Skrytá hrozba aneb vymírání bývalého východního bloku

09. června, 2017 RUBRIKA Téma


kids-chocolate-1642807_1920Demografická situace v bývalém východním bloku rozhodně není tak veselá. Foto: Pixabay/Alexas_Fotos

 

Podobně jako jiné evropské státy procházejí i země někdejšího východního bloku demografickou krizí. Některé z nich mají nakročeno přímo k demografické katastrofě. Je s podivem, že ve všudypřítomných politických a ekonomických analýzách nehraje tato skutečnost výraznější roli. Ukazuje totiž postsovětský prostor, balkánské země i střední Evropu v zajímavých souvislostech. 

 

Tyto řádky vznikají během velikonočních svátků, při oslavách cyklického oživení přírody, lidského života a křesťanské naděje. Obrozením procházejí po roce 1989 i evropské státy bývalého východního bloku, byť jdou rozdílnými cestami s různými výsledky na poli politiky či ekonomiky. Jednu věc ale mají společnou – samotné obyvatelstvo se totiž moc úspěšně neobrodilo.

Naopak řada států rychle vymírá, což způsobuje jednak nedostatečná porodnost, jednak vyšší emigrace. A protože síla státu pramení z počtu obyvatel vynásobeného ekonomickou výkonností, jelikož s kritickým poklesem populace upadá společnost i ekonomika a poněvadž bez rázného řešení se bude tento stav už jenom horšit, nejsou vyhlídky moc růžové.

 

Dva demografické modely

Oproti častým názorům míra porodnosti příliš nezávisí na tom, jestli jsou rodiny hýčkané sociálním státem, či nikoli. Někteří politici se na příkladu Afriky, jež má s porodností opačný problém než Evropa, domnívají, že podpora rodin státem nemá smysl. Tento omyl vyplývá z neznalosti odlišných demografických modelů. V rozvojových zemích stále funguje tradiční model, kde je počet dětí předpokladem hmotného zajištění rodiny, což se promítá i do kulturních zvyklostí. Opakem vysoké porodnosti je zde pak relativně vysoká úmrtnost, která spolu s celkovou chudobou udržuje model v chodu.

Střední Evropa však tento model opustila již na přelomu 19. a 20. století. Tehdy se díky vědeckému a technickému pokroku výrazně snížila úmrtnost a současně se natolik zvýšila životní úroveň, že se vyplatilo mít mnohem méně dětí a investovat do jejich vzdělání. A v moderním demografickém modelu nízké porodnosti a nízké úmrtnosti se už lidé prostě chovají jinak než v tom tradičním. Počet dětí v něm závisí spíše na hospodářské úrovni a související míře komplikací, které nový přírůstek rodině přinese. Můžeme tak pravidelně sledovat propad porodnosti v hospodářských krizích a naopak malé babyboomy v dobách růstu.

Východu trval přechod na moderní demografický model déle, ovšem za socialismu se rozdíly v porodnosti jednotlivých zemí snížily. V sedmdesátých letech 20. století tak měly Češky dokonce vyšší porodnost než kdysi plodností proslulé ruské ženy. Pro dlouhodobou udržitelnost moderní populace je nutná úhrnná plodnost (fertilita) zhruba 2,1 dítěte na ženu, a právě okolo této výše se porodnost východního bloku v době československé normalizace většinou pohybovala.

Následný rozpad bloku se projevil nejen politickými, společenskými a hospodářskými změnami, ale také velkým propadem porodnosti. Svého dna dosáhl okolo roku 2000, kdy byla porodnost řady zemí v porovnání s obdobím před rokem 1989 poloviční. Zároveň se díky lepší lékařské péči prodloužila průměrná délka života, takže jednotlivé státy začaly rychle stárnout. Tehdy nabyla na síle dodnes pokračující debata o udržitelnosti důchodového systému. Během hospodářského růstu prvního desetiletí nového tisíciletí se sice porodnost trochu zlepšila, ale k potřebným dvěma dětem na ženu se ani nepřiblížila. Za poslední hospodářské krize se pak porodnost většinou zase snížila, i když velikosti předchozího propadu už nedosáhla. Nyní jsou některé státy ve fázi mírného růstu, jiné však zase přešlapují na místě nebo rovnou klesají.

