ANO Havlovi

27. května, 2015 RUBRIKA Česko


MysteryVáclav Havel je spolehlivě mrtvý, takže se k němu může hlásit úplně každý. Foto: Tomáš Fošum

 

Za svého života Václav Havel absurdní dramata psal. Po smrti v nich musí nedobrovolně hrát. Zatímco Havlovy hry obohacovaly českou kulturu, využívání jeho jména hnutím ANO českou politiku nepovznáší. Naopak z ní vytváří prostředí na pomezí mezi cirkusem a Matějskou poutí. Lidé zatím absurdním fraškám tleskají. Dokládá to i spanilá jízda Andreje Babiše v čele žebříčku nejoblíbenějších politiků – příznivě ho hodnotí 64 procent Čechů.

 

Zatím poslední scénou v „havlovské“ hře hnutí ANO 2011 představovala cesta Andreje Babiše do Ameriky. Ačkoliv to ani sám nemusel zdůrazňovat, objevila se na mediální scéně srovnání s Václavem Havlem. Pomohlo mu i setkání s Madeleine Albrightovou.

Mediálně hlasité obrácení k transatlantické vazbě narušilo jen pár bizarních gagů. Patřil mezi ně peprný vzkaz ministra financí novinářům Foreign Affaires, že ho „poblili“, a bude je proto žalovat. Absurdní byla i jeho snaha co nejlépe prodat své setkání s bývalým starostou New Yorku a majitelem mediální agentury Michaelem Bloombergem. Rodilý Slovák se vyjádřil, že je „prvním Čechem“, kterého Bloomberg přijal, což ale není rozhodně pravda. O závěrečnou tečku kolotočářské pouti se zasloužila Monika Babišová a její neproclené kabelky.

Již před objevováním Ameriky uvedlo české diváky do děje několik předskokanů. Nejvýraznějším byl europoslanec Pavel Telička, odborný mluvčí ANO pro zahraniční otázky, v médiích označovaný za stínového ministra zahraničí. Telička v několika rozhovorech kritizoval příchylnost k Rusku, mluvil o hodnotách v zahraniční politice, které uznává hnutí ANO, a opakovaně zdůrazňoval ochranu lidských práv a odkaz Václava Havla.

 
Jak prodávat Česko v zahraničí

Jméno Václava Havla patří mezi pojmy, které zná celý svět. Sice v porovnání s 90. lety, kdy mu tleskal americký Kongres, je povědomí o něm v zahraničí slabší. Stále však jej zná mnoho lidí, kteří by ani nedokázali říci, kde se Česká republika na mapě nachází. Již za jeho života, ale v plném rozsahu poté, co Havel zemřel, se jeho jméno stalo i marketingovou značkou. V tomto duchu je logické, že pragmatické ANO se této úspěšné značky chytá.

Pragmatičnost je znát i ze slov Pavla Teličky. V rozhovoru pro deník E15 se vyjádřil: „Nedávno se mě (Babiš) zeptal: Jak jste to myslel s tím, že se hlásíme k Václavu Havlovi? Říkám mu na to: Podívejte se, jsou na to dva pohledy. Buď je tu nějaká hodnota, kterou ctíme, a v tom jsme se shodli. A za druhé, Havel je jedna z mála věcí, která tuto zemi proslavila. Je to naše deviza, kterou můžeme v zahraničí prodávat. Myslím si, že ta míra shody s panem Babišem je poměrně vysoká. Nikdy jsme nebyli v nějakém zásadním střetu“.

Je to chytrá strategie. Zvlášť v době, kdy se v oblasti „havlovské politiky“ uvolnil značný prostor. Dosavadní lídr „pravdoláskařů“ kníže Schwarzenberg, zdá se, ztrácí dech a po plivání na Havlovo jméno z mnoha stran se jasně otevřel prostor pro ty, kdo se volného pole chopí.

Útoky proti Havlovi si nikdo závratnou popularitu nezíská. I přes to, že jsou voliči, kteří se na Havla nedívají růžovými brýlemi či k němu mají vyloženě negativní postoj. Byly sice časy, kdy se Havlova obliba během jeho prezidentství propadala, ale nikdy neklesla pod 45 %. Na vrcholu mu naopak věřilo přes osmdesát procent Čechů. Vztah Čechů k Havlovi se ukázal i při jeho pohřbu, kdy se s ním přišly spontánně rozloučit tisíce lidí.

