Dobře promyšlený experiment Sebastiana Kurze

11. března, 2020 RUBRIKA Střední Evropa


imageWK_upr2

 

Poprvé v rakouských dějinách se ujala vlády koalice křesťanskodemokratických lidovců a Zelených. Tato kombinace má nadějné vyhlídky do budoucna. Jedním z důležitých politických testů pro ni budou podzimní komunální volby ve Vídni. V těch může dosáhnout slušného výsledku skandály proslulý Heinz-Christian Strache.

 

 Ještě před pár měsíci se vládní spolupráce lidovců (ÖVP) a Zelených všeobecně považovala za nereálnou. Předpokládalo se, že tyto strany nebudou mít dohromady nadpoloviční většinu v rakouském parlamentu. Jenže v předčasných podzimních volbách využili lidovci popularitu svého lídra a exkancléře Sebastiana Kurze a zvítězili s rekordně velkým náskokem před druhou sociální demokracií. Oslavy vypukly rovněž u Zelených, kteří se čtrnácti procenty hlasů dosáhli svého historicky nejlepšího výsledku v rakouských dějinách. Profitovali z toho, že se ochrana životního prostředí a boj proti globálnímu oteplování klimatu staly nejdůležitějším tématem voleb.

Nabízela se tedy otázka, zda oba vítězové podzimního klání zkusí vytvořit společnou vládu. Připomeňme, že v roce 2003 skončily jejich námluvy nezdarem. V čele lidovců stál kancléř Wolfgang Schüssel, s nímž dnes Sebastian Kurz čas od času neformálně rozmlouvá o politice. Za Zelené tehdy vyjednávali například současný spolkový prezident Alexander Van der Bellen nebo jejich spoluzakladatel a pozdější stranický rebel Peter Pilz.

 
Rizika a rozdíly

Lídr ÖVP Sebastian Kurz sice přesvědčivě vyhrál, ale neměl příliš mnoho variant s kým vládnout. Zkusit podruhé za sebou nevyzpytatelnou kombinaci se Svobodnou stranou Rakouska (FPÖ) by znamenalo podstoupit značné riziko. Kromě toho předseda Svobodných Norbert Hofer bezprostředně po volbách ohlásil odchod své strany do opozice. Spojenectví lidovců se sociální demokracií odmítly obě strany. Panují totiž mezi nimi příliš velké rozdíly v azylové a migrační politice, v pohledu na reformu sociálního systému nebo penzí. Koalice ÖVP s liberály (NEOS) by zase neměla dostatečnou nadpoloviční většinu v Národní radě.

Kurzovi tedy v podstatě nezbývalo nic jiného než zkusit partnerství se Zelenými, kteří v posledních letech stále častěji přebírají vládní odpovědnost. Ve spolkových zemích Vorarlbersko, Tyrolsko a Salcbursko spolupracují právě s lidovci. Oba partneři zatím na zemské úrovni respektují domluvené rozdělení kompetencí. Pokud dojde k názorové rozepři, řeší ji interně a nikoli prostřednictvím médií.

 
Snižování daní i emisí

Koaliční rozhovory po podzimních volbách byly velmi náročné. Obě strany musely v mnohém ustoupit. Lidovci se ztotožnili s přísnější a ambicióznější ochranou životního prostředí. Do roku 2030 má Rakousko kompletně přejít na obnovitelné zdroje energie a od roku 2040 zanechávat nulovou uhlíkovou stopu. Vláda plánuje rozšířit působení dosavadní „jízdenky Rakousko“, aby bylo možné cestovat po celé republice za tři eura denně. Zvláštní péče má být věnována podpoře veřejné dopravy nejen v oblasti výstavby, ale také směrem k její dekarbonizaci. Zelený rukopis nese záměr koalice revidovat stávající legislativu ve prospěch větší ochrany životního prostředí.

Rovněž lidovci prosadili svá klíčová témata. Kurzova vláda chce pokračovat ve snižování daňové zátěže především u nízkopříjmových skupin a drobných a středních podnikatelů. Nový kabinet se dále zavázal posílit policejní sbor. Pokračovat má rovněž restriktivní azylová a migrační politika. Za jednu z Kurzových „výkladních skříní“ bude odpovídat někdejší generální sekretář ÖVP Karl Nehammer, jenž je znám svou loajalitou ke staronovému spolkovému kancléři.

Tyrkysovo-zelená koalice samozřejmě skrývá značný konfliktní potenciál. Stačí, aby došlo k opětovnému vyhrocení celosvětové migrační krize. V takovém případě najde ÖVP společnou řeč spíše s opozičními Svobodnými než s koaličním partnerem. Kurz si však svůj zatím poslední zápis do dějin Rakouska dobře rozmyslel. Jak lidovci, tak Zelení vědí, že jim současná konstelace nabízí jedinečnou možnost, jak stabilizovat svou voličskou základnu. Kabinetu, který dokáže skutečně vládnout, a nikoli jen reagovat na aktuální vývoj, se bezpochyby dostane značné podpory obyvatelstva.

 
Bitva o Vídeň na obzoru

Jednou z dominantních událostí letošního roku budou prestižní podzimní komunální volby ve Vídni. Od roku 1945 drží místo tamního starosty sociální demokracie. Strana však nyní prochází vnitřní krizí a její dominantní postavení v metropoli může být ohroženo. Pokud zde získá SPÖ méně než pětatřicet procent hlasů, pak zřejmě přejdou lidovci a Zelení do protiofenzivy. Za pomoci liberálů by mohli prosadit společného kandidáta na funkci vídeňského starosty.

Kromě toho se na politické scéně opět objevil někdo, s nímž se již nepočítalo. A chce míchat kartami právě v rodné Vídni, kde se mu zpravidla dařilo. Někdejší vicekancléř a šéf FPÖ Heinz-Christian Strache musel odejít z politiky poté, co bylo loni v květnu zveřejněno kompromitující video o jeho záměru ilegálně financovat Svobodné. Když se k tomu později přidaly zprávy o údajném zneužívání státních financí pro soukromé účely a FPÖ vyloučila dlouholetého předsedu ze svých řad, zdála se být Stracheho kariéra definitivně u konce. Nicméně HC, jak bývá kontroverzní politik familiárně nazýván, je zpět. Angažuje se v nové straně Aliance pro Rakousko a podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění může pohodlně proniknout do vídeňské obecní rady. Do jaké míry dokáže odepisovaný politik znovu rozvířit rakouskou politiku, ukážou až příští měsíce.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.