Špatné zprávy z pískoviště

05. června, 2013 RUBRIKA Česko


Dientsbier Sobotka

Do řádných sněmovních voleb zbývá Česku zhruba rok a ve středopravicovém táboře panuje dobře viditelná odevzdanost. Jak středopravicoví voliči, tak politici neskrývají přesvědčení, že se příští rok v létě ujme moci ČSSD, jejíž vláda se bude nějakým způsobem opírat o komunisty. Po vstoupení do některých krajských vlád tak Gotwaldovi pohrobci napochodují i do Strakovy akademie. Ostatně vedení sociální demokracie se ochotou spoluvládnout s KSČM i na celostátní úrovni netají.

Ať si říká, kdo chce, co chce, aktuální vřava kolem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) je snahou vybudovat si předpolí pro společnou vládu ČSSD a KSČM. Ponechme stranou odbornou a za současné situace vlastně nezodpověditelnou otázku, zda si odvolané vedení ústavu počínalo dobře, nebo špatně. Nespornou se však jeví snaha některých čelných sociálních demokratů a jimi nominovaných radních dohlížejících na chod ÚSTRu minulý režim zlehčovat. Ke konci se už přece političtí odpůrci nepopravovali, jen zavírali. Tak jakápak totalita. Navíc dnešní KSČM má s KSČ málo společného, není tedy důvod, proč s ní neuzavřít koalici… Když člověk slyší podobné názory, dělá se mu při pomyšlení na oranžovo-rudou vládu nevolno. Ne, určitě nám nehrozí návrat před rok 1989. Jen se bude svobodomyslně laděným lidem hůře dýchat. Zkrátka nastane jakási smogová situace v rámci demokracie. Je však tento nevábný scénář nevyhnutelný? Domnívám se, že nikoliv.

Všechno bude jinak

Zkušenost z dosavadních sněmovních voleb v dvacetileté historii ČR praví, že volby vždy dopadnou jinak, než se pár měsíců před nimi zdá. Ještě den před volbami 1996 nikdo neočekával, že vládnoucí koalice ODS, ODA a KDU-ČSL nebude mít většinu křesel ve sněmovně. Předčasné volby v roce 1998 zase znamenaly nečekané zmrtvýchvstání Klausovy ODS a překvapivý propad Sládkových republikánů i obskurní „důchodcovské“ strany, ačkoli se tyto dva subjekty měly podle předvolebních preferencí do parlamentu dostat. Rok před volbami konanými v roce 2002 se o první místo dle preferencí přetahovala Čtyřkoalice, aby se nakonec rozhádala a zúžená na dvojblok Unie Svobody a KDU-ČSL skončila ve volbách na čtvrté pozici. Nevyhrála ani ODS, která ještě na začátku roku 2002 kralovala předvolebním průzkumům.


Kdo by mohl být leaderem sjednocené pravice? Petr Nečas by nejspíše nebyl průchozí u TOP 09, Karel Schwarzenberg by asi byl dobrým prezidentem, na premiéra se však nehodí. (foto: vláda.cz)

V létě 2006 sice ODS již podle očekávání zvítězila, ale jen s těsným náskokem před ČSSD, která ještě na jaře předcházejícího roku vypadala na odpis. V té době také nebylo slyšet o zelených, kteří nakonec vstoupili nejen do sněmovny, ale i do vlády. Rok 2010 má asi ještě většina čtenářů v živé paměti: Na scénu vstupují Věci veřejné, které na jaře 2009 řadový občan vůbec neznal. ČSSD, favorit voleb, doslova utrpěla těsné vítězství, které jí neumožnilo sestavit vládu. Šokující navíc bylo, jak moc se lišil reálný zisk sociálních demokratů od předvolebních průzkumů veřejného mínění. Ostatně předvolební průzkumy selhaly i při nedávných krajských a prezidentských volbách.

