Usínání na vavřínech – střední Evropa a snižování emisí

28. února, 2016 RUBRIKA Střední Evropa


Douz_Sahara's_gatewayBudoucí Středoevropan? Foto: Wikimedia Commons/Thierry

 

Podle údajů z pražského Klementina byl poslední měsíc roku 2015 nejteplejším prosincem v historii měření, které zde započalo roku 1775. Země se otepluje a je nutné proti tomu bojovat – alespoň to tvrdí závěry pařížské klimatické konference. Jaké jsou úspěchy a limity států Visegrádské čtyřky ve snaze zabránit globálním klimatickým změnám?

 

Pařížská klimatická konference, která se konala koncem loňského roku, měla za cíl zabránit globálnímu oteplování a negativním jevům, které jsou s ním spojeny. Výsledkem prosincových dvoutýdenních diskusí je dokument s názvem Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, který začne platit od 1. ledna 2020 a nahradí protokol z Kjóta (1997). Bezmála 200 států se v něm shodlo, že by se teplota v porovnání s předindustriální érou neměla zvýšit o více než 2 ˚C a ideálně by neměla přesáhnout 1,5 stupně. Tento ambiciózní cíl by měl být naplněn společným úsilím zainteresovaných států. Mezi ně patří samozřejmě i všechny země Visegrádské skupiny.

 
EU coby lídr

Úkolem každého účastnického státu konference bylo přinést konkrétní návrh na snižování emisí skleníkových plynů (greenhouse gases, GHG), které jsou jedním z hlavních faktorů růstu globálních teplot. V tomto ohledu si ale státy V4 nemusely příliš lámat hlavu – vše bylo již rozhodnuto v rámci EU, která se právem prezentovala jako lídr snah o udržitelnou budoucnost. Všechny členské státy se po společných konzultacích zavázaly snížit emise GHG minimálně o 40 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990.

 
Státy V4: už máme splněno

Klíčovým poznatkem, který vyplývá z projevů představitelů středoevropských zemí, je, že lídři Visegrádu získali pocit, že už mají jaksi splněno. Polský prezident Andrzej Duda připomněl, že Polsko již snížilo emise od roku 1990 o 30 %, čímž několikanásobně předčilo své závazky z Kjótského protokolu. Česká republika je na tom s propadem objemu vypouštěných emisí o 34 % podobně. Maďarsko již emise GHG snížilo dokonce o celých 36 % a má tak nejblíže ke splnění cíle 40% poklesu. Naši sousedé na Slovensku už mají se 41 % hotovo. Není náhodou, že mezi státy EU jsou ve snižování emisí nejúspěšnější ty, které před rokem 1989, respektive 1991 patřily do sovětské sféry vlivu. Díky restrukturalizaci zastaralé ekonomiky nebyl takový problém emise GHG snížit, a to navzdory tomu, že mnohé vlády postkomunistických států stále podporují „špinavou“ energii.

 
Naše uhlí

Uhlí, respektive uhelné elektrárny jsou největším zdrojem emisí GHG, za něž je zodpovědný člověk. Když se podíváme, jak významnou roli tento zdroj energie ve středoevropské energetice hraje, je jasné, že máme před sebou ještě hodně práce. Polsko je uhelná velmoc, jelikož 54 % své energie získává právě z uhlí. Tamější ztrátové uhelné doly představují politicky citlivé téma, jelikož dávají práci tisícům lidí a celé zemi pak dobrý pocit, že Polsko má své vlastní zásoby energetických surovin. I proto premiérka Beata Szydło kladla takový důraz na „místní specifika“ v dosahování stanovených cílů a polští experti prezentovali metody čistého spalování uhlí. To je však hudbou budoucnosti a uhlí zůstává tím nejšpinavějším zdrojem energie, kterého se ovšem Polsko nevzdá. Asi není třeba připomínat, že Česká republika je na tom podobně. Zhruba 40 % energie pochází z uhlí a vláda těsně před pařížskou konferencí prolomila limity na dole Bílina. Na Slovensku sice poměr uhlí v energetice činí jen 22 %, ale vláda schválila prodloužení dotací pro těžbu a spalování nekvalitního hnědého uhlí o dalších 14 let, za což spotřebitelé zaplatí asi 1,5 miliardy eur. Jediné Maďarsko je výjimkou – v jeho energetickém mixu tvoří uhlí 11 %.

 
A co ekonomika?

V souvislosti se snižováním emisí řeší státy V4 především jeho dopady na ekonomiku. Nutno přiznat, že toto téma trápí celý svět a je hlavní brzdou snah o snížení dopadů globálních klimatických změn. Jak již bylo řečeno, EU si klade poměrně ambiciózní cíle s ohledem na snižování svých emisí GHG. To ovšem stojí spoustu peněz, což se pak promítne i do cen výstupů evropských ekonomik. Obavy ze ztráty konkurenceschopnosti na světovém trhu jsou silné a dovedeme si je, na rozdíl od výsledků globálního oteplování, živě představit.

 
Měl jsem noční můru

Ze středoevropských politiků na klimatické konferenci zaujal maďarský prezident János Áder. Ve svém projevu „Mám sen“, který se spíše měl jmenovat „Mám noční můru“, představil svou vizi blízké budoucnosti. V ní mu jeho vnuk pokládá bolestivé otázky: Proč lidstvo nezasáhlo proti globálním změnám klimatu, když na ně vědci upozorňovali? Proč teď musíme žít ve světě, který ohrožuje samotnou naši existenci?
Doufejme, že i přes dobré výsledky, kterými se země V4 mohou doposud pochlubit, neusnou naši politici na vavřínech. Dokážou se oprostit od tradičního spalování uhlí a podpořit investice do čistší ekonomiky? Když už ne pro budoucí generace, tak aspoň pro klidné spaní prezidenta Ádera.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.