Evropský institut odkazu šoa – dědictví českého předsednictví EU

27. listopadu, 2012 RUBRIKA Střední Evropa


Když v červnu 2009 skončilo ne zcela vydařené české předsednictví EU, použila úřednická vláda Jana Fischera konferenci „Holocaust Era Assets“, která se konala 26. – 30. června, k tomu, aby během posledního předsednického dne k problematickému půlroku dodal pozitivní perličku, něco mezinárodně viditelného. Fischer se přihlásil k tzv. Terezínské deklaraci a vyhlásil založení Evropského institutu odkazu šoa (ESLI). K těm, kteří tehdy tuto ideu prosadili, patřil i Alexandr Vondra. Základní finanční podpora této nevládní organizace je poskytována z rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí, doplňována dnes grantem Spojených států amerických a v přípravě jsou další grantové žádosti a rýsuje se i grant státu Izrael.

Na začátku existence tohoto institutu byla představa o jeho činnosti mlhavá. Panoval však odůvodněný pocit, že Evropa a svět pojednává osud obětí druhé světové války, jejich majetku, migrace a nedostatečného zabezpečení jejich stáří poněkud macešsky. Přitom se odhaduje, že těchto přeživších je stále ještě na půl miliónu.

Nejen židovské oběti

Toto sdělení potřebuje ještě tři podpůrné argumenty, proč je práce v této oblasti klíčová: Oběti druhé světové války většinou ztratily podstatnou část rodinného zázemí, které by jim mohlo poskytnout dostatečnou péči. Lidskoprávní situace je rovněž po roce 1989 v procesu změn, které nejsou všude dostatečné. Demokratizace, evropská integrace a posilování transatlantických vztahů má své okrajové oblasti a právě tam, kde to s demokracií a uznáváním komplexu lidských práv není úplně v pořádku, jsou na tom přeživší oběti 2. světové války a jejich sociální a majetkové otázky ne tak, jak by to mělo být. Navíc druh péče, kterou tito lidé potřebují, je naprosto specifický a liší se od toho, co potřebují staří lidé, jejichž život a sociální sítě nebyly do té míry zatíženy tragickými událostmi.

Počet těchto lidí klesá a tato oblast sice má jisté lobující struktury, ale ne takové, které by se staraly o celé spektrum obětí 2. světové války a ce-lého spektra problémů, se kterými jsou konfrontováni. Příkladně jsou pojednány oběti židovské. V oblasti konvertitů ke křesťanským náboženstvím už situace tak dobrá není. A pro nuceně nasazené, násilně do nucených prací nahnané oběti, pro Sinty a Romy stále ještě podpůrná struktura má své deficity. Přenos dobré praxe z jedné oblasti do oblastí dalších je jistě jednou z hlavních starostí ESLI. Terezínská deklarace a texty z konference „Holocaust Era Assets“, objemný konvolut projevů a pracovních zpráv, mají v tomto kontextu zvláštní funkci. Vytvářejí totiž apelativní atmosféru mezi dnes již 47 státy, které Terezínskou deklaraci podepsaly. Pro některé státy je pojednání současné hospodářské krize zdánlivě důležitější, než „vydávání peněz“ za přestárlé spoluobčany. Ale společné mezinárodní standardy (v žargonu těchto otázek se tyto standardy orientují podle tzv. „best practices“) a kontrola srovnáním s těmi ostatními, to vše odsouvá hrátky s vnitrostátně nastavenými mechanismy stranou a posouvá oběti do centra pozornosti.

ESLI zdědil tuto složitou situaci. Bylo nutné vypracovat linii vlastní činnosti, ale také urovnat vztahy s Mezinárodní platformou pro potírání rasismu a antisemitismu (ITF), založenou 1998 a mající dnes 31 členských států. Vztahy s ITF byly totiž z počátku ovlivněny obavami ze zdvojování činnosti, což by samozřejmě nebylo logické. Silné tlaky z různých směrů vedly koncem roku 2010 k náhlé rezignaci zakládajícího ředitele Lukáše Přibyla. Autor tohoto příspěvku byl pak vybrán počátkem roku 2011 a začal svou činnost v dubnu. S pomocí dynamického týmu ústav dnes pracuje na několika projektech a svou činnost představuje svojí webovou prezentací, která také slouží jako mezinárodní informační platforma. S reprezentanty ITF došlo ke shodě, že obě velmi různé instituce mají své komplementární funkce a mají se doplňovat.

