiSu v letech 2005-2007 bývá nazývána Čtvrtou republikou, jíž symbolizovala mimo jiné snaha o vyrovnání se s komunistickým režimem formou lustrací. Musíme si uvědomit, že v letech 1993-97 a 2001 – 2005 vládl postkomunistický Svaz demokratické levice (SDL), z jehož řad vzešel i prezident Aleksander Kwaśniewski. Politici z SDL coby bývalí komunisté dávali z logiky věci přednost pohledu dopředu než hrabání se v minulosti. Pro tzv. Čtvrtou republiku byl též charakteristický místy přehnaný důraz na boj s korupcí, který navazoval na působení Lecha Kaczyńského na ministerstvu spravedlnosti na konci 90. let. Zahraniční politiku vlády Kaczyńských, která se často vymezovala vůči Německu a Rusku, mají mnozí evropští leadeři v živé paměti. Památný byl především summit EU, na němž se projednávala Lisabonská smlouva. Lech Kaczyński tehdy požadoval zachování vyššího počtu hlasů pro Polsko v Radě EU, přičemž mimo jiné argumentoval Poláky zavražděnými za války Němci. Během summitu vše po telefonu konzultoval s bratrem.

Naopak převážně pozitivně byl přijat jiný počin Lecha Kaczyńského na poli zahraniční politiky, a sice jeho odvážná podpora Gruzie válčící v létě 2008 s Ruskem. Kaczyński společně s ukrajinským prezidentem Juščenkem a představiteli pobaltských států přiletěli uprostřed bojů přímo do Gruzie, aby demonstrovali solidaritu se zemí bránící se sevření ruského „medvěda“.

A Orbán bude závidět! (foto: Wikimedia Commons/Piotr Drabik)


Smolenské šílenství

Jestliže ještě v roce 2002 dokázaly PiS a Občanská platforma na regionální úrovni spolupracovat, o tři roky později je od sebe definitivně oddálil výše zmíněný vyhrocený prezidentský duel mezi Lechem Kaczyńským a Donaldem Tuskem. Nutno podotknout, že dnes už mají tyto strany spolu málo společného i programově. I když obě platí v polských poměrech za pravicové, Platforma zastává v ekonomice spíše liberální postoje, zatímco PiS klade důraz na společenskou solidaritu. Hlavní rozdíl ovšem spočívá ve světonázorových otázkách. PiS se profiluje jako konzervativní strana opírající se o hodnoty katolické církve, zatímco Platforma cílí na liberální voliče, kteří nesouhlasí se silným vlivem polské katolické církve na politický a veřejný život.

Hlavní překážku případné spolupráce mezi dvěma nejsilnějšími stranami ovšem představuje osobní animozita mezi Jarosławem Kaczyńským a premiérem Donaldem Tuskem. Ta se prohloubila po tragické smrti Lecha Kaczyńského, jeho ženy a 94 dalších osob ve Smolensku. Bez jakýchkoli věrohodných důkazů Kaczyński a jeho věrní více či méně otevřeně tvrdí, že se nejednalo o leteckou katastrofu, nýbrž atentát. Lech Kaczyński byl nepohodlný ruskému prezidentovi Putinovi i polským vládním politikům, a tak ho zřejmě zabili, myslí si zastánci této spiklenecké teorie. Pod vedením poslance PiS Antoniho Macierewicze vznikla parlamentní vyšetřovací skupina, která se teorii atentátu snaží prokázat. Možnost atentátu podle některých průzkumů připouští třetina Poláků.

Smolenská letecká katastrofa mohla alespoň dočasně sjednotit Polsko rozdělené na konzervativní a liberální tábor. Místo toho se ještě více prohloubily zákopy. Vina leží především na Kaczyńského družině. Když ministr zahraničí Radek Sikorski onoho smutného dne informoval Jarosława Kaczyńského o smrti bratra, dostalo se mu nečekané odpovědi: „To je výsledek vaší zločinné politiky, když jste odmítli koupit nová letadla“. O pár hodin později, už na místě neštěstí, odmítl Kaczyński přijmout kondolenci premiéra Donalda Tuska. Otázka, kterou si mnozí kladou a na níž stále neznáme odpověď, zní: Věří opravdu Jarosław Kaczyński tomu, že jeho bratr byl zavražděn?

Boj o přízeň Tadeusze Rydzyka

V katolickém Polsku má slovo kněze velký vliv. Beze zbytku to platí pro kontroverzního redemptoristu Tadeusze Rydzyka, který šéfuje mediálnímu impériu, do něhož patří Radio Maryja, televize Trwam a list Nasz Dziennik. Především toruňská rozhlasová stanice se těší velkému zájmu posluchačů a má tudíž nezanedbatelný vliv na rozhodování konzervativně laděných voličů, o něž se uchází právě Právo a spravedlnost. Vztahy Kaczyńských a Rydzyka nebyly nikdy příliš vřelé. Pomohly tomu i výroky Jarosława Kaczyńského z roku 1998, které naznačovaly napojení Radia Maryja na ruské tajné služby. Kaczyński se údajně za svá slova knězi osobně omluvil. Na druhou stranu zase Rydzyk, netuše, že je nahráván, označil manželku Lecha Kaczyńského za „čarodějnici“. Maria Kaczyńská se „otci řediteli“, jak se Rydzykovi v polských médiích běžně říká, znelíbila svým ne úplně odmítavým postojem k interrupcím.

