17. září, 2014 Tomáš Fošum
Donald Tusk po sedmi letech odchází z postu polského premiéra. Jeho dalším působištěm bude Brusel, kde ho na summitu vybrali šéfové členských států na post předsedy Evropské rady. Co to znamená pro polskou politickou scénu?
Tah emocionální dámou
V první řadě vnikne nová vláda. V době uzávěrky tohoto čísla se zdálo být jisté, že do jejího čela se postaví bývalá ministryně zdravotnictví a současná předsedkyně Sejmu Ewa Kopacz. Jako svoji nástupkyni v čele vlády i Občanské platformy si ji vybral sám Tusk, přičemž jeho rozhodnutí vyvolává rozpaky, neboť Kopacz nepatří mezi nejvýraznější tváře Platformy. O jejím kariérním vzestupu zřejmě rozhodly výborné osobní vztahy s premiérem, jehož důvěru si údajně získala mimo jiné tím, když pomáhala zajistit léčbu jeho nemocné sestry i matky. Od věci zřejmě nejsou úvahy, že si skrze ni chce Tusk zachovat vliv na dění v zemi i ve straně. Příliš silná a samostatná osobnost by jej totiž mohla zastínit a ztížila by jeho případný návrat do polské politiky.
V polských médiích se nyní vyrojily historky dokumentující emocionální, až hysterickou povahu Ewy Kopacz, jež prý na vládě třískávala dveřmi a občas došlo i na slzy. O její nevyrovnanosti může svědčit i fakt, že si prý v jednu chvíli své rozhodnutí jít do čela vlády rozmyslela a Tuskovi a spol. dalo dost práce ji znovu přesvědčit, aby premiérskou židli přece jen vzala. Nicméně i její kritici uznávají, že budoucí premiérka během své politické kariéry předvedla tah na branku, když dokázala „likvidovat“ své politické protivníky, a to už dlouho před tím, než se spojila s Tuskem.
Příznivci Občanské platformy se utěšují, že tah dámou může být rok před volbami výhodou. Na Ewu Kopacz se šéfovi opozičního Práva a spravedlnost (PiS) Jarosławu Kaczyńskému bude o dost hůře útočit než na Tuska, jenž pro národně konzervativní tábor ztělesňuje veškeré zlo. Jenže pokud se potvrdí, že nová premiérka je ve skutečnosti jen jakousi místodržící a skutečný šéf úřaduje v Bruselu, bude rychle po výhodě. Ostatně dá se očekávat, že PiS i další opoziční strany budou novou premiérku líčit coby Tuskovu loutku tak jako tak. Strašák jménem Tusk je pro PiS příliš cenným marketingovým nástrojem. Ostatně platí to i opačně. Platforma se často prezentuje jako hráz chránící před návratem tzv. Čtvrté republiky (doba vlády bratrů Kaczyńských), která představuje pro liberální voliče noční můru. Kdyby se Jarosław Kaczyński z nějakého důvodu z politiky stáhl, měla by Občanská platforma stejný problém, jako má nyní PiS. Ztráta dobře rozpoznatelného „nepřítele“ představuje komplikaci téměř pro každou stranu.
Ta paralela sice úplně nesedí, ale Kopacz by se možná měla poučit z příběhu bývalé předsedkyně české Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové, kterou ODS v nouzi chtěla udělat premiérkou, aby ji po pár měsících nezvolili ani do vedení strany. Už nyní se ozývají hlasy, že po případném neúspěchu Platformy v podzimních volbách do samospráv se z Ewy Kopacz může stát „zimní královna“. Otázkou zůstává, kdo by ji pak mohl nahradit. Výraznější Tuskovi oponenti buď stranu již opustili, nebo zůstali marginalizováni. To, zdá se, platí i pro bývalého ministra vnitra Grzegorze Schetynu.
Co udělá Sikorski?
Je zde ovšem ještě ministr zahraničí Radosław Sikorski. Jeho jméno sice mezi potencionálními kandidáty na Tuskova nástupce zaznívalo, ale velké šance se mu nedávaly. Dokonce se objevovaly náznaky, že Sikorski nebude pokračovat ani jako šéf diplomacie. Média nabízela hned několik důvodů: nerozumí si prý s prezidentem Bronisławem Komorowskim; nechce být ve vládě Ewy Kopacz, jíž údajně nedůvěřuje; je zapleten do odposlechové aféry, která polskou politickou scénou otřásala letos v červnu. Spekuluje se, že se Sikorski přesune na post maršálka Sejmu, odkud se pokusí vybudovat si zázemí pro restart své politické kariéry. Ať už to dopadne jakkoliv, při pohledu zvenčí se zdá být škoda, že se při hledání Tuskova nástupce vedení Občanské platformy nerozhodlo vsadit právě na něj. V době, kdy si Putinovo Rusko parceluje Ukrajinu a líčí Západ jako svého nepřítele, jsou rozhodní „jestřábi“ typu Sikorského tuze potřební. Obzvláště když si uvědomíme, jakou žalostnou proruskou podívanou předvádí řada středoevropských politiků v čele s premiéry Ficem, Orbánem a Sobotkou. Ze zemí Visegrádské čtyřky si během ukrajinské krize pouze Poláci zachovali tvář a Radosław Sikorski na tom má nemalou zásluhu.
Nejde jen o jeho zběhlost v geopolitice. Sikorski ve svém životě již několikrát prokázal odvahu, je to silná, vzdělaná, ambiciózní osobnost, která nehodlá být ničím nástrojem. S Tuskem sice vytvořil tandem, ale zároveň spolu tak trochu soupeřili. Kdyby se Tusk nestal „evropským prezidentem“, Sikorski by se nejspíš stal místo Federicy Mogherini „evropským ministrem zahraničí“. Podle některých polských médií si Tusk nepřál Sikorského za budoucího premiéra, a to z výše naznačených důvodů: populární „Radek“ by jej mohl časem odsunout na vedlejší kolej.
Poslední mohykán
Pro Jarosława Kaczyńského by Sikorski představoval pravděpodobně těžšího soupeř než Ewa Kopacz. A to nejen z důvodu, že by se jakožto bývalý ministr obrany v Kaczyńského vládě mohl pokusit přetáhnout část voličů Práva a spravedlnosti. Sikorského by navíc jen sotva šlo vykreslovat jako Tuskovu loutku.
Na druhou stranu nikde není psáno, že se Kopacz nemůže v nové roli osvědčit. V moderních politických dějinách bychom našli řadu případů, kdy na první pohled nevýrazný politik dokázal všechny překvapit a vyrostl ve skutečného leadera.
Dost spekulací. Jisté je, že po dlouhých letech končí éra, kdy se o nejvyšší posty ve státě přetahoval Donald Tusk s bratry Kaczyńskými. Po tragické smrti prezidenta Lecha Kaczyńského a Tuskově přesunu do Bruselu zůstává ze zmíněného tria na polské politické scéně pouze Jarosław Kaczyński, jenž po několika prohraných volbách v řadě stále usiluje o návrat na výsluní. Pokud by se mu to nepovedlo ani po příštích parlamentních volbách plánovaných na podzim 2015, je docela možné, že z vrcholové politiky odejde. Polská politika by tak během jednoho roku prošla výraznou proměnou.
Tomáš Fošum
ROČNÍK XIII. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2024