Sluha lidu jako klíč k novému ukrajinskému prezidentovi

05. června, 2019 RUBRIKA Střední Evropa


Zelensky a PoroshenkoVolodymyr Zelenskyj (vlevo) porazil v prezidentských volbách Petra Porošenka. Foto: Wikimedia Commons

 

Mnozí stále nedokážou pochopit, proč si Ukrajina, jež strádá kvůli válce s Ruskem, nedobré hospodářské kondici, vysoké míře korupce a politické nestabilitě, zvolila do svého čela komika, který prezidenta doposud pouze hrál v televizi. Jednu z možných odpovědí lze hledat v seriálu Sluha lidu.

 

Kdybyste se před listopadem roku 2015 zeptali běžného Ukrajince, zda si dovede představit Volodymyra Zelenského v křesle prezidenta země, jen stěží by vám odpověděl, že ano. Do té doby byl populární herec a komik považován výlučně za umělce, jenž pomáhá svým spoluobčanům se alespoň na chvíli u televize odreagovat, a zapomenout tak na každodenní starosti. Jeho producentská společnost Studija Kvartal-95 přinášela divákům mnoho zábavních pořadů, které se od roku 2012 vysílaly na kanále 1+1, jejž vlastní ukrajinský oligarcha Ihor Kolomojskyj. Jednalo se o relace převážně estrádního rázu, které se kromě každodenních situací vyjadřovaly i k politickému dění, a to povětšinou ironicky a s humorem sobě vlastním. Ovšem pro valnou většinu diváků to oním humorem začínalo a zároveň končilo. Vše se změnilo právě v listopadu roku 2015. Tehdy totiž Studija Kvartal-95 uvedla na 1+1 premiéru prvního dílu seriálu Sluha lidu s Volodymyrem Zelenským v hlavní roli.

Jedná se o jakousi ukrajinskou obdobu proslulého amerického seriálu Dům z karet, poněvadž leitmotiv je zde podobný – vykreslit podmínky fungování politických kuloárů, střetů nejrůznějších zájmových skupin o moc, zákulisních intrik a machinací –, to vše obohaceno o ukrajinský faktor. Seriál má dosud tři řady a 51 dílů – zatím poslední z nich se vysílal čtyři dny před prvním kolem prezidentských voleb, které se konalo 31. března tohoto roku. Sluha lidu se od předchozích projektů společnosti Studija Kvartal-95 poměrně liší. Ačkoli se jedná o projekt neméně humoristický, jistým způsobem z něj již mizí prvek „východní estrády“, a vcelku věrohodně tak vykresluje bizarnosti ukrajinské reality.

 
Učitel národa

O co přesně v seriálu jde? Prostý učitel dějepisu z Kyjeva Vasilij Petrovič Goloboroďko (ukrajinsky Vasyl Petrovyč Holoboroďko) je překvapivě zvolen prezidentem Ukrajiny. Stane se tak díky virálnímu videu, jež tajně pořídí jeden z jeho žáků. Velmi rozhněvaný Goloboroďko (česky Holobrádek) na něm svému kolegovi s občasným užitím vulgarismů podrobně vysvětluje, proč se podle něj Ukrajina nachází v tak neuspokojivé kondici. Vinu připisuje zejména politikům, oligarchům, vysoké míře korupce a dalším neduhům. Video zhlédnou miliony Ukrajinců, kteří se s jeho poselstvím ztotožní. Žáci svému učiteli přes internet vyberou potřebnou zástavu pro Ústřední volební komisi, u níž jej do voleb zaregistrují, a Goloboroďko, jehož jedinou „kampaní“ je právě ono hněvivé bilanční video, se 60 procenty voličských hlasů vyhrává prezidentské volby.

Šokující novinu se Goloboroďko dozvídá ráno při odchodu do práce, když mu záhadní lidé v čele s premiérem Jurijem Ivanovičem přijdou oznámit jeho vítězství do skromného bytu sdíleného s rodiči. Goloboroďko totiž iniciativu svých žáků ustavičně bojkotoval a odmítal mít s prezidentskou kandidaturou cokoli společného. Přesto však byl prezidentem zvolen. A ihned začíná poznávat, že sloužit lidu je tvrdý oříšek. Obzvlášť tehdy, pokud si tuto službu někteří lidé vykládají po svém.

