11. února, 2015 Petra Pásztorová
Pivo zadarmo? Nanuk, který nikdy neroztaje? Neubývající klobása, slanina, či dokonce věčný život? Že všechny tyto nápady zní absurdně? Ano, stejně tak, jako mnohé sliby zavedených politických stran, do kterých se takto laděnou kampaní strefovala recesistická Maďarská strana dvouocasého psa (Magyar Kétfarkú Kutya Párt). Nakonec se straně podařilo neobvyklý program před úřady obhájit a byla po osmiletém čekání loni na podzim zaregistrována.
Rozhodnutí o registraci sice padlo v den, kdy byla stanovena uzávěrka pro odevzdání podpůrných podpisů pro stranické kandidátky do komunálních voleb, avšak předseda strany Gergő Kovács, mladý sociolog ze Szegedu, reagoval na toto načasování s humorem. Nasbírat během chvilky dostatečný počet podpisů prý není pro žádnou slušnou stranu problém, a tak si v domnění, že mají času nazbyt, zašli před tím na pivo. Čas ale rychle letěl a Kovácsovi se zpozdily hodinky, takže z toho nakonec nic nebylo.
Na konzervativně orientované maďarské politické scéně je zmíněná strana ojedinělým úkazem. Jak známo, rány z minulosti způsobené Trianonskou smlouvou nejsou zdaleka zahojeny a politická garnitura rekonvalescenci společnosti příliš nenapomáhá, ba naopak jí svým populismem brání. Jak trefně poznamenal slovenský internetový portál Pravda.sk, do maďarské politiky se vrací psina. Strana dvouocasého psa se totiž vydala opačným směrem než politici tesknící po ztracených územích, a odmítá cestovat hodiny na druhý konec vlastní země a mít hlavu popletenou různými dialekty. Kdepak, nic takového, společně za menší Maďarsko! A aby toho nebylo málo, navrhují nahradit forint rublem, vždyť Orbánovy zájmy tak či tak směřují na Východ…
I bez provokací, které s nadsázkou reagují na dění v Maďarsku, není pochyb o tom, že sláva Mladých demokratů (FIDESZ) Viktora Orbána začala koncem loňského roku pomalu žloutnout jako podzimní listí. Pomyslnou poslední kapku představoval pro veřejnost návrh na zdanění internetu, jenž na sebe strhl také zahraniční pozornost, a nakonec byl smeten ze stolu. Nesouhlasně byl přijat také návrh na povinné drogové testy mladistvých ve věku od 12 do 18 let, které je údajně měly chránit před návykovými látkami. Testy se navíc měly týkat rovněž politiků a novinářů.
Maďarskou společnost ale podle toxikologa Gábora Zachera trápí mnoho jiných závislostí. Zmiňuje problémy s alkoholismem, novodobou nemocí se podle něj stává tak zvaný „pracovní alkoholismus“. Ten negativně dopadá zejména na zaměstnance velkých nadnárodních společností, od kterých se očekává příliš vysoké pracovní nasazení, což má za následek rozpad sociálních vztahů a psychické problémy.
Situaci ohledně drog podle Zachera do značné míry zkreslují média, která jsou schopna démonizovat vykouření jediné cigarety marihuany. Přitom závislých na alkoholu je okolo 800 tisíc (pro srovnání: počet drogově závislých se pohybuje okolo 20 tisíc), přičemž na stále stoupajícím počtu má podle Zachera podíl také nedostatečně vypracovaná strategie pro boj s alkoholismem. Jeho slova poukazují na to, jak „účinná“ opatření v souvislosti s omezováním prodeje tabákových a alkoholických výrobků Orbánova vláda provedla. Podobně zbytečným krokem se jeví i zmiňované krevní testy na drogy.
Demonstrace Maďarů proti zavedení internetové daně nebyly ojedinělým projevem jejich nespokojenosti. Zsolt Várady, webový vývojář a zakladatel lokální sociální sítě iWiW, po úspěšném odvrácení přijetí návrhu zákona řekl: „Zvítězili jsme!“ Podle něj lidé získali zpět víru v to, že mohou měnit tvář své země. Za nejdůležitější důsledek protestů považuje probuzení davů z pasivity, dodává však, že nesmí ve svých aktivitách polevit, protože je čeká ještě spousta práce. A nemýlil se. Do konce prvního čtvrtletí chystá premiér Orbán uzavřít debaty o internetu. Postoje vlády hájí tím, že nejsou žádní komunisté, kteří by vládli proti lidem, ale vládnou prý společně s lidmi. Od debat si slibuje zodpovězení otázek ohledně regulace internetu a finančních toků z něj plynoucích, část z nich by totiž rád přesměroval do státního rozpočtu.
