Únos komunálních voleb

18. prosince, 2018 RUBRIKA Česko


PalermoAndrej Babiš v Palermu. Foto: Vlada.cz

 

Podzim 2018 měl v české politice patřit především komunálním a senátním volbám. Koneckonců v případě hlasování o vedení měst a obcí jde co do rozsahu o největší politickou aktivitu v zemi, které se účastní desítky tisíc kandidátů. V porovnání s tím je nový vývoj v kauze Čapí hnízdo druhořadou záležitostí. Obě události však poutaly podobně velkou pozornost médií a dost silně promluvily do dalšího vývoje u nás.

 

V říjnovém hlasování se opět ukázalo, že výsledky komunálních voleb nejvíce ovlivňuje situace v místě, kde se konají – tedy že lidé přihlížejí spíše k osobnosti kandidátů, jejichž stranická příslušnost nehraje takovou roli, jako když se vybírá nový parlament.

I tak se ale díky podzimním volbám podařilo změřit celkové preference voličů a vysledovat trendy, které ovlivní českou politiku v dalších letech. Hnutí ANO premiéra Andreje Babiše bylo v komunálních volbách zdaleka nejúspěšnější, dokázalo vyhrát ve většině měst, kde kandidovalo. Naopak komunisté a sociální demokraté utrpěli debakl. I v rámci opozice se postavení některých stran vyjasnilo. Občanští demokraté systematicky posilují, Pirátská strana se v mnoha městech stala velmi důležitým hráčem. V poli poražených se ocitla TOP 09, jejíž vedení musí tušit, že je nejvyšší čas stranu rozpustit v nejasném procesu „integrace“ s dalšími subjekty.

 
Pražští vítězové

Velký politický význam má logicky Praha, kam tři nejsilnější politické strany (ANO, ODS a Piráti) zaměřily svou největší pozornost. Zejména pro opozici jde o kraj, který díky tradičně vyšší účasti voličů, a tedy i silnému zastoupení ve Sněmovně, může zásadně ovlivnit příští složení parlamentu. Výsledkem byla viditelná porážka ANO, celkové vítězství ODS a triumf Pirátů, kteří nakonec získali primátorský řetěz.

Výsledná situace je paradoxně výhodná pro všechny tři subjekty. ANO správu města jednoduše nezvládlo a zaslouženě prohrálo. Hlavní cíl Andreje Babiše představuje centrální moc, a ne vláda nad jednotlivými radnicemi. Proto je pro něj opoziční role v hlavním městě příjemnější i takticky výhodnější. Podobně to platí pro ODS, která své celkové pražské vítězství potvrdila tím, že triumfovala také ve většině velkých městských částí. Pokud bude na magistrátu v opozici, snadněji získá sympatie Pražanů ve sněmovních volbách v roce 2021.

Piráti zase mají historickou šanci ukázat, že nejsou jen věčnými kritiky, ale dokáží i něco reálného řídit. Na pražskou scénu přicházejí po Adrianě Krnáčové, takže mají značně ulehčenou situaci. Osoba nového primátora Zdeňka Hřiba je ovšem velkou neznámou. Z dosavadních indicií se spíše zdá, že se může stát výraznou slabinou vlastní strany. Pokud by ve své nové roli skutečně neuspěl, mohlo by to image Pirátů zásadním způsobem poškodit, a to nejenom v Praze.

 
Kuberův přesah

Zásadnější změnu přinesly senátní volby. ANO i ostatní koaliční strany v nich totiž byly na hlavu poraženy, když dohromady obsadily pouze dvě křesla ze sedmadvaceti volených. Sociální demokraté ztratili dvanáct senátorů, komunisté jen jedno, ale zato to poslední, a Senát nedobrovolně opustili. ODS získala devět křesel a její klub posílil z deseti na osmnáct členů. Stejný počet lidí má i klub STAN, do kterého nově vstoupili mnozí nezávislí kandidáti.

Právě rovnost hlasů vedla k napínavému souboji o křeslo předsedy Senátu, v němž nakonec uspěl kandidát ODS, matador Jaroslav Kubera. Spor o tuto funkci ukázal dvě zásadní věci: za prvé nejednotu a neschopnost domluvy mezi KDU-ČSL, STAN a „nezávislými“, což má zásadní význam pro jejich případnou spolupráci do budoucna. A za druhé přinesl důkaz, že Kubera dokáže oslovit politiky i voliče napříč dělicími čarami. A právě v tom znamená jeho úspěch přínos pro politiku jako takovou – je jedním z mála, kteří se nepodřizují schematickému nastavení české politické scény. Chce-li jakákoliv strana uspět v celostátním měřítku, musí se zmíněným dělicím čarám vyhnout a čerpat hlasy z obou táborů.

