Osudy českobudějovického Galéna

13. června, 2017 RUBRIKA Kultura


budejoviceDoktor Flusser působil dlouhá léta v Českých Budějovicích. Foto: Pixabay/zdenet

 

Jihočeská vědecká knihovna vydala poprvé v českém překladu knihu lékaře Emila Flussera Válka jako nemoc. O významu tohoto filosofického díla svědčí mimo jiné skutečnost, že k jeho prvnímu, německému vydání napsal předmluvu Albert Einstein.

 

Emil Flusser se narodil v roce 1888 v Křivoklátě jako syn židovského obchodníka. Krátce po absolvování lékařské fakulty pražské německé univerzity nastoupil v roce 1914 do vojenské pozorovací nemocnice v Hranicích na Moravě. Tam poprvé poznal hrůzy, které přináší válka. Při ošetřování pacientů trpících cholerou, tyfem a podobnými chorobami vnímal jejich bolest i psychózu při rekonvalescenci. Na Flusserově oddělení během relativně krátké doby zemřelo na tyfus 220 lidí. Mimochodem, jako staniční sestra zde pracovala Edith Steinová, která byla v roce 1998 kanonizována papežem Janem Pavlem II. jako svatá Terezie Benedikta od Kříže.

Větší část první světové války prožil Flusser na italské frontě jako osobní lékař vysokého rakouského důstojníka. Zde byl svědkem situací, kdy staří, militaristicky založení velitelé cynicky posílali na smrt či vystavovali těžkým zraněním mladé vojáky. Od začátku dvacátých let působil Flusser v Českých Budějovicích jako oblíbený dětský lékař. Oženil se a s manželkou Emmou měli tři syny.

 

Válka jako produkt duševních chorob

Zkušenosti ze své lékařské praxe shrnul následovně: „Každý den a každou hodinu stojím před úkolem vyložit si křik nemocných kojenců. Tak bezmocně vydáni mukám jako to trpící dítě byli lidé ve válce, v poli stejně jako doma.“ Nabyl celoživotní názor, že vznik veškerých válek je především produktem duševních poruch, kterými trpí jednak vedoucí političtí činitelé, jednak celé národy, na něž se vzhledem ke stádnímu pudu člověka tyto deformace přenášejí.

Flusser celou věc vyhodnotil tak, že v učebním programu lékařských fakult chybí výuka psychologie. Navíc psychiatři léčí pouze těžké případy choromyslných internovaných v uzavřených blázincích. Tito psychiatričtí pacienti však nejsou podle něj lidstvu vlastně vůbec nebezpeční, na rozdíl od duševně nemocných válečných maniaků, kteří mají politickou a vojenskou moc.

Emil Flusser se začal zabývat myšlenkou na vytvoření Mezinárodní asociace lékařů pro výzkum psychopatologie války. V roce 1932 mu vyšla v malém severoněmeckém nakladatelství kniha Krieg als Krankheit (Válka jako nemoc), k níž napsal úvod sám Albert Einstein. Nacisté po svém nástupu k moci v roce 1933 ihned zlikvidovali všechny dostupné výtisky knihy, která si dovolila nazvat program pro tisíciletou říši nemocí.

Mohlo by se zdát, že reflexe první světové války, jejích hrůz a důsledků je dnes poněkud passé. Mimo jiné také díky výborném překladu Jana Mareše do současné češtiny však má tato kniha stále co říci i dnešnímu čtenáři. Flusser ji psal v letech 1930-1931, tedy v době, kdy se Hitler ještě neujal naplno politické moci a Stalin ještě nespáchal řadu svých nejtěžších diktátorských zločinů. Autor knihy tehdy nemohl předvídat tragický osud svého židovského národa v nacistických plynových komorách. Ale jeho trvalý a zásadní odpor k nacionalismu, válečnému zbrojení a k politickým hranicím mezi národy v Evropě má svůj význam dodnes.

 

Jakápak revoluce

Flusser si velice cenil T. G. Masaryka jako filosofa a prvního demokratického prezidenta Československé republiky. Přesto v rámci svého protiválečného filosofického programu nesdílel s Masarykem názor na mimořádnou důležitost ozbrojené obrany proti případnému agresorovi. Vytýkal mu například jeho časté promluvy ke shromážděným legionářům i aktivní účast na významnějších manévrech československé armády. Také neuznával jeho termín „světová revoluce“ pro první světovou válku. Uváděl, že mezi dvaceti miliony lidí, kteří tehdy přišli o život, bylo velmi málo revolucionářů, stejně jako mezi dalšími dvaceti miliony hladovějících nezaměstnaných dvanáct let po válce.

Velice také kritizoval výsledky versailleských dohod, v nichž jako prakticky jediný viník první světové války bylo označeno Německo, jež proto bylo potrestáno krutými reparacemi. Zastával názor, že začátkem třicátých let v Evropě pokračuje „latentní válka“, která nemůže trvalý mír přinést.

Kromě nacionalismu a zbrojení také nenáviděl hranice mezi evropskými státy, jež podle něj vždy byly příčinami krvavých válek. Již tenkrát předvídal, že déletrvající mír v Evropě zajistí pouze zrušení hranic mezi státy západní a střední Evropy, které zůstanou odděleny od komunistického Ruska s jeho totalitním systémem. I když byl levicově zaměřený a ve svém budějovickém bytě vedl občas diskuse například se Zdeňkem Nejedlým či Juliem Fučíkem, ostře se stavěl proti třídnímu boji jako zjevnému patologickému momentu.

Byl toho názoru, že člověk miluje především sebe a svou nejbližší rodinu a není pro něj samozřejmé, že má například vlasti přinášet oběti formou všeobecné vojenské povinnosti a případně i ztráty života. Z uvedeného vyplývá, že Emil Flusser byl spíše kosmopolitního než vlasteneckého založení. I v dvojjazyčném prostředí dvacátých a raných třicátých let ve svém působišti v Českých Budějovicích pozoroval, že jednotliví obyvatelé obou národností nemají mezi sebou časté individuální spory, dokud je k nim nevede kolektivní propaganda. Podivoval se též, když Češi po Mnichovu v roce 1938 litovali spíše odtržení pohraničí než ztráty demokracie a ochrany práva na život etnických menšin.

 

Nevrátil se nikdo

Postoj Emila Flussera k válce a jeho další osud v mnohém připomínají postavu doktora Galéna z Čapkovy Bílé nemoci. Po březnu 1939 Flussera několikrát vyslýchalo gestapu, postupně byla omezována jeho lékařská činnost. Osmnáctého dubna 1942 byl spolu s dalšími 905 českobudějovickými Židy dopraven do Terezína a pak dále do likvidačního koncentračního tábora v polském Zámostí (Zamość), odkud se nikdo z jeho rodiny domů nevrátil. Jeho někdejší spolupracovnice z hranické nemocnice Edith Steinová, jež byla též židovského původu, zahynula pro změnu v Osvětimi.

V současné době snad v Evropě nehrozí vypuknutí další světové války, před jejíž ničivostí Emil Flusser tolik varoval začátkem třicátých let minulého století. Přesto jak pro českou, tak i evropskou politiku stále platí jeho hlavní postuláty týkající se zhoubnosti xenofobie a snah o obnovu původních opevněných hranic mezi státy Evropské unie. Ostatně nový francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno trefně konstatoval: Nacionalismus je válka!

 

Emil Flusser: Válka jako nemoc

Překlad: Jan Mareš

České Budějovice: Jihočeská vědecká knihovna 2017

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.