Tato zdlouhavá volební rekapitulace ukazuje, že občanský tábor, zoufající si při představě vlády za účasti komunistů, by neměl házet flintu do žita. S největší pravděpodobností bude všechno jinak. Do sněmovny se dost možná dostane nějaký (staro)nový subjekt. Mohou se vrátit lidovci nebo zelení. Podceňovat nelze SPOZ coby hradní stranu nebo nacionalistickou Suverenitu Jany Bobošíkové. S populistickým programem přímé demokracie, odvolávání poslanců a trestání soudců hodlá do voleb vystartovat novopečený senátor Tomio Okamura. Vyloučena není ani nějaká nová euroskeptická strana spojená s exprezidentem Václavem Klausem. I přes nepříliš povedený rozjezd nelze odepisovat politické hnutí podnikatele Andreje Babiše. Skandály zdecimované Věci veřejné se zdají být definitivně odepsané, ale kdo ví, třeba sázka na levné potraviny vyjde…

Zatím zkrátka pracujeme s mnoha neznámými. Ne že by výše zmíněné varianty (snad s výjimkou lidovců) vzbuzovaly naděje středopravicového voliče, ale každá nová strana ve sněmovně může znamenat stop plánům na společné vládnutí ČSSD a KSČM.

Pravičák pravičákovi vlkem

Pak je tu ovšem skutečnost, která šance levicového dua velice posiluje, a sice studená „občanská válka“ v pravicovém táboře. Příčiny této války jsou jednoduché – ODS a TOP09 jsou si programově tak blízké, že se nutně ucházejí o stejné typy voličů. Čím se tyto dvě strany vlastně liší? Můžeme si zde zahrát hru na hledání deseti rozdílů. Půjde to dost ztuha. Nabízí se třeba přístup k EU. ODS se ráda prezentuje coby strana odmítající užší integraci Evropy. Jenže ani otcové zakladatelé TOP09 Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek na rychlé sjednocování EU nijak netlačí. Například v klíčové otázce přijetí eura jsou oba stejně zdrženliví jako premiér a předseda ODS Petr Nečas. Salonní euroskepticismus zůstal ODS po Václavu Klausovi, jemuž tuto libůstku proevropsky naladění voliči občanských demokratů odpouštěli. ODS dnes neví, co si s tímto dědictvím počít, tak ho alespoň užívá jako nástroj při vymezování se vůči „topce“.

Zkrátka voličům se mezi programovou nabídkou ODS a TOP09 obtížně rozlišuje. Strany proto vedou zástupné personální války, během nichž se jejich ministři přou o kompetence. Coby koaliční partneři jsou na štíru s loajalitou. Když veřejnost nepřijala problémové sKarty, které připravilo ministerstvo pod vedením „topky“, ODS se od projektu po pár měsících distancovala. Ve sporu ministra zahraničí z TOP09 s prezidentem Milošem Zemanem o způsob jmenování velvyslanců premiérovi z ODS trvalo příliš dlouho, než se svého kolegy Schwarzenberga zastal. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se premiér Nečas stylizuje do role rozhodčího zápasu mezi Hradem a Černínem.  Podobně věrolomně se často chová TOP09, jejíž šéf Schwarzenberg se například během své prezidentské kandidatury od vlády téměř distancoval, když během hlasování o důvěře demonstrativně odešel ze sněmovny. Což bylo obzvláště trapné poté, co jej předáci občanských demokratů zřetelně podpořili před druhým kolem prezidentských voleb.

Dalo by se očekávat, že rok před volbami se ODS a TOP09 budou snažit prodat některé úspěchy své vlády (třetí vládní subjekt, LIDEM Karolíny Peake, jakožto stranu bez členstva a bez výraznějšího zastoupení ve vládě nikdo nebere vážně). Omyl. Strany se navzájem ostřelují, zesměšňují a soutěží, kdo se po volbách stane jednookým králem pravice s deseti procenty hlasů. Těžko říci, zda ještě něco může zastavit tuto sebevražednou taktiku.