 
Dobří čápi se vracejí

Po komunálních a senátních volbách upadla česká politika do stavu určité ospalosti a nečinnosti. Probudila se z něj díky reportáži, v níž Andrej Babiš mladší popsal svůj údajný vynucený odjezd na Ukrajinu včetně pobytu na Ruskem okupovaném Krymu. Stalo se tak ve chvíli, kdy byl jeho otec, český premiér, na konferenci v Palermu. Příběh o ruském řidiči, vynucené dovolené, tajemné cizince, chvatném odjezdu napříč Evropou a pobytech v Kaliningradu nebo v „uhelném Mordoru“, tedy městě Krivij Rih, ovšem konotace spojované s Palermem hravě překonává.

I při nejlepší vůli věřit verzi předložené premiérem Babišem je zřejmé, že příběh má řadu logických trhlin a nejasností. Tip autora těchto řádků na to, co se skutečně stalo, je jednoduchý. Andrej Babiš veřejně označil své dospělé děti za majitele projektu Čapí hnízdo, a když začalo jeho vyšetřování, pokusil se je „ochránit“ tím, že předložil posudky o jejich špatném duševním zdraví. Jeho syn toto řešení zjevně nepřijal a byl odvezen mimo dosah českých úřadů – nejprve na východ, později do Švýcarska.

 
Malá politická krize

Z lidského hlediska jde o zavrženíhodné způsoby. Podstatné jsou ovšem politické dopady oproštěné od vhledu do premiérovy rodiny. Oživené kauza například ukázala, že od Babišova vítězství ve volbách policie ve svém úsilí značně ochabla. Podezřelého premiérova syna nedokázala za více než rok vyslechnout a ani řádně neprověřila jeho údajný únos. Tím se řešení možného dotačního podvodu na Čapím hnízdě odsouvalo do ztracena, což dává hodně smutný signál o stavu vlády práva v naší zemi.

Nejhorší možné důsledky skandálu zvládl Babiš za pomoci své PR mašinerie odrazit. Hnutí ANO sjednocené obavami o svou budoucnost zůstalo absolutně jednotné. Roztříštěná opozice musí sama mezi sebou bojovat o místo na slunci, proto reagovala příliš rychle a zcela nestrategicky. Ani ne čtyřiadvacet hodin od vypuknutí aféry tak požadovala hlasování o důvěře vládě. Pro politicky apatičtější voliče vše splynulo v další pokus o odstranění premiéra za každou cenu, a tím bylo i uvěřitelnější, že jde o další „kampaň“ proti němu. Smutnou roli sehrála ČSSD, která se chtěla zalíbit všem: premiéra kritizovala, ale vládu neopustila. Místo toho odešla při hlasování o nedůvěře ze Sněmovny. Dere se na jazyk, že zároveň opustila rovněž své principy a ztratila pud sebezáchovy.

 
Výsledky a důsledky

Dopady kauzy ale zanedbat nelze. Následné průzkumy ukázaly, že části voličů ANO i ČSSD Babišovo schovávání se za vlastní rodinu vadí. Souběžně s tím se potvrdilo, že dost příznivců ČSSD a KSČM stojí na Babišově straně. Výsledkem tedy nebude oslabení ANO, ale jeho levicových spojenců. Voličská základna ANO se pouze dále přesune více nalevo a sblíží se s portfoliem prozemanovských hlasů.

Z charakteru celé kauzy je patrné, že ani samo vyšetřování, ani pátrání médií po příběhu Babišovy rodiny není zdaleka u konce. Lze proto očekávat, že se na povrch dostanou nová fakta, jež velmi pravděpodobně zapůsobí v premiérův neprospěch. Výše popsaný trend odlivu hlasů tak může pokračovat, navíc zesílí motivaci a angažovanost lidí, kteří již nyní s Babišem nesouhlasí.

Zájem na stabilitě a udržení se u moci je silný motivační faktor. Zachovává poslance hnutí ANO v loajálním postavení vůči jejich předsedovi, stejně tak umožňuje šéfům KSČM a ČSSD držet vlastní poslance a většinu straníků v bezpečných mezích. Lze proto odhadnout, že tento stav ještě nějaký čas vydrží. Pro budoucnost vlády bude kritický moment, kdy ANO převezme značné množství voličů svých partnerů a jedna či obě strany se v pudu sebezáchovy vzbouří. Zda a jestli se to stane, je ovšem velkou neznámou. Zatím čeká Českou republiku období polarizace, konfliktů a poměrně značně neefektivní vlády.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.