Polsko prožívá nečekanou druhou vlnu privatizace

13. března, 2020 RUBRIKA Rozhovory


imageKŘadový poslanec Jarosław Kaczyński s potvrzením o svém zvolení. Foto: Facebook/pisorgpl

 

Ve druhém kole polských prezidentských voleb se může stát všechno. O to více, že navzdory očekáváním vládnoucí PiS nezklidnilo svou politiku, aby si získalo umírněné voliče. Právě naopak, jeho konflikt se soudy a unijními institucemi se zostřuje, říká v rozhovoru pro Demokratický střed novinář Łukasz Pawłowski.

 

Je Polsko stále demokratickou zemí? Občas se o tom pochybuje.

Samozřejmě, že je, i když jde o demokracii značně horší kvality. Mnoho institucí důležitých pro zdravou demokracii, jako jsou veřejnoprávní média, státní správa, tajné služby a dokonce i armáda, funguje dnes o poznání hůře než před několika lety. K tomu se přidává vážný konflikt o nezávislé soudnictví mezi vládnoucí většinou na jedné straně a celou opozicí, právnickými organizacemi a institucemi Evropské unie na straně druhé. Jestli se tento boj prohraje, polská demokracie dostane další, velice vážný úder.

Bitva o právní stát se v Polsku vede už několik let. Vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) tvrdí, že bojuje s postkomunismem a patologií v justici. Politici PiS mluví o soudcovské kastě. Provládní veřejnoprávní televize často ukazuje případy, kdy některý ze soudců udělal něco zlého. Je opravdu polské soudnictví v tak špatném stavu?

Odpověď je opět zřejmá, není. Faktem je, že lidé jsou nespokojeni, jakým tempem soudy rozhodují. A jako všude, i v Polsku vyvolávají některé rozsudky velké emoce, neboť jsou vnímány jako nespravedlivé. Navíc, a přiznávají to dokonce sami právníci, polské soudy ani nezkoušejí vysvětlit svá rozhodnutí jazykem srozumitelným průměrnému občanovi. Ale ze skutečnosti, že mnoho Poláků souhlasí s tvrzením, že resort spravedlnosti potřebuje změny, nevyplývá, že chtějí, aby kontrolu nad ním převzali politici. Je to vidět v průzkumech veřejného mínění.

Postupuje vládnoucí tábor při změnách v justici podle jasného plánu, nebo občas improvizuje? Od některých kontroverzních opatření PiS později ustoupilo.

Plán je jasný. Jde o získání nástrojů, které umožní podřídit si soudce, a tím i získat kontrolu nad justicí. Tyto kroky ale vyvolávají ohromný odpor právníků, unijních institucí i části Poláků, a proto vláda musí občas ustoupit.

Existovaly před volbami v roce 2015 nějaké náznaky, že PiS bude chtít převzít kontrolu nad soudy?

Ano, Jarosław Kaczyński mluvil o nutnosti změn v soudnictví už dávno. Málokdo však očekával, že PiS získá tak velkou moc, že bude mít nadpoloviční většinu křesel v parlamentě a k tomu ještě zvítězí v prezidentských volbách. A navíc, že poruší pravidla, která se dříve zdála být trvalá. Dnes Kaczyńského strana právo ignoruje nebo ho prostě porušuje, články ústavy nevyjímaje.

Krizi kolem polského soudnictví svým způsobem odstartovala již předchozí vládní koalice pod vedením Občanské platformy, jež ještě před volbami v roce 2015 vybrala dva kandidáty na ústavní soudce, které přitom měl volit až nový Sejm. Po parlamentních volbách prezident Andrzej Duda zvolený za PiS odmítl přijmout přísahu i od třech ústavních soudců, které přitom nominoval předchozí Sejm v souladu se zákonem. PiS pak na jejich místa vyslalo takzvané dubléry, přičemž odmítlo v této věci respektovat rozhodnutí samotného Ústavního tribunálu. Postupovalo by PiS v záležitostech soudnictví jinak, kdyby předchozí vláda nevybrala dva ústavní soudce jaksi do zásoby?

