Hledá se Antibabiš. A ne jeden

09. prosince, 2015 RUBRIKA Česko


topkariJá to beru, šéfe. Zdroj: Top09.cz

 

S liberální demokracií to jde u nás stále od desíti k pěti. Babišovo ANO má dlouhodobě nejvyšší preference a demokratická opozice aby se pomalu bála, zda se příště dostane do parlamentu. Když se k tomu připočte Miloš Zeman libující si v degradaci prezidentské funkce, tak slabší povahy začínají přemýšlet o emigraci. Přesto již existují náznaky, že se vítr obrací. Pro liberální tábor to znamená jediné – být na možnou změnu poměrů připraven. A to se zatím bohužel neděje.

 

Politický projekt Andreje Babiše již stačil ukázat své slabiny v plné nahotě. Nejde jen o vršící se problémy na komunální úrovni. Ty se daly čekat, tolik „zaměstnanců“ ani Babiš neuhlídá. Navíc jeho stranické podřízené nespojuje žádná idea. Spojuje je kariérismus, případně jakýsi problém s liberální demokracií. Jenže ještě větší potíž než pytel kariéristických blech představuje pro ANO skutečnost, že nemá program.

Zatím ekonomika roste a části populace se ještě nestačil okoukat Babišův styl. Těmto lidem je celkem jedno, když „Andrej“ nedodrží veřejně uzavřenou sázku nebo když jeho Agrofert zničí úrodu nepohodlnému sedlákovi. Pouze morálními apely bohužel oligarchu porazit nelze, úvahy o vyhasínání polistopadové liberální demokracie trápí jen omezený počet voličů. Proto je daleko důležitější ukázat, že Babiš žádnou významnou změnu k lepšímu neprosadil. To, že úřady nakupují levněji kancelářské potřeby nebo živnostníci budou pod dohledem elektronických pokladen, zemi kupředu neposune. Babišova politika staví na negaci, pozitivně se tváří pouze na billboardech. Navíc vyhlídky jsou v tomto ohledu jen horší a horší, o čemž svědčí i Babišova populistická rétorika spojená s uprchlickou krizí.

 
New Deal

Za této situace se naskýtá šance pro demokratickou opozici kolem TOP 09 a ODS přijít s pozitivním, propracovaným programem. Problémů, které současná vládní koalice v podstatě přehlíží, není málo. Místo, aby třeba s ohledem na rychle stárnoucí populaci Babiš a spol. urychleně vypracovali penzijní a zdravotní reformu, raději vzbuzují dojem, že stačí pochytat všechny korupčníky, a máme vystaráno. Témat, která lze zapracovat do promyšleného programu, jejž by opozice mohla prezentovat jako šanci pro Českou republiku a dávat ho do kontrastu s prázdným oligarchickým projektem, by se našla celá řada.

Jakékoli zboží se dnes špatně prodává bez atraktivního obalu. U politických programů a kampaní to není jiné. V tomhle by se opoziční strany měly u ANO poučit. Ke kvalitnímu politickému marketingu a najmutí příslušných expertů nepotřebuje partaj miliardy z Agrofertu, bohatě vystačí miliony ze státních příspěvků. Nota bene, když vzrůstá role sociálních sítí, kde často rozhoduje chytrost, nikoli peníze.

Teď jde o to, kdo opoziční „New Deal“ voličům nabídne. TOP 09 a ODS preferenčně skomírají, přímo se tedy nabízí, aby spojily síly. Obě pravicové strany však dlouhodobě tvrdí, že jejich fúze nepřipadá v úvahu, protože se liší v důležitých otázkách typu členství v EU nebo migrace. To je sice pravda, na druhou stranu i zde by určitě šlo nalézt pragmatický průnik. Navíc Babiše lze porazit především v ekonomických tématech, a tady se ODS i Topka víceméně shodnou.

