Občanský prezident Andrej Kiska

28. února, 2016 RUBRIKA Téma


KiskaTo po mně , pánové, nechtějte. Jsem politikem bez přetvářky. Foto: Facebook/AndrejKiska

 

Andrej Kiska je v pořadí čtvrtým slovenským prezidentem. Podnikatel a filantrop, jenž podle jedněch vyhrál proto, že využil prostor po neúspěšné prezidentské kandidatuře Ivety Radičové. Podle druhých vyhrál hlavně díky chybě Smeru. Vládní strana totiž nasadila do voleb svého předsedu a premiéra Roberta Fica, místo aby vsadila na konsenzuální a politikou nezatíženou osobnost, která by měla výrazné sociální a národní cítění.

 

Na Kiskově vítězství je zajímavé především to, že vyhrál v čase vládnutí jednobarevné většinové vlády. Dnes už můžeme v klidu tvrdit, že politický monopol není demokracii vlastní, a to ani té slovenské ne. Tato nestandardní společenská situace vyvolala protitlaky. Mezi ně je třeba počítat volební vítězství extrémisty Mariana Kotleby, který se stal županem Banskobystrického kraje. A patří sem i jiná historická událost, kdy poprvé v prezidentských volbách zvítězil skutečný občanský kandidát nezatížený politickou minulostí ani členstvím v komunistické straně. Tato dvě dříve nevídaná volební rozhodnutí nemusejí s monopolem Ficovy vlády přímo souviset, každopádně se však odehrála za její éry. A ukazuje se, že se v tomto čase chovali voliči odvážněji. Jednou s negativním a jednou s pozitivním výsledkem. Projevila se i tendence, že voliči začali brát v úvahu nezkušené osobnosti, jež samy sebe označují za nepolitiky.

 
Vyhrál Kiska, prohrály strany

Druhé kolo prezidentských voleb, jež se konalo 29. března 2014, bylo prohrou všech politických stran. Většina voličů nechtěla za prezidenta Fica, ale ani žádného jiného politika. Andrej Kiska získal 1 307 065 hlasů, Robert Fico 893 841. V parlamentních volbách 2012 získal Smer 1 134 280 hlasů, přičemž Fico měl tehdy 762 360 preferenčních hlasů. Čísla naznačují, že při prezidentských volbách dorazila na politický trh adekvátní nabídka, jež zaujala i ty, kteří běžně nechodí volit, protože nevěří politickým stranám. Přímou volbu hlavy státu však zřejmě vnímají jako možnost něco změnit. Navíc Kiska se prezentoval jako nekonfliktní osobnost, a i to mohlo voliče unavené stranickými sváry zaujmout. Zajímavý byl i tím, že nebyl zatížený kauzami, ačkoliv se Smer snažil na něj nějaké pseudokauzy vyrobit. Výběrem Kisky tak mohli voliči chtít ukázat, že nechutnou manipulaci odmítají.

 
Začátek Kiskova prezidentství

V prvním roce se prezidentovi dařilo nevyvolávat konflikty s premiérem Ficem. Zpočátku se soustředil na budování své pověsti, neboť nebyl vnímán jako státník. Postupně se mu povedlo vytvořit svůj obraz coby jakéhosi spravedlivého občana. Od začátku měl k dispozici velký mediální prostor, ale nezneužíval toho. V jednu chvíli se sice zdálo, že se snaží stát miláčkem médií, ale naštěstí se včas stáhl a začal v médiích vystupovat střídměji. Už neříkal novinářům věci, které by možná rádi slyšeli, ale on je neměl nijak podchycené. Zdá se, že si uvědomuje, že ho média mohou udělat populárnějším, ale není dobré to nechat jen na nich, neboť se pak na nich stává závislým. Proto se snaží pozornost médií i veřejnosti zaujmout zejména díky razanci, obsahu a praktickým výsledkům.