Práce hodně, čas běží

Struktura činnosti ESLI je daná podněty z Terezínské deklarace. S podporou USA je institut dnes ve stádiu intenzivní přípravy konference, která vychází ze zmíněného mezinárodního setkání „Holocaust Era Assets“ v roce 2009. V listopadu 2012 se sejdou reprezentanti zemí, které se řídí principy Terezínské deklarace. Do té doby mají země a některé organizace dodat přehled o stavu restitucí, zákonodárství, které se restitucím věnuje, a dalších záměrů. ESLI na internetu tyto zprávy sbírá pod značkou „Zelená kniha“, což je jakási zápůjčka evropské terminologie. Dojde tak k nastartování procesu reflexe a podpory dalšího vývoje. Zdá se, že proces restitucí ještě zdaleka není uzavřen a státy s různým historickým a právním vývojem jsou nejen v různých stádiích tohoto vývoje, ale také různě daleko od kompletní realizace spravedlivého řešení.

Paralelně ESLI spolu s partnery připravuje mezinárodní iniciativu ke koordinaci sociálních a zdravotních mechanismů péče o přeživší. Není to veselá debata poukazovat stále na vysoký věk těch, o které jde, a na to, jaké deficity stále ještě v různých státech v péči o ně existují. Úmyslem tohoto procesu je vytvořit podobný komplex standardních odpovědí na to, co tito lidé potřebují, a srovnáním situace v různých státech vytvořit tzv. „peer pressure“, tedy atmosféru soutěže o nejlepší řešení. Přípravné kroky se odehrály v minulých měsících, kdy pod autorským vedením Dariny Sedláčkové (Živá paměť) vznikl komplexní přehled regulace těchto otázek v České republice. S nastartováním tohoto procesu na mezinárodní úrovni se počítá koncem roku 2012 a principy by měly být projednány na konferenci v Bruselu v roce 2013.

Letos se v kooperaci s řadou partnerů, především pak s „Koordinierungsstelle“, německou koordinační institucí, která sídlí v Magdeburgu a dohledává umění zcizené během periody nacistické vlády v Německu a okupovaných zemích, podařilo uspořádat seminář o tzv. provenienčním výzkumu („Provenance Research Training Program“). Účastníci z celého světa srovnávali své zkušenosti se stopováním ukradených uměleckých předmětů, seznamovali se s databázemi, které jim mohou pomoci, a diskutovali o deficitech současné komunikace. Další kapitolou této aktivity bude v příštím roce seminář v Záhřebu, se specifickým pohledem na region západního Balkánu.

Symboly historické paměti

Klíčová pro zprostředkování historického povědomí o tragických periodách historie jsou místa, kde se vše odehrávalo. Stav památníků názorně předvádí, jak se které společenství o tuto materializovanou paměť stará. Pohled na památníky z období nacismu a okupací je složitý. Dnes jsou některé památníky v zemích, které byly obětí války. Podpora péče o tyto objekty, které jsou klíčové pro pedagogickou činnost, je z velké části etickou povinností Německa, ale není tomu tak vždy. Německo mělo i spojence a v některých zemích, například u nás v Protektorátu kolaboranty. Pocit zodpovědnosti by měl být širší.

Společné zásady a principy prezentace této „materializované paměti“ jsou záležitostí celokontinentální, evropskou. A zachování této paměti začíná penězi. Spolu s Institucí „NS-Beratung“ v Kolíně n. R. vznikla studie o finančních potřebách těchto památníků, které umožní udržení takového stavu, aby se příštím generacím dala tragická minulost zprostředkovat. V současné době se připravuje prezentace této studie a vytvářejí se kontakty na úrovni Evropské unie, která by měla být platformou podporující v celé šíři péči o památníky.

Terezín není jen jménem, které je v nadpisu dokumentu, který činnost ESLI definuje. Terezín je i reálné místo, město, které musí reflektovat svou historii jak nacistického vězení v Malé pevnosti, tak tzv. Ghetta ve městě. V současné době je teprve část města patřičně rekonstruovaná. ESLI sleduje rekonstrukci jedné z kasárenských budov a bude mít – vedle prezence v Praze – malou kancelář i v tomto místě, které se stále více stává točnou mezinárodních debat a pedagogické činnosti zabývající se Holocaustem a ostatními oběťmi 2. světové války.

Takto rozsáhlou činnost by samozřejmě ESLI nemohl realizovat s týmem 4 lidí, jakkoli jsou všichni svým tématům oddáni. Ke kapacitě institutu jako takového přistupuje zázemí dobrovolně přispívajících odbornic a odborníků. Šedesátičlenný Poradní sbor se věnuje (bez nároku na finanční ohodnocení) v pěti skupinách debatám o svých jednotlivých oborech. Server ESLI má pro ně pět intranetových platforem, na kterých se – zatím s různou intenzitou – vedou debaty o tom, jak posunout úroveň debaty dále. Správní rada má své poradce, poradce má i ředitel. Institut podporuje místopředseda Mezinárodního osvětimského výboru Felix Kolmer a předsedou Správní rady byl vězeň několika koncentračních táborů a později exilový aktivista a nakladatel Tomáš Kosta. Partneři v různých institucích podporují činnost institutu a dnes ESLI vypadá jako instituce, jejíž činnost se rozvíjí.

Jaroslav Šonka

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.