Proč jsou na tom Poláci po volbách líp než Češi

05. listopadu, 2015 RUBRIKA Glosy


Kaczynski Szydlo 750Jarosław Kaczyński a Beata Szydło. Zdroj: Wikimedia Commons

 

Výsledek polských voleb 2015 není žádnou katastrofou. Můžeme tvrdit, že je vyhráli katoličtí tmáři. Nebo porovnat jejich výsledek s tím, jak jsme v Čechách před dvěma lety dopadli my.

 

V Polsku vyhrála volby tradiční politická strana Právo a Spravedlnost (PiS). S 232 poslanci v 460členném Sejmu se „pisovci“ nemůžou na nic vymlouvat. Mají jednobarevnou vládu, post prezidenta a premiéra. Mají i program, který chtějí plnit. Předvolební sliby a přehnaná očekávání mohou velice brzy dostat PiS pod tlak, ze kterého může těžit budoucí opozice. Jinými slovy – normální politika.

 
V Polsku existuje reálná opozice

Říjnové volby znamenaly klasickou výměnu vládců po osmi letech. Polský politický systém se nezhroutil. Občanská platforma (PO), zasažená řadou skandálů, které podryly její důvěryhodnost, si dokázala udržet podporu 24 procent Poláků. Solidní pozice pro obnovu sil v opozici. Platforma navíc stále řídí většinu vojvodství a má třeba primátorku Varšavy Hannu Gronkiewicz-Waltz. Rozhodně nebyla politicky vymazána z mapy.

I když to teď tak nevypadá, volby nejsou jen porážkou politické garnitury vzniklé za Donalda Tuska a vítězstvím Jarosława Kaczyńského. Na scénu vstupuje nová generace polských politiků, kterým je mezi 40 a 50 lety. Jim by se mohlo v příštích letech podařit ukončit „polsko-polskou“ válku. Jako první se generačně obnoví Občanská platforma, která se postupně odpoutá od Tuska. Boj o vůdcovství může být tvrdý, ale pokud jím PO úspěšně projde, rozhodně není odepsaná. Ani 67letý Kaczyński nebude třímat otěže věčně. V PiSu existuje řada názorových proudů a frakcí, a premiérka Beata Szydło může překvapit.

 
Zajímavé nové strany

Pravicoví i levicoví polští voliči zároveň odměnili snahu o založení nových politických stran. Liberální strana Nowoczesna (Moderní) i levicové hnutí Razem (Společně) vznikly v dubnu 2015. Podle mě mají šanci na delší existenci, protože zastupují reálné a dlouhodobé skupinové zájmy. Šéf liberálů Ryszard Petru slaví víc, protože dovedl stranu do parlamentu. Zkrátka ale nepřišlo ani levicové Razem. Zisk tří procent znamená jistotu pravidelného financování, což je v politice základ. Když Petru i Adam Zandberg (Razem) v prvních povolebních vystoupeních mluvili o tom, že říjen 2015 je teprve začátek, dalo se tomu věřit.

I Poláci poslali do Sejmu 42 podivných existencí na listině populistického uskupení rockera Pawła Kukize. Nejde ale o zásadní hrozbu. Vypadnutí koalice Sjednocená levice je spíš zajímavé než katastrofální. Příště se do parlamentu nejspíš zase dostanou. Jen jako strana, a ne jako koalice, která potřebuje 8 procent.

Největší výhrou polských voleb je, že se z nich nevytratila politika. Polsko má jasně určenou vládu a opozici. Je jasné, kdo bude mít odpovědnost za stát, a co se od něj dá očekávat. Poláci mají v podobě nových stran i štiky v rybníce, které ostatní budou muset sledovat.

 
Česká normalizace

Můžeme něco podobného tvrdit i my po volbách 2013? Vítěz voleb ČSSD s 20,45 procenty spíše vítězství utrpěl. Vládne nám velká koalice, kde aktivní roli hraje populistický oligarcha Andrej Babiš. Opoziční TOP 09 a ODS oslovují dohromady cca 20 procent lidí, což na změnu nestačí. Ale to nejdůležitější – úplně se vytratila politika a naděje na změnu. Máme tady normalizační bezčasí, které zatím udržuje ekonomická konjunktura. Náš politický systém rozhodně nepřipomíná Polsko, kde je poměrně jasné, kdo kde stojí. Jednobarevná vláda PiS je rozhodně menším nebezpečím než český koaliční guláš, který se může v budoucnu proměnit v česko-slovenské halušky.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.