Země Počet obyvatel 1989 Přirozený přírůstek 1989 Počet dětí na jednu ženu 1989 Počet obyvatel 2016 Přirozený přírůstek

2016

Počet dětí na jednu ženu 2016
Rusko 147 342 000 576 816 2,01 146 406 000** -2 286 1,76
Bělorusko 10 171 000 49 970 2,02 9 498 000 -1 600 1,72*
Ukrajina 51 770 000 90 391 1,92   42 672 000** -186 592 1,51
Estonsko 1 568 000 5 762 2,22 1 315 000 −1 371 1.58*
Lotyšsko 2 667 000 6 338 2,04 1 969 000 −6 531 1.70*
Litva 3 684 000 17 632 1,98 2 848 000 −9 676 1.70*
Moldavsko 4 349 000 42 108 2,46 3 553 000 -1,296* 1,30*
Rumunsko 23 152 000 122 238 2,20 19 771 000 -66 718 1,58*
Bulharsko 8 877 000 5 387 1,90 7 102 000 -42 596 1,54
Maďarsko 10 398 000 -21 391 1,78 9 790 000 -33 800 1,48
Polsko 37 963 000 181 357 2,08 38 433 000 -5 752 1,35
Slovensko 5 276 000 26 214 2,08 5 435 000 5 206 1,49
Česko 10 362 000 609 1,87 10 579 000 4 913 1,62
Francie 56 423 000 236 190 1,79 64 604 000 164 300 1,89
Irsko 3 510 000 19 907 2,08 4 762 000 35 957* 1,91
Švédsko 8 493 000 23 913 2,02 9 995 000 26 443 1,85*
USA 246 819 000 1 890 492 2,01 323 100 00 1 265 867* 1,84*
Austrálie 16 532 000 131 388 1,84 24 400 000 146 325* 1.81*
Nový Zéland 3 345 000 31 049 2,12 4 791 000 29 430* 1,99*

 

*Údaje za rok 2016 ještě nejsou k dispozici, uvedená čísla jsou tak za rok 2015.

**Údaje pro rok 2016 u Ruska zahrnují i připojený Krym, u Ukrajiny pak Krym nezahrnují a neuvádí přirozený přírůstek separatistické části Donbasu. U Moldavska jsou údaje bez separatistického Podněstří.

Zdroj: Statistické kanceláře vybraných států.

 

Rusko versus Ukrajina

Některé země už dlouho zkoušejí vymyslet nějaké řešení, přičemž nejznámější jsou případy Ruska a Maďarska. Právě Rusku se podařil takřka husarský kousek, kdy silnou podporou rodin kombinovanou se státní prorodinnou propagandou zastavilo hrozivé vymírání státu. Ještě v roce 2000 se v něm narodilo skoro o milion lidí méně, než umřelo: V roce 2013 měli narození nad zemřelými poprvé převahu, a to o 24 tisíc. Roku 2015 dosáhlo Rusko fertility 1,78 dítěte na ženu, což už je v evropském kontextu vysoké číslo.

Je však nutné dodat, že se jednotlivé ruské regiony značně liší a na čele jsou hlavně muslimské oblasti, jejichž kultura celkově k vymírání moc netíhne. Závislost na hospodářském vývoji pak potvrdila čísla za rok 2016 a první měsíce roku 2017, která ukazují určitý návrat k vymírání během ruské hospodářské recese. Podobně je na tom i Bělorusko, které ještě v roce 2002 ztratilo přes šedesát tisíc obyvatel za jediný rok, a dnes je již počet narozených a zemřelých téměř vyrovnán. I zde se však začíná při hospodářských potížích vracet pokles porodnosti.

Jiným případem je Ukrajina. Za proruského prezidenta Viktora Janukovyče se země inspirovala ruskými pokusy o zvýšení žalostné porodnosti, jež se setkaly s částečným úspěchem. Z přebytku 370 tisíc zemřelých nad narozenými (záporný přirozený přírůstek) v roce 2001 byl v roce 2012 přebytek „jen“ 142 tisíc a fertilita se z 1,1 dítěte na ženu zvýšila na 1,53. Jenže chronicky nemocný stát bez velkých zdrojů se propadl do velké krize. Po ruské anexi Krymu a separaci velké části Donbasu je dnes srovnání dat složitější, nicméně v oblastech kontrolovaných kyjevskou vládou vloni o cca 187 tisíc lidí více zemřelo, než se narodilo. Vzhledem k tomu, že Donbas patřil k těm nejlidnatějším regionům, byť s nízkou fertilitou, pro méně lidnatý zbytek Ukrajiny to znamená o to silnější prohlubování demografické krize.

Té krize, která prostor Ukrajiny (v hranicích z roku 2013) dosud připravila o neuvěřitelných sedm milionů obyvatel, tedy celých čtrnáct procent populace. Jako kdyby během čtvrtstoletí zaniklo celé Bulharsko. Každý sedmý Ukrajinec přitom zmizel především kvůli nízké porodnosti, kombinované se zvýšenou úmrtností, a jen výrazně menší část lidí emigrovala. Navíc bude situace při prodlužování věku dožití stále vyhrocenější. Když se totiž narodilo méně dětí, než bylo potřeba pro obnovu populace, narodí se v další generaci při podobné fertilitě zase méně dětí. Takže pokud se situace v dohledné době nezmění, Ukrajina ani nebude potřebovat Rusko, aby se rozložila.

