21. červnaec, 2024 Tomáš Fošum
Andrej Babiš a jeho věrní se radují z vítězství v červnových evropských volbách. Foto (oříznuto): Facebook/AndrejBabis
Podle Kláry Votavové zařazení ODS a ANO do frakcí v Evropském parlamentu ukázalo, že sdílejí většinu názorů a témat. Liší se údajně „jen“ postojem k ruské agresi vůči Ukrajině. ODS vedená premiérem Petrem Fialou tak prý rozhodně není ideologickou alternativou vůči ANO expremiéra Andreje Babiše. V podobném duchu se nesou tweety Apoleny Rychlíkové, která se ostatně na Kláru Votavovou odvolává stylem „já to říkám už dávno“. ODS a ANO se podle ní odlišují hlavně v osobě Andreje Babiše a „pár drobnostech“.
Podobná tvrzení jsou ovšem zavádějící. Kupříkladu to, že někdy Babiš a Fiala mluví totožným jazykem o Green Dealu, ještě neznamená, že jsou ODS a ANO ideologicky na jedné lodi. A to nejen proto, že ANO z dlouhodobého hlediska žádný program nemá a je pouze servisní organizací svého názorově neuchopitelného předsedy. O úpravách Green Dealu řeční totiž i politici spadající pod mainstreamové europarlamentní frakce.
Co je však hlavní, ODS a ANO se různí v tom úplně základním. Pouze prvně jmenovaný subjekt funguje jako demokratická strana. Předseda Petr Fiala nemá svou funkci jistou, uvnitř ODS existují různé myšlenkové proudy. Viditelný nesoulad mezi nimi panuje třeba právě v otázce evropské integrace. V hnutí ANO, kde o všem podstatném rozhoduje Andrej Babiš, si něco podobného nedokáže autor těchto řádků představit.
ODS má – stejně jako jiné strany – ve svých řadách i různé šíbry nebo kariéristy. Jsou v ní také politici jako třeba europoslanec Alexandr Vondra, jenž v minulosti nacházel milá slova pro autoritářské státníky typu maďarského premiéra Viktora Orbána, polského expremiéra Jarosława Kaczyńského nebo amerického exprezidenta Donalda Trumpa. Nicméně jako celek se ODS ve své praktické politice jednoznačně orientuje na demokratický svět.
Co se týče ideologického zaměření, je zde ještě jedna podstatná okolnost. ODS v posledních sněmovních a evropských volbách kandidovala společně s TOP 09 a KDU-ČSL v rámci koalice Spolu, která s největší pravděpodobností vydrží i pro sněmovní volební klání v příštím roce. Zatímco z TOP 09 se pod vedením Markéty Pekarové Adamové stala spíše liberální strana, lidovci dlouhodobě patří v hodnotových otázkách ke konzervativnímu proudu. V koalici Spolu se však obrušují hrany a zúčastněné strany se v mnoha oblastech nevyhnutelně sbližují.
Naopak k nejviditelnějšímu štěpení mezi nimi dochází v unijní politice, a to nejen v rámci trojkoalice, ale i uvnitř samotné ODS. Ta sice po červnových eurovolbách na rozdíl od TOP 09 a KDU-ČSL, které jsou členy Evropské lidové strany (EPP), opět zamířila do frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR). Jenže je veřejným tajemstvím, že řada vlivných straníků v čele s Petrem Fialou by raději byla součástí vlivné a proevropské EPP. Její přední představitelé navíc o Fialovu ODS stojí. O odchodu z ECR ale nechce slyšet Alexandr Vondra, jenž zůstává hlavní tváří strany v Evropském parlamentu. I to mimochodem ukazuje na podstatný rozdíl oproti ANO, kde Andrej Babiš nedávno zavelel, načež jeho europoslanci poslušně přešli z liberální frakce Renew Europe do nově vytvořené skupiny Patrioti pro Evropu. Tu přitom tvoří řada vyloženě autoritářských subjektů.
ODS každopádně příslušnost k ECR čím dál více viditelně neprospívá. Její současné směřování se s hlavními partnery ve frakci, jimiž jsou Bratři Itálie a polské Právo a spravedlnost (PiS), evidentně rozchází. Bylo to patrné například při hlasování o tom, zda bude v čele Evropské komise pokračovat Ursula von der Leyen. Zatímco minimálně dva ze tří europoslanců ODS německé političce dali svůj hlas (Alexandr Vondra tají, jak hlasoval), Bratři Itálie a PiS stávající šéfku Komise podpořit odmítli. Mimochodem, i toto hlasovaní ukázalo pnutí uvnitř ODS v unijních otázkách. Premiér Petr Fiala Ursulu von der Leyen na červnové Evropské radě jasně podpořil. Zatímco europoslanci ODS později buď jako Vondra kličkovali, nebo jako Veronika Vrecionová a Ondřej Krutílek mluvili o nelehkém rozhodování, na jehož konci na další mandát pro Ursulu von der Leyen kývli.
ODS zkrátka vypadá ve svém přístupu k EU nesrozumitelně, což je ale pro ni svým způsobem dobrá zpráva, neboť se alespoň jedná o živý stranický organismus. Zato ANO dělá jen to, co se hodí Andreji Babišovi, jenž je mimo jiné majitelem ochranných známek hnutí. Vůbec tady nemá smysl mluvit o nějaké ideologii. Babiš je schopen říkat každou chvíli něco jiného. Proto mu nedělá žádný velký problém přejít z liberální a proevropské frakce do euroskeptické a autoritářské. Je pravda, že také Petr Fiala svůj pohled na Evropskou unii změnil, byť tvrdí opak. Jeho posun směrem k evropskému hlavnímu proudu ale nejspíš není dán prospěchářstvím nebo taktickými důvody, nýbrž praxí. Během svého vládnutí poznal fungování Unie zevnitř a své někdejší politologické představy o ní zřejmě v tichosti opustil.
Obdobnou hru, kdy hodíme do jednoho pytle demokratické a nedemokratické uskupení, si můžeme dopřát i u jiných stran. Například o Pirátech či Zelených se pak dá nesmyslně tvrdit, že jsou neomarxisté. Konzervativce zase lze vydávat za fašisty, sociální demokraty za bolševiky. A tak by se dalo pokračovat. Jenže takové škatulkování a nálepkování nikam nevedou.
Aby bylo jasno: konkrétní politické kroky ODS, Pirátů, Zelených a dalších stran si zaslouží oponenturu a kritiku. Třeba i nesmlouvavou, pokud je namístě. Mělo by jít ale v každém případě o kritiku věcnou, spravedlivou a nezaslepenou.
ROČNÍK XIII. – 2. ČÍSLO, KVĚTEN 2024