Potraty jako kouřová clona

29. listopadu, 2016 RUBRIKA Střední Evropa


czarny-protest-001Černý protest ve Varšavě. Foto: Wikimedia Commons/Konto na chwilę

 

Poslední zářijový víkend se ulicemi největších polských měst prohnala gigantická vlna protestů. Došlo k tomu v souvislosti s návrhem na zpřísnění protipotratového zákona. Ve stejné době, kdy byl tento projekt předán k projednávání v poslaneckých výborech, začalo desáté kolo nejvyšší polské fotbalové soutěže. Obě události spojuje nenápadný, sotva dvaceticentimetrový předmět – dýmovnice. Pyrotechnická hračka rádobyfanoušků, která dokáže zakouřit i ty největší sportovní arény. Pro některé polské politiky plní zmíněný zákon přesně tutéž funkci: funkci kouřové clony.

 

Je 7. ledna 1993. Na základě rozhodnutí polského parlamentu vchází v platnost zákon, který specifikuje „podmínky přípustnosti přerušení těhotenství“. Polsko se pár let po pádu komunismu zalyká svobodou. V ulicích se objevují dosud nepřítomné barvy. Lidé se závistí pohlížejí na liberální západní Evropu a vidí v ní nejen cíl nedávných útěků, ale především vzor k následování. Ačkoli měli v tehdejší vládě většinu někdejší antikomunistická opozice a relativně konzervativní lidovci, je tento kabinet tradičně spojován s katolickou církví. Ta – jako jakési poděkování za podporu, kterou poskytovala opozici před pádem komunismu – získala od demokratického polského státu řadu privilegií.

 
Za odměnu „kompromis“

Již v roce 1989 vznikla majetková komise, která měla na starosti mimořádně efektivní restituci znárodněného majetku katolické církve. V roce 1990 se na státních školách zavedla výuka náboženství. O tři roky později podepsalo Polsko s Vatikánem konkordát. Nakonec byla upravena i otázka daňového zvýhodnění katolické církve. Nepřekvapí tedy, že také v případě zákona určujícího podmínky přerušení těhotenství brala vláda ohled na stanovisko svých nedávných spojenců. Svou roli nepochybně sehrálo i to, že značná část Poláků se hlásí právě ke katolicismu a zastává konzervativní společensko-politické postoje.

Tento zákon byl výsledkem takzvaného kompromisu. Takzvaného proto, že vzhledem k rozložení sil mohl tehdejší sejm ve skutečnosti vypracovat kompromis toliko mezi krajně konzervativní pravicí a pravicí situovanou blíže politickému středu. Proto patří tato dodnes platná ustanovení k jedněm z nejrestriktivnějších v Evropě. Přerušení těhotenství připouští pouze ve specifických situacích – pokud k těhotenství došlo v důsledku trestného činu nebo se vyskytují závažné zdravotní důvody, kterými jsou ohrožení života nebo zdraví ženy a také těžké poškození plodu.

 
Dýmovnice ve vládních rukou

Ani takto restriktivní formulace ale neuspokojuje všechny kruhy na politické scéně – příkladem je právě současný návrh zákona, který vzešel z dílny občanského sdružení Ordo Iuris. K silnému hlasu podobných organizací se konzervativní vlády pod vedením strany Právo a spravedlnost (PiS) obracejí s překvapující pravidelností. Překvapující proto, že k tomu dochází v situacích, kdy má vláda čím dál tím větší problém udržet koherenci svých mediálních výstupů nebo racionálně vysvětlovat své jednání v domácí i zahraniční politice.

Poprvé se tak stalo v době, kdy byl prezidentem Lech Kaczyński a premiérem jeho bratr Jarosław. Tehdejší diskuse ale nevedla k žádným změnám. Svůj postoj v ní artikulovala také první dáma Maria Kaczyńska, jež se na jaře 2007 jednoznačně postavila proti pokusům o zpřísnění zákona. Pro slábnoucí vládu Jarosława Kaczyńského, která nakonec na podzim téhož roku padla, však diskuse kolem protipotratového zákona představovala vhodnou příležitost, jak obrátit pozornost od svých problémů jiným směrem.

Letošní diskuse o potratech připadla zase na chvíli, kdy Právo a spravedlnost – v duchu svého volebního hesla „dobrá změna“ – zahajovalo v úřadech a státních podnicích personální zemětřesení, jehož cílem bylo vytvořit prostor pro lidi spojené s novou vládou. Částečně také odvedla pozornost od kontroverzního programu 500+, který podporuje rodiny se dvěma a více dětmi, ale zároveň devastuje státní rozpočet. Ve chvíli, kdy polskými městy procházely „černé protesty“ (nazývané podle účastníků oděných do černé barvy) proti navrženému zpřísnění interrupcí, navíc vláda Beaty Szydło bojovala s poklesem popularity v průzkumech veřejného mínění a sílící kritikou ze strany Evropské komise kvůli sporu o Ústavní soud, jehož fungování PiS de facto paralyzovala. Musela též vysvětlovat chaoticky působící obměnu části kabinetu.

 
Polarizovaná společnost

Podobné debaty silně polarizují polskou společnost, čehož předseda PiS Jarosław Kaczyński, který je dnes i bez významné exekutivní funkce nejdůležitější osobou v polské politice, již roky brilantně využívá ke sjednocování svého elektorátu. Podobně jako při mnoha jiných příležitostech během své politické kariéry využívá princip kategorizace, dělení společnosti na „my“ a „oni“; v tomto případě vytváří protiklad mezi ochránci nenarozeného života a amorální většinou.

Těžko předpovídat, jaký bude nakonec osud tohoto sporu. Restriktivní občanský návrh, který Sejm hlasy konzervativních poslanců odeslal k dalšímu projednávání ve výborech, propadl v parlamentním hlasování krátce po zmíněné vlně autentických protestů, jež se po celé zemi konaly během „černého pondělí“. Právo a spravedlnost ovšem zároveň oznámilo, že zahajuje práci na vlastním návrhu zákona. Jeho podoba zatím zůstává nejasná. Něco však víme jistě: alespoň několik dní polská média příliš nevzrušovaly zahraničněpolitické problémy, komplikované a nakonec přerušené jednání o dodávce francouzských vojenských helikoptér Caracal pro polskou armádu nebo rekonstrukce kabinetu Beaty Szydło, která může svědčit o vážných problémech s financováním nákladných volebních slibů. Vláda na chvíli popadla dech a potratová kouřová clona se ukázala být účinná. Opět.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.