Industriální Praha mezi developery a budoucností

29. května, 2016 RUBRIKA Zraněná města


RustonkaZe slavné Rustonky zbyla jen teplárna, a i ta šla nakonec v březnu 2014 k zemi. Foto: Wikimedia Commons/ŠJů

 Ve slavné písni Praha od skupiny PSH se zpívá, že hlavní město „není jenom most a hrad“. A skutečně, jednou z velevýznamných, ale dlouho opomíjených částí metropole jsou industriální památky, o které začal být zájem až v posledním desetiletí. A ukázalo se, že při vhodném přístupu může zachráněný industriál krásu města ještě zdůraznit. Řada významných průmyslových památek sice už padla a další jsou existenčně ohrožené, ale dost z nich se povedlo zachránit a předat k novému využití.

 

Situace se ale v jednotlivých městských částech výrazně liší. Dobrým vzorem není historické jádro, kde se sice například schyluje k opravě obou nejdůležitějších nádraží, ale nepěkné věci se dějí na východní části Václavského náměstí. Nejdříve se u ústí Opletalovy ulice skandálně zbořila tiskárna proslulých Národních listů, do té doby kulturní památka, a v těchto dnech se v rámci výstavby mamutího multifunkčního centra bourá další památná tiskárna mezi Panskou ulicí a Václavským náměstím. Mimochodem, kdysi tu byla tištěna proslulá Politika. Nejeden student, který tu v zastrčené a cenově dostupné hospodě V Cípu trávil mládí, musí dnes zatlačit slzu. To vše bez většího zájmu veřejnosti, která už asi k Václavskému náměstí necítí to, co kdysi.

 
Karlínské vzestupy a pády

Když se vydáme do vnitřních předměstí, najdeme tu řádově větší množství průmyslových památek a mnoho z nich se podařilo předat dalším generacím v nové kvalitě. Jako ukázková čtvrť se v tomto směru vždy zmiňuje Karlín, který během nedávné doby prodělal radikální proměnu v „lepší čtvrť“. A opravdu se tu povedlo několik starých továrních objektů efektivně adaptovat a zapojit do okolní zástavby. Nejznámějším příkladem je samozřejmě cenami ověnčené Forum Karlín s vedlejšími budovami upravenými na kanceláře, jež vzniklo z bývalé kotlárny ČKD. Zachovaná je Křižíkova vozovna a mezi zdařilé konverze můžeme zařadit i soustružnu ČKD v Křižíkově ulici nebo provozovnu firmy Aero v Šaldově ulici.

V karlínské zástavbě se ještě ukrývá pár starých továrniček s nejistým osudem, uprostřed kancelářských gigantů na nábřeží se krčí bývalá nádražní budova stanice Praha-Rohanský ostrov a pod sídlištěm Invalidovna můžeme stále nalézt jeho architektonicky zajímavou mazutovou výtopnu. Nemálo průmyslových objektů však bylo i tady zdemolováno. Nejhorší případ je jedna z nejstarších továren v Praze, strojírna Rustonka. O té developer J&T tak dlouho prohlašoval, že ji začlení do nové výstavby, až z ní zůstalo jen jméno ulice. Podobně proběhla konverze chemičky v Chámově ulici, ze které zbyl jen štít do ulice, a nové časy si jdou i pro bývalou Autoopravnu Praga v Pernerově ulici, místo níž chce mít Skanska kanceláře.