To si nemyslím. Z dnešní perspektivy to vidím tak, že ze strany PiS šlo pouze o záminku. Kdyby nebylo toho zmíněného rozhodnutí dnešní opozice, možná by boj se soudy vypadal trochu jinak, ale podstata konfliktu by zůstala stejná. Předchozí garnitura například neudělala nic pro to, aby si udržela kontrolu nad veřejnoprávními médii, a přesto vláda PiS neměla žádné zábrany, aby v nich neprovedla čistku a neproměnila informační servis v propagandu.

Kdo je hlavním architektem změn v soudnictví? Ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro? Jaká je role Jarosława Kaczyńského?

Ziobro by svou politiku bez souhlasu Kaczyńského provozovat nemohl. Jistě, v samotném vládním táboře se vedou politické spory a boj o vliv. Někteří, jako je například Ziobro, jsou příznivci nesmlouvavého střetu se soudci. Jiní, jako je třeba vicepremiér Jarosław Gowin, se snaží ostatní přesvědčit, že by chtěli nějaký kompromis. Ale nakonec o směru a formě postupu rozhoduje Jarosław Kaczyński.

Jakou úlohu má ve sporu o justici prezident Andrzej Duda? Je samostatným hráčem?

Dudova role není velká, je-li vůbec nějaká. Před pěti lety byl kandidátem PiS na prezidenta a letos je jím znovu. Ačkoliv formálně není členem strany, je na ní zcela závislý. To PiS posílá peníze na jeho kampaň, to PiS mu může zajistit příznivý obraz ve veřejnoprávních médiích, z PiS pocházejí nejdůležitější členové jeho volebního štábu.

EU kritizuje stav právního státu v Polsku. Evropská komise už v tomto případě proti němu zahájila několik řízení. Evropský soudní dvůr vydal několik rozsudků, jež byly pro vládu PiS nevýhodné. Měly by se unijní instituce míchat do věcí jednotlivých států?

Nenazval bych to mícháním. Jde spíše o hlídání pravidel, se kterými jsme všichni souhlasili při vstupu do EU. A ano, unijní instituce by se tím měly zabývat. Je ale důležité, aby ve své činnosti byly nejen rozhodné, ale také spravedlivé. A tak tomu není. Nedá se vysvětlit, proč strana Viktora Orbána i nadále patří do stejné frakce v Evropském parlamentu jako třeba německá CDU, z níž pochází šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová (Orbánův Fidesz má v Evropské lidové straně formálně pozastaveno členství, ale stále se podílí na její činnosti – pozn. red.). Ani proč je Maďarsko stále považováno za zemi splňující unijní normy právního státu.

Vraťme se k polské politice. PiS má stále vysokou podporu. V loňských říjnových volbách do Sejmu obdrželo téměř 44 procent hlasů. Jeho voličům porušování ústavy nevadí?

PiS využívá moci, aby zvýšilo svoje volební šance, například pomocí již zmíněné propagandy ve veřejnoprávních médiích. Ale jeho dosavadní úspěchy jsou podle mě především výsledkem slabosti opozice. Za prvé, přes čtyři roky nedokázaly hlavní opoziční strany občanům vysvětlit, jaký mají vztah k programu 500 plus (rodiče dostanou na každé dítě příspěvek ve výši 500 zlotých měsíčně – pozn. red.), který PiS po svém nástupu k moci zavedlo. Chtěly by jeho zrušení, zachování, nebo dokonce rozšíření? Jedna ze stran dokázala zastávat všechna tři stanoviska! Druhým problémem opozice bylo přesvědčení, že k vítězství stačí stavět se proti tomu, co dělá PiS. Podle mě je to příliš málo, lidé očekávají pozitivní sliby. Za třetí, komunikace opozice s voliči byla tragická. Volební kampaně největší opoziční strany Občanské platformy byly zkrátka špatně zorganizované.

Jak moc důležitý byl pro volební vítězství PiS onen program 500 plus, k němuž se navíc přidaly další sociální dávky?

Tyto sociální transfery „zahájily“ veřejnou debatu. Opozice nevěděla, jak na ně reagovat, a politici PiS mohli dokazovat, že jejich strana plní volební sliby. Ale tvrzení, že osm milionů Poláků dalo hlas Právu a spravedlnosti pouze proto, že dostali peníze na ruku, by bylo nejen nepravdivé, ale i urážlivé.

O programu 500 plus píšete ve své nové knize Druhá vlna privatizace. Proč druhá vlna? Co přesně to znamená?