 

Smutno v Pobaltí i na Balkáně

Pokud zůstaneme v evropské části postsovětského prostoru a pomineme Moldavsko, které zatím vymírá jen pozvolna, narazíme na alarmující situaci v pobaltských státech. To, že se úspěšně integrovaly do západních struktur, na jejich demografii není tolik znát, a ačkoli se zde zřetelně prodloužila doba dožití, celý prostor zažívá nevídaný odliv obyvatelstva. Za pětadvacet let z nich zmizela téměř čtvrtina obyvatel.

Ještě v roce 1992 měly Litva, Lotyšsko a Estonsko dohromady necelých osm milionů obyvatel, dnes jich mají už jen šest milionů. V Pobaltí je větším viníkem emigrace než přirozený úbytek obyvatelstva, avšak ani ten není malý, roku 2016 činil asi osmnáct tisíc. Pokud se v příštích letech nic nezmění, s emigrací a stárnutím populace je to navzdory jinak nadějnému směřování všech tří států zaručený recept na smutnou budoucnost. A jak již bylo výše zmíněno, obávaný ruský soused se už vymírat nechystá.

Z Balkánského poloostrova patřily do východního bloku jen Rumunsko a Bulharsko, zaměříme se tedy pouze na ně, ačkoli podobné problémy jsou i v zemích bývalé Jugoslávie. Rumunsko – s počtem obyvatel 19,7 milionu v roce 2016 – ztratilo za čtvrt století asi 3,5 milionu obyvatel, opět kvůli slabé porodnosti v kombinaci s vyšší emigrací.

Ještě hůře si vede dnes sedmimilionové Bulharsko. To z identického důvodu za stejnou dobu ztratilo skoro dva miliony obyvatel. V zemi se nacházejí stovky opuštěných vesnic a objevily se už zprávy, které poněkud depresivně mluví o budoucím ráji volné přírody. Někteří Turci však mají jiný názor a rádi by vymírající prostor uvítali jako součást své nové říše. I tohle může být nepříliš vzdálená budoucnost Evropy, pokud zde bude trend nízké porodnosti pokračovat. Ostatně mimo Evropu zase tolik států nevymírá a jak už bylo řečeno, mnohé mají spíše problém opačný.

 

Visegrád: střídavě oblačno

Vrátíme-li se z Balkánu do střední Evropy, tak ze států visegrádské čtyřky je na tom dlouhodobě nejhůře Maďarsko. To vymírá už od roku 1981, přičemž od té doby ztratilo milion obyvatel. Hlavním viníkem je nízká porodnost, kterou se vláda Viktora Orbána snaží halasně zvyšovat, ale výsledky jsou zatím skromné. Pod Orbánovým vedením se sice fertilita zvýšila z 1,24 dítěte na ženu v roce 2011 na 1,48 v minulém roce, jenže i tak klesla maďarská populace během pěti let o asi 200 tisíc. Další visegrádské státy jsou na tom lépe, ale rychlé vymírání je zatím nepostihlo jen díky silnějším ročníkům z doby konce komunismu. Jenže ty už pomalu stárnou a nemá je kdo nahradit.

Velkým volebním tématem se demografická krize stala před dvěma lety v Polsku. Hospodářské oživení po poslední krizi se totiž širokých vrstev moc nedotklo, což se odrazilo i v pokračující stagnací porodnosti. A voliči si nemohli nepovšimnout, že Polky, jež se odstěhovaly do Velké Británie či Irska, mívají vyšší počet dětí. Jedním z prvních kroků strany Právo a spravedlnost (PiS) po volební výhře v říjnu 2015 tak bylo zvýšení finanční podpory rodinám s dětmi. Následující rok porodnost skokově narostla o třináct tisíc dětí a fertilita se zvýšila z 1,29 dítěte na ženu na 1,35 dítěte. První čísla za leden 2017 pak tento rychlý růst potvrzují.

Co se týče Čechů a Slováků, oba národy využily hospodářského růstu posledních let ke zlepšení prorodinné politiky, což v  roce 2016 vyústilo v zatím nejvyšší fertilitu za posledních dvacet let. V absolutních číslech se však při stárnutí takzvaných Husákových dětí jedná již o méně dětí než před poslední hospodářskou krizí. Češi dokonce dosáhli výše 1,62 dítěte na ženu, čímž se dostali na průměr Evropské unie (1,6) a přiblížili se úrovni Nizozemska a Belgie (navíc bez větší mimoevropské imigrace). Ty jsou přitom považovány po Francii, Irsku, Velké Británii a Skandinávii za státy s věkově nejlépe složenou populací v Unii.

Po dalším přiblížení k potřebným 2,1 dětem na ženu by již bylo možné úplnou obnovu populace doplňovat malou a dobře vybranou imigrací z kulturně blízkých zemí. Aby takový stav nastal, je třeba rychleji odbourávat překážky, které dnes na nově založené rodiny v Česku čekají. Navíc zvyšující se porodnost závisí na hospodářském růstu a při jeho zastavení lze očekávat opačný trend. Kroky vlády pak určí, jak hluboký tento očekávatelný propad porodnosti bude. I na to je dobré myslet na podzim ve volební místnosti.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.