 
Opozice

Prezident si dává pozor i na opozici. Ta ho sice ve volbách podpořila, ale šlo o podporu dost vratkou. Opozice stále zřejmě nevidí prezidentovi do karet, a neví tudíž, co od něj může čekat. Objevují se náznaky, že navzdory navenek dobrým vztahům nemá prezident u opozičních stran příliš velkou podporu. Pro opozici je zatím pohodlné držet se na straně vítěze, ale prezident má dost zkušených poradců na to, aby mu vysvětlili, že v politice plácání po zádech znamená ještě míň než v běžném životě. Nevíme, jak moc Kiska zákulisně vstupuje do slovenské politiky. Je však všeobecně známo, že má kolem sebe lidi, kteří jsou schopni předvídat v politice pár kroků dopředu. A snad i Kiska již umí rozlišit motivy návštěv, které se ohlásí v Grasalkovičově paláci.

 
Soudnictví

Prezident se zatím nejvíc soustředil na fungující soudnictví. Slušným soudcům vyjadřoval podporu a nabádal je, aby si sami věcně a přísně určili svoje etické normy. Kvůli odmítnutí některých nominací na ústavní soudce, jež mu předkládal parlament, se dostal do sporu s Ústavním soudem. Jádrem sporu bylo to, zda prezident může odmítnout vybrat si z návrhů parlamentu a nutit jej k novému výběru kandidátů. Slovenský ústavní soud, jak už to v mladých demokraciích bývá, nezachází se svými kompetencemi vždy úplně šťastně. Nejednou odmítá dát přesnější výklad s tím, že ten současný je dostatečně přesný a jasný. To se přesně stalo Kiskovi, jehož návrhem na výklad ústavy ohledně jmenování ústavních soudců se košický soud odmítl zabývat. Prezident mu proto nedávno vzkázal, že se na něj po parlamentních volbách zaměří, a dokonce uvedl: „ (…) proto musím jako prezident s lítostí konstatovat, že Ústavní soud se ukázal jako nezpůsobilý a neochotný. Že není způsobilý a ochotný plnit své ústavní poslání tak, aby nevyvolával vážné pochybnosti (4.2.2016)“. Ke Kiskově působení v oblasti soudnictví je třeba dodat, že na počátku jeho prezidentství nebyl do funkce předsedy Nejvyššího soudu zvolen Štefan Harabin. Nevíme, do jaké míry se o to zasloužil samotný prezident, ale je všeobecně známo, že mu byly sympatické výzvy a tlaky nevládních organizací a části soudců, aby kontroverzní Harabin nebyl jmenován.

 
Korupce, fungování státu

Zde je spíše apelujícím prezidentem. Přiznal, že mu tajná služba nedala bližší informace k spornému spisu Gorila, jenž popisuje korupční pozadí slovenské politiky. Kiska často mluví o potřebě skutečné změny. Chce proto znát od stran opravdová řešení problémů, které Slovensko pálí. Už je občas označován za aktivistického prezidenta, neboť nedávno vytvořil stránku verejnaobjednavka.sk. Nabádá zde voliče, ať se připojí k výzvě politickým stranám, aby za své priority považovaly školství a zdravotnictví. Lze očekávat, že po březnových volbách se jeho aktivita ještě zvýší. Jeho adaptační období totiž končí.

 
Zahraniční politika

Kiska respektuje nastavený zahraničněpolitický směr země, nicméně občas vyvažuje nestandardní výroky premiéra Fica. Od července 2016 bude Slovensko předsedat Evropské radě. Jaká role zde připadne prezidentovi, bude dost záviset na výsledku březnových voleb, z nichž vzejde nová vláda.

 
Možné zklamání

Mediálně mu nejvíc uškodilo využívání vládního speciálu na vnitrostátní lety, hlavně mezi Bratislavou a Popradem, kde žije jeho rodina. Prezident se o tom baví otevřeně. Asi pochopil, že něco negativního se na něj vždycky najde. Tato kauza se ovšem nejeví být nebezpečnou. Stále nečelil těžkému úderu pod pás ani veřejně neprohrál důležitý spor. Až něco takového přijde, poznáme další rozměr Kiskovy osobnosti. Možná se pak neudrží, pustí se do ostrého politického boje a začne ztrácet sympatie. Politiků, kteří začali dobře, už jsme zažili hodně…

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.