I přes tyto rozpory uzavřeli Rydzyk a Jarosław Kaczyński jakýsi sňatek z rozumu. Toruňské rádio stranu víceméně podporuje, díky čemuž si zachová vliv na její kandidátky. PiS zase podporovalo Rydzyka v úsilí, aby TV Trwam byla zařazena do digitálního multiplexu. I tak to mezi oběma vůdci konzervativního tábora občas zaskřípe. Rydzykova média kritizovala Kaczyńského kvůli nedávnému neúspěšnému referendu ve Varšavě, kde se kvůli nízké účasti nepodařilo odvolat primátorku z řad Občanské platformy. Podle některých komentátorů ale nešlo ani tak o politiku, jako spíše o byznys. Společnost provázána s PiSem kromě vydávání listu Gazeta Polska totiž začala provozovat i televizi Republika, která konkuruje TV Trwam, což se otci řediteli samozřejmě nelíbí. Na jeho kritiku PiSu reagoval stranický mluvčí Adam Hofman s tím, že katolíci by měli držet pohromadě a společně čelit té „hordě pohanů a barbarů“. Politici Práva a spravedlnosti si nedovolí na Rydzyka příliš útočit, neboť se bojí, aby nepodpořil Solidární Polsko, tedy stranu, již po posledních volbách vytvořili odpadlíci od PiSu v čele se Zbigniewem Ziobrem. Nicméně její podpora ve veřejnosti se zdá příliš slabá na to, aby Rydzyk riskoval.


Donald Tusk se stává premiérem místo Jaroslawa Kaczyńského. Gratuluje mu prezident… Lech Kaczyński. (foto: Archiwum Kancelarii Prezydenta RP)


Jako Orbán?

Navzdory přibývajícím letům (bude mu 65) a dvojím prohraným volbám se Jarosław Kaczyński nevzdává snu o návratu do premiérského křesla. Dva roky před řádnými volbami se to nejeví být příliš reálné. PiS se sice přetahuje s Občanskou platformou o první místo ve volebních průzkumech, ale jeho podpora výrazně neroste (kolem 30 % voličů). Navíc strana má momentálně nulový koaliční potenciál. S Občanskou platformou ji, jak už bylo řečeno, nic nepojí. Se Svazem demokratické levice by se možná našel jistý programový průnik v ekonomické oblasti, ale spolupráci znemožňuje antikomunismus na jedné straně a postkomunistická minulost na straně druhé. S otevřeně antiklerikálním hnutím Janusze Palikota je spolupráce nemožná, ostatně bratři Kaczyńští byli vždy oblíbeným terčem Palikotových slovních útoků. Představitelná by mohla být koalice PiSu a lidovců, ale potíž je v tom, že obě strany spolu soupeří o venkovský elektorát, což je nutí se proti sobě vymezovat. Žádná jiná strana kromě výše zmíněných by se momentálně do Sejmu nedostala.

Pokud chce tedy Kaczyński vládnout, musí získat nadpoloviční počet mandátů. A právě tento cíl předseda PiSu neskrývá. Po prohraných volbách v roce 2011 bojovně prohlásil: „Ve Varšavě ještě bude Budapešť“. Narážka na maďarského premiéra Viktora Orbána a jeho přesvědčivé volební vítězství v roce 2010 je zřetelná. Orbán díky ústavní většině svého Fideszu mohl změnit konstituci, což by se jistě líbilo i Kaczyńskému, který by tak mohl naplnit svůj sen o skutečné Čtvrté republice. V takové ústavě by podle něj neměl chybět odkaz na „Boha všemohoucího“ a vymezení rodiny jako svazku muže a ženy.

Podobně jako Orbán by chtěl zdanit velké korporace, především banky, telekomunikační firmy a energetické kolosy. V poslední době vůbec Kaczyński stupňuje útoky na podnikatele (mnoho z nich má prý komunistickou minulost). Navrhuje dále nereálná opatření typu plošného zvýšení mezd.

Osamocený předseda

Kaczyński stále více lidí odrazuje, a nejde tu pouze o spiklenecké teorie kolem Smolensku. Bojí se ho liberální elity, které budou raději volit vládnutím opotřebovaného Donalda Tuska, než aby se vrátil Kaczyński, který jim symbolizuje hledání komunistických agentů za každým rohem, antikorupční běsnění i euroskepticismus. Na politické scéně s výjimkou spolustraníků nemá žádného spojence. Odmítají jej i jeho bývalí kolegové ze Solidarity. Její legendární vůdce Lech Wałęsa v rozporu se skutečností tvrdí, že Kaczyński v opozici nic nedělal. Zde narážíme na další Kaczyńského problém, a sice časté rozchody s jeho spolupracovníky. Počínaje zmíněným Wałęsou, s nímž na přelomu 80. a 90. let společně s bratrem spolupracovali. Dnes si nemohou přijít na jméno.

Právo a spravedlnost opustily postupem času některé známé osobnosti jako Ludwik Dorn, Joanna Kluzik – Rostkowska, Paweł Kowal, Michal Kamiński nebo již zmíněný Zbigniew Ziobro. Zdá se, že kdokoli začne ohrožovat šéfovské postavení Jarosława Kaczyńského, dříve či později ze strany odejde. Po ztrátě bratra a následně i matky se starý mládenec Jarosław Kaczyński zdá být osamocen. V jednom z novinových rozhovorů řekl, že po Smolensku „život pro něj skončil“. Zbývá mu sen o Budapešti nad Vislou. Splní se mu? Zdá se, že poslední šanci má za dva roky. Třetí prohru v řadě by před svými spolustraníky asi neobhájil.

Tomáš Fošum

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.