Oživování zombie

05. června, 2013 RUBRIKA Kultura


Maďarské národní dovadlo

Kulturní instituce mohou být pod tlakem ekonomickým, politickým a společenským. Obdobně jako každá firma také kulturní instituce shání finance pro svoji produkci a běžný provoz. S dary, dotacemi či granty jsou spjaty také podmínky jejich využití a i dar zavazuje. Politický tlak spočívá v ovlivňování dramaturgie, dosazování spřízněných duší na mocenské pozice. V případě některých institucí lze politický tlak účinně vykonávat prostřednictvím tlaku ekonomického. Společenský tlak odkazuje k hodnocení, k soudům o produkci, k dobovému společenskému diskurzu, co je umění a co už ne. V demokratických systémech by se měl politický tlak blížit k nule, nicméně dění v posledních třech letech v Maďarsku ukazuje, že tomu tak být nemusí.

Jednou z prvních obětí tamní kulturní války byl István Márta, ředitel Új Színház (Nového divadla). Podle Der Spiegel divadlo za vedení Mártyho vydělávalo a ohlasy na inscenace byly pozitivní. Nicméně primátor Budapešti, István Tarlós, upřednostnil před 200 stránkovým Mártyho konceptem umělecké a finanční budoucnosti divadla 20 stránkovou vizi Györgyho Dörnera, dabéra Mela Gibsona v maďarských verzích jeho hollywoodských filmů a recitátora lidové poezie na setkáních ultrapravicového Jobbiku. Podle Der Spiegel Dörner ve své vizi představil záměr přejmenovat Nové divadlo na “Divadlo domácí fronty” a skoncovat s „degenerovanou a zvrácenou liberální hegemonií“. Za svého spolupracovníka si vybral Istvána Csurku, velkého básníka a antisemitu. Šest z osmi specialistů doporučilo Dörnerovu vizi smést ze stolu. Zbývající dva, delegát ministerstva kultury a zástupce města Budapešť, se raději zdrželi hlasování. Přesto si starosta vybral Györgyho Dörnera. Reakce byly rychlé. Německý dirigent Christoph von Dohnányi zrušil své vystoupení ve Státní opeře, protestující dopis zaslala berlínská Akademie umění.

Naštěstí další protesty donutily Dörnera stáhnout oznámenou inscenaci „Šestá rakev“ o skupině mocných Židů, kteří kují plány na zničení Maďarska a uvržení světa do další války. Spisovatel György Konrád situaci popsal: „Demokraticky zvolená vláda pozvolna přechází v měkkou diktaturu. Tohle se teď děje v Maďarsku.”


Maďarské národní divadlo. (foto: Wikipedia)

Propouštění se dotklo i regionálních scén. Na místa několika ředitelů regionálních divadel (např. divadlo v Tatabánye) nastoupili sympatizanti současné vlády. Propuštěn byl také umělecký šéf Národní opery, mezinárodně uznávaný režisér Balázs Kovalik. Zbaven postu ředitele Národního divadla byl Róbert Alföldi (ač na scéně setrvává, neb platnost jeho smlouvy vyprší v létě). Podle teatrologa Attily Szabó se Alföldimu podařilo vytvořit výjimečnou a oceňovanou národní scénu se sebevědomou dramaturgií založenou na současných hrách a nekompromisních interpretacích národní klasiky, za což se Alföldimu dostalo kritiky i na zasedáních parlamentu. Příznačné je vyjádření poslance Jobbiku Sándora Pörzse pro Der Spiegel, ve kterém Pörzse tuto scénu označuje za Národní divadlo bez národní kultury. Údajně v něm jednou zhlédl hru, v níž herci v uniformách maďarských vojáků onanovali nad mapou Velkého Maďarska.

Na konci letošního léta na Alföldiho pozici nastoupí Attila Vidnyánszky, režisér podporující vládní stranu Fidesz. Vidnyánszky si získal uznání kritiků za svoje úspěšné působení v divadle v Debrecíně. V současnosti je s divadelními kritiky na válečné stezce, neb jim vyčítá, že opomíjeli jeho práci. A v odvetné palbě zase divadelní tisk stranící Alföldimu vyčítá Vidnyánszkymu kumulaci funkcí.

Spisovatel Péter Esterházy v lednu tohoto roku ve veřejnoprávním rozhlase vyzval veřejnost k návštěvě divadla, dokud je tam ještě Róbert Alföldi. Jeho doporučení nebylo odvysíláno. Nakonec se představitelé rozhlasu za redakční střih omluvili. A poslední měsíce Alföldiho působení provází bitva o lístky …

Pod tlakem není jen divadlo. Maďarská Akademie výtvarného umění (M.M.A.) založená coby soukromá instituce byla nedávno povýšena na státní akademii a získala kontrolu nad finančními prostředky pro oblast vizuálního umění, literatury, hudby. Dále bude rozhodovat o volbě ředitelů muzeí a udělovat ocenění. Osmdesátiletý šéf Akademie György Fekete pronesl, že vyjma umělecké dokonalosti, bude podmínkou pro členství v akademii i jednoznačné národní cítění. M.M.A. také začala spravovat Mucsarnok, nejdůležitější výstavní instituci, což vedlo k rezignaci jejího ředitele. Fekete v televizním rozhovoru sdělil, že kontraverze a provokace nebudou mít prostor.

Ušetřeno nebylo ani akademické pole, a to zejména filozofie utěšitelka. V roce 2011 byla obviněna Agnes Hellerová (neomarxistická filosofka) spolu s dalšími čtyřmi akademiky z pronevěry 1,85 miliónů euro z grantů. Akademici byli v následné mediální kampani nazýváni „liberální klika“, argumentace byla vedena ad hominem a s antisemitským podtextem. Ilustrativní je využití fotografie Hellerové s Jürgenem Habermasem s titulkem: Hellerová a Habermas útočí na vládu společně. V květnu 2012 budapešťská policie případ uzavřela s tím, že nebyl spáchán žádný trestný čin. V podtextu se odehrávala bitva o zachování intelektuální autonomie institutu.

Tlaku jsou vystaveni spisovatelé, filmaři, výtvarníci i hudebníci a intelektuálové. V lednu 2013 média přinesla zprávu, že poprvé po 48 letech bude zrušena bilanční filmová přehlídka Magyar Filmszemle. Příčina podle předsedy tamní asociace filmových tvůrců tkví v kolapsu systému podpory kinematografie. Vláda premiéra Viktora Orbána totiž zrušila nezávislou nadaci, která rozhodovala o přidělování finančních prostředků, proto údajně za poslední tři roky nebyl dokončen ani jeden maďarský film. Přidělování financí má nyní na starosti bývalý hollywoodský producent Andy Vajna.

Změna ústavy a mediální zákon rámují výše popsanou kulturní bitvu. Pro ospravedlnění těchto změn se sahá k jednoduché strategii – využití pocitu ohrožení, nejistoty. Optikou Jobbiku a Fideszu maďarskou společnost ohrožuje jakási iluzorní židovská konspirace a národní morální úpadek. Obranu proti těmto hrozbám spatřují v posilování nacionalismu a přiživování různých fobií – uzavírání společnosti. Ale Karl Popper již dávno vyložil, proč by společnost měla být otevřená. Přiživování zombie nacionalismu a konspirativní teorie rozhodně nejsou cestou k otevřené společnosti.

Magda Juránková

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.