 
Přelom v Holešovicích

Čtvrtí, jejíž industriál můžeme prohlásit za nejlépe využitý v Praze, jsou Holešovice. Dříve spíše nechvalně známá čtvrť dnes prodělává přerod v něco lepšího. Když pomineme Holešovickou tržnici, asi nejhezčí průmyslovou stavbou je tu hned vedle stojící bývalá továrna na vodoměry, dnes architektonický ateliér a centrum tisku. Dalším krasavcem, který signalizuje komplexní proměnu někdejší průmyslové čtvrti, je bývalý holešovický pivovar adaptovaný na obchodní centrum, kanceláře i byty. Doslova učebnicový přehled moderního přístupu k industriálu tím však nekončí a sahá od bývalých strojíren a sléváren přeměněných na kulturní centrum La Fabrika, přes hudební klub Mecca na místě výrobny železného nábytku, dále strojírnu přeměněnou na galerii DOX až po mimořádně povedenou konverzi parního mlýna nedaleko přístavu. Příkladů je samozřejmě mnohem víc. Z některých továren se stala sídla kreativních firem (Olgoj Chorchoj, Ogilvy & Mather). Staré přístavní budovy dodávají lidský rozměr monumentálnímu sídlišti Marina. Navíc některé továrny stále slouží k výrobě či skladování. Tento přelom v pohledu na průmyslové dědictví, které čtvrť vytvořilo a definovalo, byl bohužel dokonale zastíněn aférou s demolicí dílen u nádraží Praha-Bubny. Smutný příběh s odstraněním památkové ochrany a likvidací budov firmou Orco Omikron, který vzbudil na pražském zastupitelstvu zájem, až když bylo pozdě, by však neměl zakrýt úspěchy, jichž tato část Prahy dosáhla. Na těchto základech bude stát její budoucnost.

 
Divočina v Libni

Raději jen stručně zmíním situaci na opačném břehu, v Libni. Zdejší nová výstavba asi patří k nejdivočejším ve vnitřní Praze. Sídlišti DOCK padl nedávno za oběť prvorepublikový přístav s loděnicemi, z vedle stojící textilky zbyla jen pobořená památkově chráněná hala s komínem (Metrostav prý však počítá s její opravou) a o tom, co zůstalo z nejkvalitnějších budov ČKD na místě dnešní O2 arény, se asi není nutné rozepisovat. Zbořeného industriálu by se na proslulém průmyslovém předměstí našlo víc a dobrých příkladů konverze pomálu. Známý je hlavně soubor zbytků pivovaru s komínem a továrny na nábytek předělaný na supermarket a ukázková proměna staré „kloboukárny“ na byty v ulici U Balabenky. Opravený je také zámecký pivovar s mlýnem a v provozu jsou i roztomilé Nájemní dílny u města Štrasburku v Sokolovské ulici. Místním gordickým uzlem je pak budoucnost staré továrny na voskované plátno nedaleko Vltavy v ulici Na Košince a vlastně celý rozvojový plán těžce zkoušené Libně.

 
Na Vinohradech se s tím nemazlí

Zajímavá je situace v ostatních vnitřních předměstích. Na Žižkově, který byl především rezidenční čtvrtí, se dnes nachází pouze několik fabrik a většinou je o ně dobře postaráno. Jde například o Divadlo Ponec, dříve závod na železné zboží, nebo vedle stojící železniční měnírnu. Bývalá továrna na munici Sellier & Bellot vedle Parukářky pak byla vcelku kvalitně adaptována na byty. Otazník visí jen nad zchátralou továrnou na éterické oleje pod Vítkovem nedaleko žižkovského tunelu. Vinohrady byly rovněž čtvrť rezidenční, i když samozřejmě pro bohatší klientelu. Proto zde bylo jen pár provozů. Šlo hlavně o zdejší pivovar se sladovnou a Maršnerovu továrnu na cukrovinky, pozdější Orion. Na rozdíl od chudšího Žižkova se tu však s industriálem moc nemazlí. Po slavné čokoládovně se projely bagry, aby zde mohly vyrůst novodobé paneláky, a z pivovaru sice valná část zůstala, ale jeho konverze patří k nejhorším v Praze. Čest této lepší čtvrti tak zachraňuje jen pár půvabných staveb městské infrastruktury a starší přestavba elektrotechnické továrny na rohu ulic Slezská a Chrudimská, ze které je dnes kancelářský a obytný komplex.