V pohotovosti zůstávají také protestující. Již na začátku ledna proběhlo první protestní shromáždění a 1. února, v předvečer návštěvy Angely Merkelové, se někteří Maďaři chystají opět vyjít do ulic. Na demonstraci nazvané „Jaro přichází, Viktor odchází“ hodlají pokračovat v kritice Orbánovy daňové politiky a dalších vládních kroků, jež podle nich zvyšují chudobu a podkopávají demokracii v zemi. Organizátoři demonstrace svolané na budapešťské Kossuthovo náměstí mluví o „Orbánově mafiánském státu a protidemokratickém vládnutí.“ Zároveň neskrývají obavy z omezení shromažďovacích práv.
Politolog Péter Krekó v rozhovoru pro televizní stanici ATV uvedl, že pokud se nepodaří organizátorům protiorbánovských protestů vytyčit jasný cíl a strategii, mohou demonstrace rychle zaniknout a to navzdory tomu, že jsou organizátoři momentálně podstatně populárnější než politici. Krekó zastává názor, že není možné politizovat a zároveň být politikou nedotčen, každé občanské hnutí by se podle něj mělo časem přetransformovat do politické strany.
Sympatie neztrácí Orbánova vláda pouze na domácí půdě. Kromě kritiky prosazování neoblíbených návrhů a náklonosti k ruskému prezidentovi Putinovi utržila strana další ránu. Kvůli podezření z korupce odmítla vláda Spojených států udělit vízum šesti vlivným maďarským občanům napojeným na FIDESZ, jedním z nich byl i Orbánův poradce Árpád Habony. Americký senátor John McCain nazval maďarského premiéra neofašistickým diktátorem, od tohoto ostrého vyjádření na Orbánovu adresu se však vládní představitelé USA distancovali.
Nicméně zlepšení vztahů se Spojenými státy v roce 2015 maďarský tisk nepředpokládá. Jedním z důvodů může být i to, že kromě zmíněné Angely Merkelové přivítá Budapešť také ruského prezidenta Vladimira Putina. Ten by měl do Maďarska přijet zřejmě 17. února. Internetová verze maďarského časopisu HVG informovala, že zahraniční politika maďarské vlády nekopíruje postoj společnosti. Uzavíráním cesty na Západ a otevíráním dalších dveří Východu vláda riskuje další ztrátu popularity. V době, kdy stále není vyřešen konflikt na Ukrajině, se návštěva ruského prezidenta v Maďarsku nejeví jako správně načasovaná.
Změna pohledu Viktora Orbána na spolupráci s Ruskem již nějaký čas není žádným tajemstvím, nikoho tedy nepřekvapí, že se nehodlá vzdát plánu na vybudování plynovodu South Stream (jehož podporu Gyurcsányovou vládou mimochodem považoval za vlastizradu, aby krátce po svém návratu do premiérského křesla změnil názor). Další věc, o kterou usiluje, a zřejmě o ní na setkání s Putinem bude řeč, je zrušení sankcí uvalených na Rusko. V tom je za jedno s českým prezidentem Zemanem i slovenským premiérem Ficem, kteří mají dojem, že sankce našim zemím škodí více než tomu, na koho byly uvaleny. Kritiku ze strany Evropské unie vnímá Orbán jako účelovou a i nadále hodlá pokračovat v dosavadním směru. Zmiňovanou návštěvou Vladimira Putina prý chce demonstrovat alternativu k prozápadní orientaci. Historik a někdejší poradce expremiéra Gyurcsányho Zoltán Bíró st. vnímá případné použití veta při jednání EU o prodloužení ruských sankcí jako překročení Rubikonu, kterým maďarská vláda ztratí důvěru svých evropských spojenců, již bude zpět získávat velice těžko.
ROČNÍK XIII. – 2. ČÍSLO, KVĚTEN 2024