Hollywood střední Evropy: česko-polské komiksové klání

12. června, 2018 RUBRIKA Kultura


VeraPříběh Věry Čáslavské (na snímku z roku 1967) v rámci soutěže Spolu v bublinách nakreslil Roman Gajewski. Foto: Wikimedia Commons/Kroon, Ron / Anefo

 

Jak známo, blízcí sousedé se často pořádně neznají. Platí to také o Češích a Polácích. Češi se například diví, proč Poláci neslaví 8. květen, naši severní sousedé se na nás zase často dívají skrze „švejkovský“ mýtus. O to zajímavější je, že ve 20. století nacházíme tolik podobných osudů po obou stranách hranice.

 

Když se dozvíme, že Poláci nakreslili komiksy o české historii a Češi o té polské, představíme si spíše karikatury a ironické vtipy. Upřímně řečeno, není se co divit – podobných stripů je na internetu dost. Komiksová soutěž Spolu v bublinách cílila záměrně trochu jinam: rozhodla se konfrontovat české i polské kreslíře s postavami, které do té doby pravděpodobně neznali, ačkoli by jejich osudy vydaly na nejeden hollywoodský trhák. Jedná se například o husarský kousek Witolda Pileckého, který se nechal zavřít v osvětimském koncentračním táboře, organizoval tam odboj vězňů, zase z lágru utekl a sepsal pro Spojence zprávu o nacistických zločinech a vyhlazování Židů. Nebo o statečnost Milady Horákové, jež se jako jedna z mála dokázala bránit před komunistickým tribunálem po měsících věznění natolik dobře, že straničtí ideologové zavrhli původní myšlenku celý proces naživo přenášet. Nebo o stejný čin dvojice Ryszard Siwiec a Jan Palach v několikaměsíčním rozestupu: přitom Siwiecovo sebeupálení na protest proti srpnové okupaci Československa polský komunistický režim úspěšně utajil, takže Palach o svém předchůdci s největší pravděpodobností nevěděl.

 
Nesnesitelná tíha příběhu

Soutěž vyhlásily Polský institut v Praze a České centrum ve Varšavě – mimo jiné jako připomenutí stého výročí vzniku Československa a obnovení samostatného polského státu. Prací se sešlo celkem šedesát a výstava, která byla nedávno představena na literárním veletrhu a festivalu Svět knihy, ukázala tedy jen malý výsek oceněných prací.

Jak lze úsilí mladých „komiksářů“ zhodnotit? Velkým problémem se ukázal kvalitní scénář. Ostatně nejčastěji se ve světě komiksu setkáváme s dvojicí kreslíř a scenárista. Pro tuto variantu se ale rozhodla z celé šedesátky jen jedna (příznačně česko-polská) dvojice – Marek Rubec a Olga Słowik. Ačkoli příběhy polských a českých hrdinů nabízejí velké množství dramatického materiálu, připravit scénář na čtyři strany není jednoduché. Slova tvoří v komiksu pouze jednu ze složek vyprávění, přičemž hlavní tíha leží na obraze, který by měl obstát bez dlouhých vysvětlujících komentářů. Proto porotce na české straně zaujala práce Kateřiny Čupové založená pouze na obrazové metafoře a podobně textově úsporný komiks Michała Romańského v polské sekci.

Řada soutěžících také podlehla tíze příběhu – mnohdy skutečně tragickým a heroickým okamžikům ze života hrdinů. Pietní přístup k tématu ale nemusí být vždy tím nejlepším řešením. Obvykle působí příliš těžkopádně a málokdy skutečně „propojí“ čtenáře s hrdinou. Nadsázka, karikatura a švih přitom ke komiksu patří – proto jedno z čestných ocenění putovalo k Romanovi Gajewskému a jeho vyprávění o Věře Čáslavské. Zajímavě pak využil komiksových postupů Pavel Kučera, který cartoonový styl kresby konfrontoval s autentickou fotografií hořícího Siwiece na varšavském Stadionu desetiletí.

 
Ne všichni jsou Maus

V doprovodném katalogu výstavy zmiňuje jeden z porotců, přední český historik komiksu Tomáš Prokůpek, že v oblasti historického komiksu se můžou Češi u Poláků inspirovat – u našich severních sousedů jich vychází mnohem více, věnují se jim odborné články i recenze a dokonce vznikl celý festival. Na straně druhé „je produkce historického komiksu podporována přímo polským státem i některými dalšími institucemi. S tím se sice logicky pojí diskuse o umělecké svobodě a nezávislosti nebo ideální podobě didakticko-informativního obrázkového seriálu. Přesto není pochyb, že mezi polskými historickými komiksy najdeme mnohá kvalitní díla, která nejsou služebná ani šablonovitá“. Právě takové práce, jež k historii přistupovaly sice s faktickou přesností, ale i s nápadem nebo dokonce vtipem, se snažila porota ocenit. Mimo jiné proto, že se komiks spolupodílí na tvorbě historické paměti. Často představuje jednu z nadějí pro učitele dějepisu, jak zaujmout obrázkům přivyklou generaci a nadchnout ji pro studium dějin. Ne každý historický komiks ale dosahuje kvalit ikon, jako je Maus od Arta Spiegelmana. Podobné soutěže tak mají dvojí efekt: na jedné straně se mladí tvůrci věnují pro ně neznámému tématu, na straně druhé můžeme dobře sledovat – lépe než u zkušených autorů – které postupy mohou fungovat a přitahovat nové generace čtenářů, a které naopak zavánějí školometským didaktismem.

Pokud se chcete na vlastní oči přesvědčit o výsledcích komiksového klání, putovní výstavu můžete zhlédnout do konce června v plzeňské galerii DEPO2015. Rozsáhlejší prezentace včetně ukázek originálu některých prací se bude konat v galerii Českého centra v Rytířské ulici v září tohoto roku.

 

Autorka je polonistka, podílela se na vzniku výstavy.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.