 
Poklad v Nuslích

Dalším místem kdysi průmyslu zaslíbeným je jižní část Vršovic. I zde se můžeme setkat s odstrašujícími příklady, kdy novým bytům ustoupila kvalitní budova továrny na obuv Helia a odlehčená architektura Baťovy opravny obuvi byla přestavěna na kancelářskou budovu s image normalizačních školních jídelen. Na druhou stranu tu vedle nádraží můžeme nalézt jedinou konverzi cukrovaru v Praze. Výzvou do budoucnosti pak bude určitě velký komplex Koh-i-nooru. Skutečný poklad se však nachází na druhé straně železniční tratě, v Nuslích. Kolem trati tam stojí pěkná řádka nově adaptovaných továren, z nichž je třeba vypíchnout krásný automatický mlýn, dnes prostor pro byty a obchody, nebo Kretschmerovu přádelnu ve Vlastislavově ulici, kam se dá zajít na stylový bowling a vždy stylové pivo. Snad si to Nusle nepokazí plánovanou bytovou výstavbou v krásném areálu Nuselského pivovaru.

 
Občasný smutek na Smíchově

Když ve směru hodinových ručiček překročíme Vltavu, vstoupíme do další staré průmyslové čtvrti, na Smíchov. Dvěma největšími smíchovskými dominantami bývaly Ringhofferovy závody (pozdější Tatra) a pivovar Staropramen. Na rozdíl od největšího pražského pivovaru byla Ringofferova továrna zdemolována už v 90. letech minulého století a dnes z ní zůstalo jen průčelí, které kulisovitě zdobí obrovské nákupní centrum Anděl. Stará tovární čtvrť tak přišla o jádro, které ji zformovalo. Pár fabrik se tu ale přece jen zachovalo. Nejznámější je asi skladiště kdysi největší pražské sklárny Josefa Inwalda, dnes MeetFactory. Dalším kvalitním propojením starého a nového Smíchova je strojírna na Zlíchově, přestavěná na vysoce ceněné lofty, palác Křižík na místě továrny MEWA a několik dalších podniků. O poznání hůře dopadne místní vozovna v ulici Na Valentice, za jejímž fíkovým listem chce developerská firma Nightingale vybudovat mohutnou kancelářskou budovu. Největší pozornost však poutá budoucnost smíchovského lihovaru. Nyní se zdá, že ze zchátralého areálu zbyde jen chráněná varna a komín a na zbytku pozemku vyrostou byty. Nezní to sice moc povzbudivě, ale ještě nedávno to vypadalo tak, že zmizí celý lihovar.

Řadu vnitřních předměstí uzavírají Dejvice s Bubenčem. Rezidenční Dejvice měly kromě výstavných infrastrukturních budov jen krásnou sladovnu, která se však roku 2007 změnila v nehezké sídliště. Zato Bubeneč se může pochlubit řadou kvalitních průmyslových celků v čele s mezinárodně proslulou čistírnou odpadních vod, které tvoří s místním zdymadlem půvabný celek. K dalším dobře zachovalým objektům patří Mauthnerova textilka, stojící naproti čističce, nebo Traubova továrna na kůže v Podbabské ulici. Obě se nadále využívají k podnikání a snad mají světlou budoucnost.

 
Rodinné stříbro jménem ČKD

Na vnějším pražském perimetru sice mnohé původní továrny ještě stále pracují, ale řada z nich už byla nemilosrdně vymazána z mapy. Po demolici Waltrovky v Jinonicích firmou Penta, zboření cukrovarů ve Vinařicích i Modřanech a „vyčištění“ Hlubočep od bývalých chemických továren vysoké architektonické a urbanistické kvality jsou oči mnohých Pražanů upřeny do Vysočan, k českému rodinnému stříbru jménem ČKD a vedlejším Odkolkovým mlýnům. V ČKD, ohromném rozvojovém území, kde působí několik developerů, už sice proběhly některé demolice, ale podle posledních projektů to vypadá na adaptaci většiny zbylých budov na nové využití. V plánu je i muzeum a galerie. Hůře to vypadá s kultovním mlýnem, který je už jen krok od nesmyslné demolice a nahrazení novodobými paneláky. Ztráta stavby, podle architekta Zdeňka Lukeše srovnatelná s komunistickou demolicí Nádraží Těšnov, by byla těžkou ztrátou na jinak celkem pozitivní cestě, kterou se Praha vydala.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.