Goloboroďko se následně seznamuje s chodem prezidentského aparátu a průvodce mu při tom dělá Jurij Ivanovič. Goloboroďko má v úmyslu i nadále do práce jezdit maršrutkou a zároveň propouští ochranku. Prezidentské kanceláři snižuje rozpočet o 90 procent a přestěhuje ji – stejně jako další hlavní státní instituce včetně úřadu vlády a parlamentu – do skromnějších prostor. Jurij Ivanovič, který lehce připomíná sira Humphreyho Applebyho z britského politického sitkomu Jistě, pane ministře, je jakožto typický člen establishmentu s prezidentovými radikálními změnami nespokojen, ovšem z pragmatických důvodů to nedává příliš najevo. Každopádně před Goloboroďkem stojí delikátní úkol: vyměnit klíčové osoby ve státní správě a dosadit na jejich místa sobě loajální osobnosti.

¨
Nedostatečná praxe výhodou?

Rozhodne se proto kvůli transparentnosti uspořádat konkurz na vybrané funkce. Jenže vzápětí zjistí, že lidé, které horko těžko vybral, jsou ve skutečnosti nastrčenými figurkami Jurije Ivanoviče. A tak se rozhodne k odvážnému kroku – do funkce guvernérky Národní banky Ukrajiny jmenuje svou exmanželku, na posty ministra zahraničí, obrany a ředitele finanční správy dosadí své kamarády z dětství a na pozici ředitelky kontrarozvědky vyšle svou bývalou učitelku. Nikdo z nich nemá odpovídající vzdělání ani praxi. Poslanci tyto podivně vypadající kandidatury schválí, neboť jsou si vědomi toho, že s Goloboroďkem není radno si zahrávat. Tím víc, když sami nemají zameteno před vlastním prahem.

Seriál se prostřednictvím pikantních alegorií a narážek dotýká mnoha poměrně kontroverzních témat pramenících z ukrajinské reality. Nový prezident čelí pokusům o svou diskreditaci, staré struktury se mu snaží co nejvíce znesnadňovat působení ve funkci a zavádění změn. Goloboroďko se tak kromě svého poněkud nekompetentního týmu musí potýkat i s nedostatkem čestných soudců, krachem jedné z bank, záhadně bohatými příbuznými záhadně chudých poslanců, neochotou zákonodárců přijmout zpřísněná daňová pravidla, těžkostmi při výstavbě proslulých ukrajinských silnic atd. Vasilij Petrovič záhy zjišťuje, že sloužit lidu je věc velmi náročná, zvláště pak tehdy, když jeho působení ve funkci připomíná spíše boj než službu.

Značný úspěch tohoto seriálu, který zaznamenal i na Západě veskrze kladné recenze, lze vysvětlit několika faktory. Jeden z nich představuje samotná osobnost hlavního protagonisty Volodymyra Zelenského. Je mladý a energický. Jeho mateřským jazykem je ruština, což může být sympatické početnému ruskojazyčnému obyvatelstvu na ukrajinském jihu a východě. V převleku za učitele Goloboroďka pak říká jasně, nahlas a lidovým jazykem nelichotivou pravdu o své zemi: Politici, kteří dle původního významu tohoto slova mají být správci své obce, ji jednoduše rozkradli a dělí se o tučnou kořist s oligarchy, politickými podnikateli a s dalšími pochybnými individui a zločinci. Země stagnuje v mnoha sférách a lidé se přirozeně chtějí mít lépe. A své naděje na lepší příští vkládají právě do Vasilije Petroviče Goloboroďka, potažmo do Volodymyra Zelenského.

