Znovuzrození jazyka aneb ozvěna slov

05. června, 2013 RUBRIKA Kultura


Slova

Zima, která začala roku 2012, byla dlouhá. Příliš dlouhá. Ale to se možná říká každým rokem. Vypadalo to, že sníh, led a pochmurno nemají konce. Na překladu – a v tomhle článku bude řeč zejména o něm – je krásné, že lehce vidíte konec. Už když jste třeba přeložili jednu větu, cítíte radost. Když stránku, začne vás šimrat blahem a když máte hotový celý text, přijde vyvrcholení slovního aktu!

Momentálně překládám vícero textů najednou. Většinou se jedná o divadelní texty, při kterých střídám jazyky – z maďarštiny do slovenštiny, ze slovenštiny do maďarštiny, z češtiny do maďarštiny a naopak. To je výhoda středoevropské identity. Jste doma ve více než jednom mateřském jazyce.

Na divadle nejvíc miluji, že při něm funguje a je platná jedna věta, kterou jsme slyšela od Michala Dočekala, který si ji taky od někoho vypůjčil: divadlo je jako rock&roll, je třeba ho dělat poctivě, ale nesmí se brát příliš vážně. Překlad dramatického textu funguje na podobném principu. Je nutné pracovat na textu poctivě, soustředěně a podat co nejlepší výkon, ale jelikož se jedná o živý text, který se během zkoušek může měnit, není až tak závazný, jako třeba překlad románu, básně nebo článku o biopalivech. Při překladu nemáte šanci zažít nudu. Neustále se učíte. Třeba, jak pracovat s wordem. Nebo taky jaká jsou biopaliva…


Překladatel pracuje se slovy. Když dokončí celý text, přijde vyvrcholení slovního aktu, píše autorka, která dává nový život divadelním hrám (foto: Skye.marie/Wikimedia Commons)

Nejvíc mi vyhovuje, když dostanu text, který je v elektronické formě a já můžu psát přímo do něj. Zapnu funkci, která maže písmena a píšu překládaný text. Za prvé máte jistotu, že nic nevynecháte, za druhé máte méně práce, protože navzdory tomu, že ugrofinský jazyk nemá téměř nic společného se slovanským jazykem, některá slova začínají na to samé písmeno. Třeba růže (rózsa), káva (kávé), ministr (miniszter) a samozřejmě krčma (kocsma – česky hospoda). To abyste se ve střední Evropě neztratili…

Přemýšlela jsem, v čem spočívá práce překladatele. Vytvořila jsem jisté body na základě svých krátkodobých zkušeností (překládám rok). Základním pilířem práce překladatele je pochopit smysl kulturního sdělení. Dle mě umění je o schopnosti vyjádřit svůj vnitřní svět, být si vědom vlastního já, tak, jak nás Pán Bůh stvořil a umět to sdělit lidem, kteří pak na základě toho prožijí nějakou formu katarze. Matematicky z toho vyplývá, že práce překladatele spočívá na následujících bodech (je třeba dodržet posloupnost, nelze vynechat ani jeden bod):

– rozeznat krásu v umění (neboli umění v kráse)

– pochopit a uchopit myšlenku

– najít pro to slova ve svém vlastním, cílovém jazyku

– ta slova pak vzkřísit a zařadit do syntaktického řetězce tak, aby začala vydávat melodii mateřského jazyka.

Co na to překladatel potřebuje?

– schopnost soustředěně sedět v té samé poloze i přes několik hodin (správný překladatel je schopen denně pracovat i přes deset hodin, přes několik týdnů – můj osobní rekord je zatím šedesát stránek za dvacet čtyři hodin)

– už i zkušenému překladateli začne někdy překážet prostor. Zkrátka a drsně, nudí ho okolní stěny. Proto začne hledat inspiraci vnější. Vezme svůj počítač, odejde do kavárny, hospody, parku, dle chutě, a tvoří tam. A tady nastupuje další bod. Správný překladatel musí mít schopnost i nezvyklý prostor přijmout tak, aby ho inspiroval, ale přitom ho nevnímat jako rušivý element (já mám výhodu zkušenosti ze socialistických paneláků, od dětství dovedu vstřebávat vícero ruchů, hluků a zvuků naráz a při tom pracovat)

– umět pracovat s wordem nebo jiným programem na svém počítači

– vidět konec

– dodržet deadline!

– poslat překlad nakladateli (divadlu, časopisu, etc.)

– mít dobrý vztah s nakladatelem (ředitelem, redaktorem, etc.)

– když se překladatel zasekne, musí vypít alespoň deci nějakého opojného moku a přitom musí pořád mít radši práci se slovem, než práci jazyka s mokem

– těšit se z překladu

– nestydět se za něj

– propagovat text, na kterém pracuje

– mít dobrý vztah s autorem daného textu (když je autor živ)

– vyhledávat dobré texty

– dělat to vše od začátku znova a znova!!

To by bylo ve stručnosti vše. A ještě nejnovější informace z maďarského divadelního dění: změna ředitele Národního divadla v Budapešti a skandály kolem volby způsobily, že lidé stáli dlouhé řady na lístky těch představení, které režíroval předešlý ředitel. Dokonce před otevřením pokladen přenocovali na prodejním místě, aby si jako první koupili lístek. Krása. Za jakoukoliv cenu.

Tak ať žije to divadlo!!!!!!!!!!!!!

Gertrud Mária Korpič

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.