První vlna se v Polsku konala v devadesátých letech, kdy se velmi často privatizovaly zastaralé a nevýdělečné státní podniky. Druhá vlna se netýká podniků, ale samotných Poláků. V knize, která má brzy vyjít, píšu, že PiS na jednu stranu dokončilo velké sociální transfery, na druhou stranu současně zanedbalo veřejné služby, jako jsou vzdělání nebo zdravotnictví. Ve výsledku za ně rostoucí počet Poláků platí na soukromém trhu. Čili na jednu stranu dostanou třeba pět set zlotých nebo takzvaný třináctý důchod, ale tyto prostředky musí utratit za soukromou školu, doučování nebo návštěvu u privátního lékaře, neboť státní instituce fungují čím dál tím hůře. Soukromé školy, školky i ordinace zažívají v Polsku skutečný nával. Bohatí si v nové realitě nějak poradí, chudí však budou mít problém. Ale také bohatí mají důvod k nespokojenosti. Platí daně na zdravotnictví i veřejné vzdělání, ale pak musejí za tyto služby znovu platit na soukromém trhu.

Takže program 500 plus není dobrým řešením.

To neříkám. Je neúplným řešením. Když chcete budovat stát blahobytu, není možné se omezovat na sociální dávky. Potřebné jsou též dobře fungující veřejné služby. To jako kdybyste se zeptal kulturisty, jestli je posilování bicepsů dobré, či zlé. Je nutné, ale jestli chcete mít dobrou postavu, tak musíte posilovat i další svaly.

Už jsme mluvili o polské opozici. V jaké je dnes kondici? Přichází s nápady na důležité reformy?

Občanská platforma si nedávno zvolila nové vedení. Uvidíme, jestli se to nějak projeví na kvalitě její kampaně před nadcházejícími prezidentskými volbami. Je ale fakt, že dřívější lídr Grzegorz Schetyna nebudil důvěru dokonce ani u příznivců opozice. Za čtyři roky se mu to nepovedlo změnit. Je dobře, že se do parlamentu vrátila Levice, neboť má konkrétní a výrazné programové návrhy. A může věrohodným způsobem zpochybňovat vládní sociální politiku.

Předsedou Občanské platformy byl zvolen čtyřicátník Borys Budka. Může se stát novým Donaldem Tuskem?

Nevím, jestli je to dobré srovnání, protože asi každý seriózní politik by měl mít svůj styl a osobitost. Každopádně květnové prezidentské volby budou pro Budku velkým testem. Jestli kandidátka Platformy Małgorzata Kidawa-Błońska zvítězí, jeho pozice velmi zesílí. Jestli ale prohraje, hrozí straně další vážná krize.

Do druhého kola prezidentské volby se pravděpodobně dostanou Andrzej Duda a právě Małgorzata Kidawa-Błońska. Jsou jejich šance vyrovnané?

Ve druhém kole se může stát všechno. O to více, že navzdory očekáváním PiS nezklidnilo svou politiku, aby si získalo umírněné voliče. Právě naopak, jeho konflikt se soudy a unijními institucemi se zostřuje. Najevo navíc vycházejí další skandály i přečiny, ať už v tajných službách nebo ve státních podnicích. Samozřejmě ne všechny tyto informace se dostanou k průměrnému voliči, a i když se dostanou, nemusejí příznivce PiS odradit. Ale lze říci s jistotou, že mobilizují mnoho zastánců opozice. Hodně bude jako vždy záležet na stavu ekonomiky. Jestli voliči pocítí, že se jim žije hůře, začnou hledat alternativu.

Může se Robert Biedroń stát černým koněm voleb?

Nemyslím si. On má za úkol dosáhnout alespoň takového výsledku, jaký měla Levice v parlamentních volbách čili okolo třinácti procent. Jestli dostane více, tak to tuto stranu velice posílí, neboť se ukáže, že její návrat do Sejmu nebyl náhoda. Ale na účast ve druhém kole dnes Biedroń příliš šancí nemá.

 

imageLP       imageO

Łukasz Pawłowski (* 1985) je redaktorem a tajemníkem polského internetového týdeníku Kultura Liberalna. Vystudoval sociologii a psychologii. V únoru vyšla jeho kniha Druga fala prywatyzacji (Druhá vlna privatizace).  Foto: Maciej Spychał

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.