 
Tanec s legendou

Kdyby se stal zázrak a opoziční pravicové duo by svolilo ke společné kandidatuře ve volbách, nastala by samozřejmě otázka, kdo má být volebním lídrem. „Tančíme s tím, kdo je na sále,“ hájí se občas politici, když jsou přinuceni ke spolupráci s někým kontroverzním. Na opozičním parketě za nejlepšího tanečníka platí Miroslav Kalousek. Výborný, často i vtipný řečník a diskutér, který dokáže Babišovi účinně čelit a argumentačně ho porážet. Zároveň však politik stižený černou legendou o svých korupčních sklonech. Té se nepůjde úplně zbavit, ale rozhodně lze její účinky utlumit. Pokud by se povedlo šéfa TOP 09 obklopit výraznými osobnostmi, které by reprezentovaly stranu nebo případnou koalici stejnou měrou jako on, mohl by se lídrem spojené pravice stát. Když trochu ustoupí do pozadí a s Babišem bude svádět jen ty opravdu důležité bitvy (k těm určitě nepatří přetahovaná o fixku nad obří maketou účtenky ve sněmovně), může mu to jen prospět.

Kdyby spojená pravice místo modelu „Babiš vs. Antibabiš“ nastolila model „Babiš vs. tým politických profesionálů s tahem na branku“, prázdnota „hnutí“ ANO, které slouží jen jako oligarchova servisní organizace, by byla ještě zřetelnější. Případný středopravicový tým by ideálně měl zahrnovat i myšlenkově spřízněné nestraníky, dejme tomu odborníky, kteří by se však nespokojili s rolí kluka nebo holky z plakátu, ale vahou své profesionality by dali punc liberálně demokratickému projektu. Určitě ale nemá cenu vytvářet novodobé Občanské fórum, musí se jednat o programově soudržné uskupení.

 
Pravolevé vidění světa za snížené viditelnosti

To neznamená, že není třeba hledat styčné body s demokratickými vládními stranami, tedy s ČSSD a KDU-ČSL. Minimálně se středovými lidovci by mohla vzniknout dohoda na společném kandidátovi do prezidentských voleb, jenž by definitivně poslal Miloše Zemana zpět do vysočinských hvozdů. S ČSSD premiéra Bohuslava Sobotky se užší spolupráce očekávat asi nedá. Sobotka byl před volbami ochoten vládnout s podporou komunistů, a byť třeba Babiše za jeho výpady proti parlamentní demokracii přesvědčivě kritizuje, do vlády by s ním kvůli udržení premiérského křesla šel nejspíše znova. Navíc často s přehnaným despektem vzpomíná na nedávnou vládu „pravice“. Stejně ideologicky vystupuje předseda ODS Petr Fiala, který Sobotkovu vládu kritizuje za „socialismus“. Podobné pravolevé soupeření se však hodí do lepšího počasí, než máme teď. To pochopil zmíněný Kalousek. Ten jistou spolupráci s ČSSD nevylučuje, protože za momentálně nejdůležitější věc považuje boj proti Zemanovi a Babišovi, z nichž každý svým způsobem ohrožuje liberální demokracii.

Každopádně ODS a TOP 09 by v této situaci neměly tříštit síly, už jen třeba kvůli volebnímu systému zvýhodňujícímu velké strany. Je samozřejmě možné nechat vše při starém a čekat, až se Babiš sám znemožní. K tomu nakonec asi dojde, ale hrozí tu, že se po jím umetených cestách dostane k moci někdo ještě nebezpečnější. Proto by bylo fajn, kdyby tu existovala silná, věrohodná, nepopulistická alternativa. Své voliče by si určitě našla. Stačí si vzpomenout, že v druhém kole prezidentské volby v roce 2013 proti Zemanovi hlasovalo 45 % lidí. Nelze samozřejmě úplně míchat parlamentní a prezidentské volby resp. Babiše a Zemana, ale jakási voličská základna odmítající populismus a dryáčnický styl tu existuje. O její podporu si ovšem politici musí přesvědčivě říci. Ten proces je nicméně obousměrný. I nestraníci, občanští aktivisté, voliči musí dát najevo: tady jsme, tohle chceme, v tomhle pomůžeme. A zazvoní zvonec, ale pohádky rozhodně nebude konec. Bude to budíček.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.