 
Něco tu nesedí

I kritizování rusofilství v zahraniční politice je chytrý tah. Češi totiž vůbec nejsou takoví rusofilové, jak se při pohledu na Hrad zdá. Podle průzkumu agentury STEM z října 2014 si 65 procent Čechů myslí, že Rusko pro naši republiku může představovat hrozbu do budoucnosti. I když jsou osoby typu Jiřího Vyvadila či Jaroslava Foldyny hodně vidět, rozhodně nemají zas až tolik následovníků. Jasně se to ukázalo při průjezdu amerického konvoje Českem, který se setkal s minimálním odporem.

Teličkova linie zahraniční politiky hnutí ANO rozhodně prospěla. Představa, že se fakticky nejsilnější česká strana přikloní k nepochopitelnému rusofilství prezidenta a silného křídla v ČSSD, vyvolává žaludeční obtíže. Jenomže těžko věřit řeči o havlovském dědictví diplomatovi, který svou pracovní dráhu zahájil v roce 1986 a i přes mladý věk stihl vstoupit před rokem 1989 do komunistické strany. V době, kdy byl Havel politickým vězněm komunistického režimu.

 
Babišův institut se hlásí k Havlovi

Do celého konceptu „havlistické ANO“ krásně zapadla překvapivá akvizice Jana Macháčka, který do ledna 2015 předsedal správní radě Knihovny Václava Havla. Nejdříve se stal ekonomickým komentátorem Lidových novin vlastněných Andrejem Babišem a následně i předsedou správní rady think-tanku hnutí ANO – Institutu pro politiku a společnost.

I vzhledem k tomu, že bývalý disident byl donedávna tváří Knihovny Václava Havla, tento přesun mnoho lidí značně zaskočil. Nicméně příklon k Babišovi byl znát už v Macháčkových textech v Respektu. O zrodu institutu, kterému se za pár měsíců postavil do čela, napsal, že kdyby byl reportérem tiskové agentury, jeho titulek by zněl: „Babišův institut se hlásí k odkazu Václava Havla“.

Již předtím, když Andrej Babiš koupil Mafru, se postavil jasně na stranu těch, kteří v tom neviděli problém. „Berlusconizace? Je snad Babiš podobný typ jako Berlusconi? Zpěvák z lodi, televizní magnát, bonga bonga s prostitutkami? Řekl bych spíše, že je to lidský protipól,“ napsal ve svém Auditu v červnu 2013. Nutně člověka napadne paralela, že protipól takové osoby musí být pořádný „gentleman“.

 
Óda na nový typ vůdce

Vraťme se ale ještě o pár měsíců zpět – k Babišovým šedesátým narozeninám. Jeho noviny ve snaze přinést reprezentativní dar otiskly oslavný text nazvaný „Andrej Babiš: Nový typ vůdce české společnosti?“. Otazník byl přidán patrně jen proto, aby se neřeklo.

Přispěvatel České pozice, která v současnosti vychází jako příloha Lidových novin, Bohumil J. Studýnka značně nadnesenými slovy vystřihl profil nového typu vůdce. Začíná sice slovy, že „tento slovesný útvar nemá být pajánem na Babiše“. V textu nicméně tíhne k vykreslování Babiše jako ideálního politika.

Studýnka ukazuje zástup věhlasných světových jmen, která považuje za politické „vůdce“. Z Česka si toto označení „zasloužil“ pouze Tomáš G. Masaryk a Václav Havel. Nicméně i k Havlovi je autor značně kritický. Nakonec se vrací „do prostoru, kde se aktuálně nejúspěšnějším politikem jeví Andrej Babiš, výrazný solitér“. Vyznačuje se podle něj „ďábelským pracovním tempem, zkušeností a nebojácností kombinovanými s rozvahou“. Novým vůdcem podle autora být „může, ale také nemusí“. Vzhledem k tomu, co si člověk přečetl v předcházejících řádcích, těžko si článek vyložit jinak, než že po zesnulém Havlovi se konečně objevil někdo, kdo jej nahradí.

Nejpikantnější jsou informace, které vzápětí o autorovi přineslo jiné médium. Podle portálu Echo24 byl Studýnka spolupracovníkem StB, který za totality šířil dezinformace přímo na zakázku sovětské KGB. Bohumil Studýnka, který v 80. letech vedl devizové oddělení Státní banky československé, měl mít krycí jméno Spring. „Spring psal odborné texty, které měly za cíl nenápadně narušit spolupráci mezi USA a západoevropskými státy a vyvolat mezi západními odborníky pochybnosti a nechuť k postupům americké vlády,“ stojí v textu Vladimíra Ševely. Jak vidno, lidé z Babišova okolí zpracovávající Havlův odkaz mají úžasné životopisy.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.