Monodrama „Chudí v Lodži“ v Činoherním studiu

17. února, 2013 RUBRIKA Kultura


Jednou  z  několika  podzimních premiér  ústeckého  Činoherního  studia  bylo  monodrama  Chudí   v Lodži na motivy stejnojmenného  románu  Steva  Sem-Sandberga, ve  kterém  zní  hlasy  těch,  kteří   v lodžském ghettu nepřežili. Román  představuje  každodenní  život  v  nacisty  zřízeném  ghettu,  přesněji,  každodenní  boj  o  přežití  a s tím spjaté strategie přežití.

Děj sleduje  osudy  několika  postav  –  vedle Adama Rzepina, jeho sestry, Mordechaje  Chaima  Rumkowskiho  i  Věry  Schulzové,  Židovky  z  Prahy,  která  se  zapojuje  do ilegální činnosti. Rumkowski v čele ghetta předpokládá, že zvýšením
produktivity  zachrání  aspoň  pracující  ghetta,  má  post  a  na  něj vázanou  moc,  vládne  nad  životem a  smrtí,  je  nucen  řešit  ta  nejméně záviděníhodná  morální  dilemata. Jezdí po ghettu v kočáře, na tamních penězích  je  jeho  portrét,  zneužívá děti  ze  sirotčince  a  vyjednává  s Němci. Steve  Sem-Sandberg  působil v  Praze  jako  dopisovatel  deníku Svenska  Dagbladet  a  netají  se svým  blízkým  vztahem  k  městu.

Českou kulturu a literaturu zachytil ve  sbírce  esejů  Prag  (No  Exit).  V češtině vyšel v roce 2011 román Chudí  v  Lodži a  v  následujícím roce  román  Ravensbrück,  který vypráví  osudy  Mileny  Jesenské. Oba  romány  byly  nominovány  na celoskandinávskou  Cenu  Severské rady a Chudí v Lodži byli oceněni Augustovou  cenou  (prestižní literární  cena  pojmenovaná  po Augustu Strindbergovi).

Letošní  sezóna  v  Činoherním studiu  nese  podtitul  VŠECHNO JE V TOBĚ s odkazem na loňskou sezónu  označenou  CO  TEĎ  / KUDY  VEN.  Obdobně  také  tento počin je pokračováním několikaleté dramaturgické linie studia zaměřené na  reflexi  totalitních  systémů  ve střední Evropě ve 20. století, přesněji, na  „osud“,  příběh,  roli  jedince  v  konfrontaci  s  takovými  systémy. Tato linie je dána i místně, regionem Sudet.  Obdobně  i  volba  románu, inspirace pro monodrama, je vázána lokálně.  V  Ústí  nad  Labem  byla významná  židovská  komunita,  z níž část emigrovala do USA a stopy ostatních vedou, mimo jiné, i do Lodže a následně do Osvětimi.

Podle dramaturga, Vojtěcha Bárty, je  zajímavý  také  osud  samotného města,  neboť  Lodž  může  posloužit coby symbol industrializace, procesu, ve kterém se město prudce rozrostlo díky rozmachu textilního průmyslu, který následně ustupoval. V  inscenaci  je  reflektována románová  postava  kontroverzního Mordechaje Chaima Rumkowskiho a každodenní život v ghettu nazíraný optikou  Adama  Rzepina.  Dalším inspiračním  zdrojem  inscenace je  fiktivní  proces  s  Rumkowskim zachycený  v  románu  Továrna  na mucholapky  Andrzeje  Barta  či chasidské příběhy, pohádky (včetně
pohádky  o  rentgenu  odkazující na  rentgenové  snímky  nalezené  v ghettu) a bajky, které v inscenaci vypráví  Adam  své  sestře  Lídě. Monodrama  je  interpretované Jaroslavem  Achabem  Haidlerem v  ambivalentním  kostýmu  na
minimalistické  scéně  s  objektem plným  střepů  evokujících  rozbitý skleněný poklop.

V  obecnější  rovině  inscenace poukazuje  na  současné  nazírání průmyslu  holocaustu  a  zároveň upozorňuje,  slovy  Vojtěcha  Bárty, na  „nepříjemné  dějinné  pravdy, neboť  lodžské  ghetto  teoreticky mohlo  být  osvobozeno  Rudou armádou,  ale  ta  počkala,  až  si Němci  situaci  v  ghettu  vyřeší.“ Připomíná nám, že destruktivní síla těchto mechanismů tvořících dějiny v  té  době  je  pro  nás  v  současnosti nepředstavitelná,  motivy  jednání jedince  v  daných  podmínkách  se staly nesouditelnými. Premiéru  si  inscenace  odbyla na  4.  ročníku  Festivalu  Sudety (17.11.2012).

Dramaturgie festivalu, jak  naznačuje  samotný  název,  se soustředí  na  současné  vnímání regionu  Sudet  v  širším  kontextu střední Evropy. Zmíněný  region  Sudet  a  jeho industrializace  se  odrazily  v  dramaturgii  Činoherního  studia
tematizováním vztahu k menšinám a života v oblasti, kde byla tovární výroba utlumena, opuštěna. V tomto  kontextu  se  nabízí  koncept postindustriální společnosti Daniela Bella či Alaina Touraina, avšak oba myslitelé  ponechali  stranou  nová sociální  rizika  spjatá  s  procesem deindustrializace, která se v regionu projevují.

V  linii  monodramat  uváděná dramatizace  navazuje  na  autobiografii Byly jsme tam taky Dagmar Šimkové  interpretovanou  Natašou Gáčovou  či  na  monodramata  Byl jsem  velitelem  v  Osvětimi  či Farma  zvířat  realizované  Filipem Nickollsem. Pokračuje také v linii dramat jako např.  32  hodin  mezi  psem  a  vlkem Jana  Tichého  tematizující  vyhnání sudetských  Němců  z  Nového  Boru  a  poukazující  na  brutalitu  vyhnání coby  aktu  pomsty.  Premiéra byla  provázena  vášněmi,  včetně demonstrace před divadlem.

V  letošní  sezóně  měl  premiéru Dekalog polských tvůrců Krzysztofa Kieślowského  a  Krzysztofa  Piesiewicze  (režie  Filip  Nuckolls) –  série  příběhů  z  malého  sídliště ve  Varšavě  80.  let  poukazující  na Desatero  a  zejména  na  morální
dilemata všedního dne. V Činoherním studiu se můžeme těšit  na  premiéru  hry  Tkalci, sociálního  dramatu  významného německého  dramatika  přelomu  19. a  20.  století  Gerharta  Hauptmanna,  a inscenace na motivy autobiografické prózy Josefa Jedličky Kde život náš je v půli se svou poutí, představující osobní  svědectví  o  krizi  ideálů  a bourání starého Mostu.

Magda Juránková

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.