Setřít prach ze starých plánů

Jedna cesta ze současného preferenčního marasmu ke slušnému volebnímu výsledku by tu zřejmě byla, a sice oprášení plánu na českou „CDU-CSU“, na kterém kdysi pracovali Miroslav Kalousek a expředseda ODS Mirek Topolánek. Zkušenost z nedávné prezidentské volby však radí, že by nemělo zůstat pouze u nějaké formy předvolební koalice ODS a TOP09. Týmu Karla Schwarzenberga se totiž během prezidentské kampaně podařilo shromáždit kolem sebe spoustu lidí, kteří cítí potřebu se zapojit do veřejného života, ale nechtějí se přímo angažovat v nějaké straně. Určitě by bylo záhodno některé zajímavé a odborně zdatné nestraníky na případnou kandidátku „spojené pravice“ nalákat. To neznamená, že by se mělo jednat o nějaké nové Občanské fórum. Tyto nestraníky by s ODS a TOP09 spojovala, řekněme, středopravicová orientace. Koneckonců propojování stran se zástupci občanské společnosti je asi jedinou možností, jak oživit českou politiku. Existuje mnoho schopných lidí, kteří mají na politické otázky jasné názory, ale postrádají čas a chuť získávat pozice v rámci politických stran. Přitom tito lidé mohou být přínosem. Vzpomeňme například ministra školství Petra Fialu nebo ministra vnitra Jana Kubiceho.

Případné předvolební pravicové koalici by stačila shoda na základních programových bodech, jakési desatero. Detailní volební programy jsou sice fajn, ale málokdo je čte a navíc ve střetu s realitou se od nich většinou opouští. Oříškem by se stal výběr volebního leadera. Karel Schwarzenberg byl vhodným kandidátem na prezidenta, na premiéra se ale nehodí, což ví i Miroslav Kalousek, ačkoli veřejně deklaruje opak. Sám Kalousek, pokud by si odpustil své občasné excesy typu telefonování policistům, by na šéfování vládě bezpochyby stačil, ale vzhledem k jeho démonické pověsti u řady voličů není dobrý nápad stavět na něm kampaň. Premiéra a předsedu ODS Petra Nečase by zase nikdy neschválili Schwarzenberg s Kalouskem. Asi by tedy ODS a TOP09 nezbylo, než se dohodnout na nestranickém, kompromisním kandidátovi…


Moderní sociální demokraté Jiří Dienstbier a Bohuslav Sobotka si spolupráci s předlistopadovými nostalgiky z KSČM dokáží představit. (foto: cssd.cz)

Ale konec snění. Na nějaké námluvy mezi oběma subjekty to nevypadá, navíc čas rychle běží. Ani případné spojení sil by vítězství ČSSD pravděpodobně neodvrátilo. Mohlo by však minimálně zabránit dominanci oranžovo-rudé koalice ve sněmovně a stát se platformou pro obrodu pravice v opozici. Jak ODS, tak TOP se nacházejí v personální krizi. Ač se to možná nezdá, vetší problémy má mladší strana. TOP09 jsou totiž hlavně Schwarzenberg s Kalouskem. Žádný jejich nástupce se zatím nerýsuje. Mladší zajímaví politici typu Petra Gazdíka nebo Jana Farského patří do hnutí Starostů a nezávislých, které s TOP09 sice úzce spolupracuje, ale není její součástí. Jednoho dne tak mohou „starostové“ sbalit kufry a jít o dům dále. ODS je na rozdíl od TOP09 ukotvena na regionální a místní úrovni, kde se může nový leader časem objevit.

Pokud ODS a TOP09 nezaniknou a zůstanou hlavním reprezentantem zájmů pravicových voličů, jsou k nějaké formě budoucí spolupráce odsouzeny. Jestli některá z nich dnes potajmu počítá, že by ji po volbách mohla ČSSD ve snaze zbavit se komunistů přizvat do vlády, sází zřejmě na špatného koně. Když to jen trochu půjde, sociální demokraté do holportu s KSČM půjdou, ostatně dokázali to už v regionech po krajských volbách v letech 2008 a 2012. Pravděpodobně se tak nebude opakovat situace z roku 2002, kdy ČSSD odmítla po volbách vládnout s komunisty navzdory společné pohodlné většině v Poslanecké sněmovně. Zkrátka Socánek maskován v rudé kápi stojí před branami politického hřiště, což ovšem politikům z TOP 09 a ODS nebrání, aby si na svém pravicovém písečku navzájem nerozbíjeli bábovičky.

Tomáš Fošum

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.