27. září, 2016 Antonín Berdych
Bitvu o policii vyhráli Sobotka s Chovancem. Babiš ale svou prohru dokázal marketingově prodat. Foto: Vlada.cz
Nejprve pár slov k samotné reorganizaci. Vedení policie se rozhodlo, že sloučí dva policejní útvary, které doposud příliš efektivně nespolupracovaly. Nejvíce dotčeným byl Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) vedený „ničitelem“ Nečasovy vlády plukovníkem Šlachtou. ÚOOZ se v rámci reorganizace sloučil s Útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK), výsledkem čehož byl vznik Národní centrály proti organizovanému zločinu. Pochyby vyvolala skutečnost, že z narychlo provedené akce zcela očividně čněl úmysl zbavit se šéfa ÚOOZ Šlachty. Předchozí koncepce rozvoje policie totiž s žádným sloučením nepočítaly, takže náhlá změna působila dosti účelově.
Nabízí se tedy základní otázka: Bylo sloučení obou útvarů správné? Je fakt, že se ÚOOZ nezřídka zaměřoval na kauzy, které věcně příslušely ÚOKFK, dokonce se částečně vměšoval i do práce Generální inspekce bezpečnostních sborů. Navíc jeho výsledky navzdory velkému pozitivnímu PR nepůsobily závratným dojmem. Proto bylo na místě situaci nějak řešit.
Samostatnou kapitolou je angažmá Roberta Šlachty a ÚOOZ při pádu Nečasovy vlády v červnu 2013. Za to, co tehdejší premiér dělal, si demisi bezpochyby zasloužil. Ovšem policejní útvar si ji nemůže vynutit tím, že na základě nepodložených obvinění zahájí spektakulární operaci za účasti stovky policistů, aby nakonec obvinil pouze příliš ambiciózní premiérovu spolupracovnici a milenku, že nezdanila své kabelky. Ve chvíli, kdy celá bublina o rozsáhlém komplotu splaskla, se měl Šlachta sám poroučet.
Nabízí se tedy logický závěr: vedení policie a ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) spojili příjemné s užitečným. Pokusili se ukončit chaos a nevraživost mezi jednotlivými policejními útvary a zároveň se zbavili plukovníka Šlachty.
Snaha o zbrklou reorganizaci vyvolala odpor ministra financí Andreje Babiše a jeho hnutí ANO. Záhy bylo zřejmé, že mu nejde pouze o funkčnost policie, ale že jeho napojení na Šlachtu je až příliš těsné. Babiš spolu se „svým“ ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem změnu ostře kritizovali, aby celé téma záhy vyhrotili do úplného extrému. Hrozili, že pokud Chovanec reorganizaci podepíše, vypoví ANO koaliční smlouvu.
Pro připomenutí, skrytá či otevřená výhrůžka opuštění koalice byla Babišovým obvyklým trumfem, který za poslední dva roky opakovaně s úspěchem použil. Tentokrát ovšem premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) ani ministr vnitra necouvli a Chovanec policejní reorganizaci schválil. Z taktického hlediska uštědřili sociální demokraté Babišovi tvrdou lekci – ze silných výroků musel neobratně couvat a jeho prestiž bezpochyby utrpěla. Sociální demokraté povzbuzeni úspěchem přešli v dalších týdnech do ofenzívy. Při hlasováních ve vládě se tak nyní ANO často ocitá na straně poražených, když ČSSD většinou postupuje v souladu s KDU-ČSL. Z hlediska vlivu na chod státu tak lze s odstupem několika měsíců říci, že Babiše kauza notně oslabila.
Druhou rovinu ovšem představuje veřejné mínění. A tady se Babišovi podařilo prodat celý spor tak, že se tradiční strany pokoušejí ukončit boj proti korupci. Změny u policie pak líčil jako téměř konec její nezávislosti. Je potřeba dodat, že se kromě médií patřících Babišovi k této intepretaci přidali i mnozí jiní. Následovaly posuny v preferencích, kdy ANO ještě zvýšilo svůj náskok před ostatními stranami, což Babišovu prohru ve sporu o policii do určité míry relativizuje.
Politicko-mediální prostor má svou neúprosnou kauzalitu, která umí překvapit i zkušené hráče. Babiše zjevně zaskočilo, jak tvrdě a rozhodně ČSSD v policejní kauze postupovala. A následný propad preferencí ČSSD a úspěšné úsilí ANO svůj nesouhlas s policejní reformou marketingově prodat zase muselo překvapit Lidový dům.
Dalším důsledkem kauzy bylo zhoršení pověsti Babišových médií. Oba tištěné deníky vlastněné Agrofertem podpořily svého majitele s takovou razancí, že de facto naplno odhodily masku nezávislosti. Skandalizace policejního prezidenta Tomáše Tuhého nebo prvoplánové útoky na Milana Chovance poškodily spíše samotné novináře než terče jejich útoků. Když se pak v září měla na půdě iDnes.cz konat debata stranických lídrů před krajskými volbami, pět parlamentních stran svou účast odmítlo s tím, že médium patřící politikovi nemůže být nestranné. Postupující bojkot Babišových novin ze strany politiků i části elit oslabuje jejich vliv na voliče, čímž se tři roky stará Babišova investice znehodnocuje. To nejsou pro šéfa ANO dobré zprávy.
Silným kauzálním dopadem je zřetelná paralýza koalice. S postupem času bude přibývat stále více témat, na nichž se vláda prostě nedokáže shodnout. Od konce srpna se ukazuje, že tento trend poměrně rychle sílí. S tím souvisí i rostoucí Babišova izolace. V září schválili poslanci drtivou většinou tzv. Lex Babiš, neboli upravený zákon o střetu zájmů. Z něj plyne, že po roce 2018 nebudou firmy členů vlády moci kontrolovat média a brát státní dotace. Majitel Agrofertu jistě najde způsob, jak zákon obejít, ale jeho nepřátelé z koalice i opozice našli společné téma a zjevně to neskončí jen u tohoto opatření. Vznik neformální antibabišovské aliance je více než patrný.
Letní policejní reorganizace zamíchala českou politiku víc, než se čekalo. I když ji nyní připomínají de facto jen billboardy hnutí ANO, její dopady budou zřetelné ještě dlouho.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025