 
Matadoři bez šance

Ukrajina se totiž od roku 2014 – po revoluci důstojnosti, anexi Krymu, válce s Ruskou federací o část Donbasu a zvolení Petra Porošenka prezidentem Ukrajiny – nachází v komplikované situaci. Kýžené reformy se podle mnohých zavádějí příliš pomalu, korupce nebyla ani zdaleka vymýcena, země je politicky poměrně nestabilní a mnoho Ukrajinců vyjelo za prací za hranice. Ačkoli byla řada důležitých reforem nakonec schválena, zástupci vládní moci je patrně nedokázali veřejnosti dostatečně „prodat“. Zároveň lze konstatovat, že pozitivní změny zůstaly do značné míry ve stínu nepovedených kroků a různých afér vládnoucích politiků.

Za této situace se v dubnu konalo druhé kolo prezidentských voleb, v nichž Zelenskyj Porošenka s výrazným náskokem porazil. Ačkoli mnozí upozorňovali na absolutní absenci politických zkušeností u Zelenského, na jeho nejasné vztahy s kontroverzním oligarchou Ihorem Kolomojským či na jeho poněkud populistickou rétoriku, voliči tyto výtky nevzali v potaz. Ukrajinský lid si zvolil Zelenského za svého „sluhu“.

Zelenskyj i jeho tým tvrdí, že při vzniku seriálu na skutečnou prezidentskou kandidaturu nikdo nepomyslel. Jisté zmínky o tom, že by se Zelenskyj o post hlavy státu mohl ucházet, se objevovaly od druhé série Sluhy lidu, jež se začala vysílat v roce 2016. Ještě dříve, než Zelenskyj svou kandidaturu na kanále 1+1 na Silvestra oznámil, předvolební průzkumy ukazovaly, že pokud by skutečně kandidoval, měl by nejen velké šance dostat se do druhého kola voleb, ale dost možná v něm i zvítězit. Dlouho panovalo všeobecné přesvědčení, že Zelenskyj kandidovat nebude. Ten ovšem překvapil Ukrajinu, svět a možná i sám sebe.

 
Jako chuďas před císařem

Zásadní pasáží seriálu, která asi nejlépe vystihuje, proč si Ukrajinci zvolili za prezidenta zkušeného komika, leč nezkušeného politika, je scéna, kdy Vasilij Goloboroďko vypráví svým žákům historku o chudém rolníkovi a japonském císaři. Rolník přišel za panovníkem a řekl mu: „Veličenstvo, už nemám co ztratit, tak budu mluvit pravdu. Daně jsou v naší provincii tak vysoké, že lidé již nemají co jíst.“ A dále prý císaři, stejně jako Goloboroďko na tajně pořízeném videu, ostrým jazykem popsal, co všechno je v zemi špatně. Vladař následně vydal dva rozkazy. První zněl, aby rolníkovi vyřízli jazyk. Druhý, aby byly sníženy daně. Goloboroďko nakonec dodává: „Pravda vždy zůstane pravdou.“

Stejně tak neměli co ztratit ani Ukrajinci. Soudě podle výsledků voleb i četných reakcí na sociálních sítích vyhodnotili situaci v zemi za natolik neuspokojivou, že smetli všechny těžké váhy dosavadní ukrajinské politiky – prezidenta Petra Porošenka, expremiérku Juliji Tymošenko, exministry Anatolije Hrycenka i Jurije Bojka a další. Zřejmě dospěli k závěru, že když zkušení politici stav země nedokázali změnit výrazně k lepšímu v reálu, proč nezkusit někoho, kdo se o to pokusil alespoň v seriálu?

Následující měsíce ukážou, jakým bude Volodymyr Zelenskyj sluhou lidu. Zdali se vrhne do úřadu se stejným reformním úsilím jako Vasilij Goloboroďko a zdali zůstane stejně skromným, anebo jestli jej semele začarovaný kruh moci, intrik a konfliktů, a zařadí se tak po bok všech politiků establishmentu, které v letošních prezidentských volbách s přehledem porazil. Ukrajinci jsou plni očekávaní a nový prezident to určitě nebude mít jednoduché. Zelenskyj má jisté prozatím jedno – ukrajinští voliči, přihlédneme-li k tamějšímu turbulentnímu politickému vývoji v průběhu posledních tří dekád, již několikrát ukázali, že selhání politikům neodpouštějí. Zelenskyj Ukrajince doposud především bavil. Tak snad jim nakonec nezbydou oči jen pro pláč.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.