Nové dělení Polska

30. května, 2016 RUBRIKA Polský speciál, Střední Evropa


demonstraceDemonstrace k Varšavě tak nějak patří. Foto: Tomáš Fošum

 

Půl roku po ustanovení vlády národně-konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS) je polská společnost rozdělená. Konflikty mezi vládní mocí a politickou i občanskou opozicí se prohloubily a oba tábory hovoří zcela odlišným jazykem. Vůle po kompromisu je slabá nebo pouze předstíraná a PiS pokračuje v přetváření institucí dle své chuti, což neznepokojuje jen Poláky, ale také Evropskou unii, Radu Evropy a dokonce Washington.

 

Zdá se, že v posledních měsících poklesl zájem o dění v Polsku. Důvodem není uklidnění tamní situace, ale utvrzení konfliktu jako trvalého elementu. Hlavní osou politického dění je nadále spor o Ústavní soud, v němž se obě strany obviňují z nedodržování ústavy. Objevily se však další iniciativy. Zákon zjednodušující odposlechy, snaha přetvořit soudní systém či myšlenka vytvoření ministerstva národní bezpečnosti, ve kterém by se koncentrovaly tajné služby.

Ve společnosti je nadále cítit silný odpor proti tomu, co vláda dělá. V sobotu 7. května prošla Varšavou demonstrace desetitisíců Poláků, kteří chtěli vyjádřit přináležitost Polska k Evropské unii a protestovat proti současné vládě. Přesto si PiS podle průzkumů veřejného mínění udržuje velmi slušnou podporu. Pokud by se volby konaly nyní, získalo by znovu nadpoloviční většinu v Sejmu anebo by se pohybovalo lehce pod touto hranicí. První měsíce vládnutí mu sice v tomto ohledu nepřály, nyní je ale Kaczyńského strana znovu na 35 % podpory. PiS přitom nesbírá hlasy dvou hlavních opozičních stran. Ty jsou mimochodem v obtížné situaci, když mají na jedné straně v opozici spolupracovat a na druhé straně si konkurovat. Právo a spravedlnost získává především voliče hnutí zpěváka Pawła Kukize, které se nechce veřejně postavit ani na jednu stranu konfliktu. Přitom postrádá vlastní téma, a ztrácí tak půdu pod nohama.

 
Šance jsou vyrovnané

Na začátku května jsem se ve Varšavě setkal s jedním polským intelektuálem, který sleduje polské společenské dění již od 60. let a řadu roků strávil v emigraci. Zeptal jsem se ho, zda Jarosław Kaczyński dokáže Poláky přesvědčit, že jím realizované změny jsou přesně to, co země potřebuje. Sám se účastnil demonstrace 7. května a barvitě mi o ní vyprávěl. Čekal jsem proto odpověď plnou optimismu, ve které by mi řekl, že PiS nemá v dalších volbách naději uspět. K mému překvapení však uvedl, že šance jsou zcela vyrovnané.

Kaczyński neustoupí hlasu ulice ani o milimetr. Nepohne s ním ani Evropská komise, ani kritika Spojených států, která k jeho uším zatím putuje pouze neformálně a potichu, ale všichni o ní ve Varšavě vědí. Pro PiS, jež se holedbá důrazem na transatlantické vztahy, může být návštěva Baracka Obamy ve Varšavě na začátku července studenou sprchou, pokud tento moment americký prezident využije k otevřené kritice polské vlády.

Pro stabilitu vlády bude důležitý i rozvoj národního hospodářství. Právo a spravedlnost vyhrálo volby nikoli díky tomu, že by v kampani slibovalo přetváření institucí, leč s příslibem vyrovnaného ekonomického rozvoje, který měl přinést férovější distribuci blahobytu do celé společnosti. Ekonomice se zatím daří. Hospodářství roste, nezaměstnanost klesá a přes mezinárodní kritiku a snižování hodnocení Polska u některých ratingových společností míří do země další zahraniční investoři. Sliby, které měly pomoci polským domácnostem, se však realizují jen částečně. Plán rozdělování dávek vícedětným a chudým rodinám 500+ je oproti původním deklaracím z volební kampaně ořezán a ke snižování věku odchodu do důchodu na původních 60 let pro ženy a 65 pro muže ze současných 68 let se také nikdo nemá. Další nebezpečí na vládu číhá v polském hornictví, kterému se vzhledem k ceně uhlí na světových trzích příliš nedaří. Od PiS mnohem více očekává i část odborů, a to především učitelé, kteří se již chystají k novým protestům a stávkám.

Politická soutěž je součástí demokracie. Je pochopitelné, že Právo a spravedlnost čelí opozici, jež usiluje o moc. Politickým plánem Jarosława Kaczyńského je však proměna společnosti, a proto se i společnost bouří a angažuje. Tento zájem o politické dění však hloubí mezi odpůrci a zastánci vlády stále výraznější příkopy. Jedni i druzí mají nejen svoje politiky a média, ale také příběhy a jazyk. Pro jedny Kaczyński buduje, a pro druhé pouze boří. Po případné porážce PiS v příštích volbách lze znovu očekávat stejně silnou radikální proměnu či chcete-li nápravu státu. Po probíhajícím vnitřním dělení bude Polsku ještě mnoho let trvat, než znovu sroste.

 

Publikace tohoto textu je součástí projektu ÚMV: „Podpora veřejné debaty o aktuálních tématech týkajících se Polské republiky“ a byla podpořena Česko-polským fórem.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.