Joachim Gauck reprezentuje směs liberalismu a konzervatismu

20. února, 2013 RUBRIKA Téma


Gauck se mezi středoevropské prezidenty dostal poměrně nedávno. Jeho osobnost v mnohém s tímto regionem souzní, přeci jen je Východoněmec a vyrostl v NDR, zároveň se jeho osobnost středoevropským tradicím vymyká. Gauck jako prezident je výsledkem nečekaně konsensuální volby parlamentních stran z celého politického spektra, snad jen s výjimkou německé levice. V současné střední Evropě je volba prezidenta často vyhrocená, výrazně polarizovaná mezi buď a nebo, pravici a levici, konzervatismus a liberalismus, EU a Rusko… Však to můžeme vidět i v našem rybníčku. Joachim Gauck do tohoto schématu nezapadá a jeho prezidentství se začalo odehrávat podle jiného scénáře.

Středoevropský Němec Gauck

Gauck představuje v historii sjednoceného Německa toho zatím „nejstředoevropštějšího“ prezidenta. Jeho příběh v sobě odráží historická traumata tohoto regionu a v mnohém koresponduje s polskými, maďarskými a českými osudy daleko víc, než s příběhem západního Německa. Gauck pochází z Rostocku, z rodiny námořního kapitána a obchodní asistentky. Oba rodiče byli členy NSDAP. Otec získal po válce místo v loděnicích, odkud byl v roce 1951 unesen sovětskou tajnou službou, odsouzen za špionážní činnost a internován v pracovním táboře na Sibiři. Rodina o něm léta nevěděla. Otec se vrátil zpátky do NDR za 4 roky, po moskevském jednání Konrada Adenauera. Gauck tak vyrůstal rodině, která díky otcově osudu získala silně antikomunistický postoj.

Jelikož v NDR nemohl být svobodně píšícím novinářem, rozhodl se studovat evangelickou teologii a zůstat jako farář v rodném Rostocku. Angažovaný duchovní se časem dostal do hledáčku Stasi, s níž ovšem odmítl spolupracovat. Naopak se v druhé polovině 80. let stal jedním z významných hlasů boje za svobodu. V roce 1990 byl zvolen poslancem prvního a posledního demokraticky zvoleného parlamentu NDR. Od října téhož roku mu byla svěřena jedna z nejtěžších rolí transformujícího se státu, stal se „Spolkovým zmocněncem pro dokumenty Státní bezpečnosti NDR“, a tedy osobou, jež měla ve svých rukou zpracování dějin NDR a především vyrovnání se s komunistickou minulostí.

Být ztělesněním svobody

Mnohým politickým silám navzdory dokázal Gauck v čele úřadu prosadit zachování a postupné zpřístupnění spisů Stasi, ať už obětem bývalého režimu, vědeckému výzkumu či novinářům. Během jeho působení se pro úřad vžilo označení „Gauckův úřad“, který se stal synonymem úsilí vypořádat se s tíživým dědictvím komunistického režimu a vzorem pro takřka celou střední Evropu. Gauck se velmi záhy nesmazatelně zapsal do povědomí široké veřejnosti. Vždyť komu dalšímu v Německu se podařilo, aby jeho jméno zlidovělo? Dokonce se vžilo sloveso „gaucken“ nebo „durchgaucken“, jež znamená přezkoumat spolupráci s komunistickou tajnou policií.
Jméno Joachima Gaucka začalo být spojováno s ote vřeným zacházením s minulostí, stal se ikonou, hlídačem milionů policejních svazků, zastáncem názoru, že každý postižený má právo nahlédnout do svého spisu a dozvědět se pravdu o své minulosti. Pro některé představuje hrdinu, pro jiné naopak jen zbytečně rozdmychával věci minulé. Po skončení svého působení v čele úřadu se začal Gauck věnovat přednáškám, diskusím a osvětové činnosti.

Zn. Hledáme: nepoliticky politickou osobnost

Bylo více než nasnadě, že někoho napadne využít jeho popularity a výrazného charisma v prezidentských volbách. Navíc slovo – jedinou faktickou zbraň německého prezidenta – umí používat jako nikdo jiný. Kromě strany Die Linke je svorně napříč politickým spektrem vzýván jako morální autorita, jeho kandidatura na spolkového prezidenta v roce 2010 byla tedy naprosto pochopitelná. Strana Zelených a sociální demokraté ho nabídli jako nepoliticky politickou osobnost, člověka známého, čitelného a přitom přímo nespojovaného se žádnou stranou.

V roce 2010 ještě těsně vyhrál kandidát CDU/CSU Christian Wulff, jeho volební období však kvůli skandálu skončilo o rok a půl později. Opět se hledala osobnost a tentokrát se snad více než kdy předtím kladl důraz na důvěryhodnost. Gauck vedl ve všech průzkumech volebního mínění, občané mu spontánně vyjadřovali podporu, kde se dalo – stal se tak skutečným kandidátem občanů. Že se děje něco mimořádného, došlo i vládním koaličním partnerům. Po vášnivých diskusích byl Gauck představen jako společný kandidát CDU/CSU, SPD, FDP a Zelených, další dva kandidáti (Beate Klarsfeld a Olaf Rose) neměli šanci. A tak se 18. března 2012 stal německým spolkovým prezidentem první Východoněmec.

Prezident občanů

V tuto chvíli nemá smysl hodnotit ani ne roční působení německého prezidenta. Ale kým ten vzývaný Gauck vlastně je? Gauck reprezentuje směs liberalismu, kde ústřední hodnotu představuje svoboda, a nedogmatického konservativismu vycházejícího z jeho zřejmě autentického vztahu k víře. Je prezidentem respektujícím demokratický právní stát, hlásí se k disidentskému odkazu a na základě zkušenosti s nepolitickou politikou má velmi pozitivní vztah k občanské společnosti. Jediné, co mu někteří levicoví komentátoři vyčítají, je nedostatečný důraz na sociální politiku.

Vedle toho se Gauck výrazně profiluje i ve střední Evropě. Jeho první návštěva vedla tradičně do Polska, aktivně se vyjadřuje k dění na Ukrajině a při příležitosti 70. výročí atentátu na Heydricha a vypálení Lidic a Ležáků poslal Čechům omluvný dopis. Je prezidentem, který je vidět a pozitivně vnímán i v zahraničí. Však se i v českých médiích v souvislosti s letošními prezidentskými volbami mnohokrát objevil povzdech – mít tak českého Gaucka…

Tereza Vávrová

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.