06. října, 2025 Tomáš Fošum
Patrioti pro Evropu. Andrej Babiš s představiteli francouzské krajní pravice Marine Le Pen a Jordanem Bardellou. Foto: Facebook/AndrejBabis
Prezident Petr Pavel dokonce v povolebním prohlášení uvedl, že voliči jednoznačně potvrdili převažující prozápadní směřování země. Samozřejmě chápeme, jak to hlava státu myslela. S výjimkou Okamurovy SPD není v nově zvolené sněmovně žádný subjekt, jenž by otevřeně mluvil o odchodu z Evropské unie nebo Severoatlantické aliance.
Jenže z EU a z NATO nechtějí odejít ani premiéři Maďarska a Slovenska Viktor Orbán a Robert Fico, a přesto je nevnímáme jako prozápadní. Mnozí je považují naopak za užitečné pomocníky Kremlu při rozeštvání evropské jednoty protivící se ruské válečné agresi vůči Ukrajině.
Při hodnocení jednotlivých politiků z hlediska jejich geopolitické orientace pochopitelně záleží na tom, jak si definujeme pojem Západ a jaké atributy mu přiřazujeme. Pro autora těchto řádků jsou to vedle společných kulturních a historických kořenů především liberální demokracie a právní stát v domácí politice a důraz na dodržování mezinárodního práva v politice zahraniční.
Když podle výše zmíněných kritérií zkoumáme parlamentní většinu na půdoryse ANO, SPD a Motoristé, zrovna slovo „prozápadní“ se nám na jazyk nedere. Hnutí je de facto majetkem Andreje Babiše, který vlastní i ochranné známky ANO. Dokud bude chtít stát v jeho čele, nikdo ho neodvolá. Uvnitř uskupení tedy žádná skutečná vnitrostranická demokracie nefunguje. Podobné je to u SPD, jež evidentně stojí a padá s Tomiem Okamurou. Motoristé si současné vedení zvolili ještě před loňským ustavujícím kongresem a až pak přijali nové členy. O vedení tak rozhodovalo pár lidí.
O tom, jaký mají politici z ANO a SPD přístup k demokracii jako takové, svědčí mimo jiné rekordní obstrukce, jejichž prostřednictvím destruovali v posledních čtyřech letech jednání Poslanecké sněmovny.
Co se týče vztahu k právnímu státu, zejména u Andreje Babiše existuje pochybností více než dost. Jde zejména o jeho střet zájmů, v němž se podle české legislativy i dřívějších rozhodnutí institucí Evropské unie jako majitel holdingu Agrofert nachází. Babiš se přesto znovu dere do premiérského křesla. Zjevně se pokusí stávající pravidla nějak ohnout.
A pak tu máme ještě kauzu Čapí hnízdo, v níž Babiše již vrchní soud de facto uznal vinným z podílu na dotačním podvodu. Čeká se jen na výši trestu. Jenže o té soud nižší instance už nejspíše nerozhodne, protože Babiš získal opět poslaneckou imunitu, které ho nová sněmovní většina v souladu s jeho deklarovaným přáním pravděpodobně nezbaví.
V politické debatě se často význam slova prozápadní omezuje na odmítavý postoj k ruskému vlivu. Ani takto nízce nastavenou laťku však Babišovo ANO nezdolává bez potíží. Andrej Babiš sice na jednu stranu není proruský, ale není ani proukrajinský. Při prohraných prezidentských volbách v roce 2023 dělal ze svého soupeře Petra Pavla válečného štváče a sám sebe obsadil do role mírotvorce, aniž by prozradil nějaký reálný plán, jak chce ruskou agresi zastavit.
V posledních třech letech se opakovaně vymezoval vůči ukrajinským uprchlíkům s tím, že chce pomáhat především „našim lidem“. O dováženém ukrajinském obilí mluvil jako o kontaminovaném. Úspěšnou českou muniční iniciativu na pomoc Ukrajině hodlá zrušit. Pokud se tak opravdu stane, Kreml jenom zatleská.
To, že Babiš nechce vystoupit z EU znamená pouze to, že mu to nedává – i z hlediska vlastních byznysových zájmů – ekonomický smysl. Zároveň je ovšem třeba mít na vědomí, že loni společně s Viktorem Orbánem, Marine Le Pen či rakouskými Svobodnými vytvořil silně euroskeptickou frakci Patrioti pro Evropu. Jejím členem jsou ostatně i Motoristé. Okamurova SPD pak vstoupila do ještě euroskeptičtější skupiny nazvané Evropa suverénních národů, kde jí dělá společnost například Alternativa pro Německo (AfD).
Vznikající vládní většina tak ve svém vztahu k Evropské unii a Rusku víceméně vychází z nastavení české populace. Podle Eurobarometru patříme k největším euroskeptikům. Podle výzkumu analytického ústavu STEM z počátku letošního roku by 55 procent Čechů preferovalo, aby naše země byla jakýmsi mostem mezi Západem a Východem. A to navzdory tomu, že zhruba dvě třetiny obyvatelstva považují Rusko za nepřátelskou zemi.
Také Andrej Babiš na vyžádání nazývá Rusko agresorem, napadané Ukrajině však příliš pomáhat nehodlá. Končící koaliční vládu Petra Fialy obviňoval z „poklonkování Bruselu a Kyjevu“, samotného Fialu sarkasticky tituloval jako ukrajinského premiéra. Čili Babiš občas lavíruje mezi západním a východním křídlem. Jakým směrem se vydá, záleží na okolnostech, nikoliv na jím vyznávaných hodnotách. Zatím kráčí na Západ – ale až se vítr obrátí, můžeme se ještě divit.
ROČNÍK XIV. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2025