České armádní zakázky: málo muziky za hodně peněz?

01. prosince, 2013 RUBRIKA Střední Evropa


Termín „armádní zakázka“ se v posledních letech stal do jisté míry synonymem pro nekoncepční nákup spojený s korupcí. Je ale skutečně Armáda České republiky kvůli svým akvizicím vyzbrojena nevhodnou technikou a přitom zlatým dolem pro určité „subjekty“? Přibližme si vybrané armádní nákupy posledních let a zhodnoťme jejich dopady na fungování české armády a její rozpočet.

Současná podoba české armády se začala formovat po vstupu České republiky do NATO na základě Koncepce výstavby profesionální Armády ČR a mobilizace ozbrojených sil ČR. Vzhledem k tomu, že používaná technika nezadržitelně stárla, bylo nutné přistoupit ke generační výměně řady systémů a techniky. Navíc čeští vojáci byli častěji vysíláni do zahraničních misí a pro ten účel je bylo nutné vybavit odpovídající výzbrojí. Navrhovaná reforma z roku 2002 ale nebyla kvůli častému střídání v ministerských křeslech a neustále se snižujícímu rozpočtu uspokojivě završena a její konečný výsledek je značně nejistý. Zmatky v koncepcích ve spojení s lobbingem zbrojařských společností vedly k řadě rozporuplných akvizic.

Transportéry Pandur

Velké vášně budí nákup kolových obrněných transportérů Pandur II od rakouské společnosti Steyr. Hlavním argumentem je jejich údajná čtyřnásobně vyšší cena než u strojů pořízených portugalskou armádou. Musíme však zohlednit fakt, že se porovnává nesrovnatelné. Většina českých transportérů byla na rozdíl od portugalských strojů vybavena dálkově řízenou bojovou věží, české transportéry mají vyšší balistickou ochranu, schopnost plavat a jsou vybaveny moderním elektronickým vybavením. Za zamyšlení ale stojí to, zda budou u pořízených transportérů smysluplně využity jejich špičkové vlastnosti – jestli stroje vysílané do zahraničních misí v pouštních podmínkách musí umět plavat nebo zda stroje operující v domácím prostředí musí mít vysokou balistickou ochranu a špičkové bojové vybavení? Celý proces pořízení transportérů navíc provází vyšetřování pro podezření z úplatkářství ve výši téměř půl miliardy korun.

Obrněnce Iveco

Z našeho pohledu další zajímavou zakázkou bylo pořízení obrněných vozidel Iveco. Nákup 90 vozidel italského výrobce bez řádného výběrového řízení byl obhajován jako velmi výhodný díky společnému postupu se Slovenskem, čímž se mělo docílit množstevní slevy. Vše proběhlo ale naprosto jinak – slovenská armáda vozidla společně nezakoupila (patrně to ani neměla v úmyslu, neboť je nakoupila již dříve), sleva nebyla žádná a cena za jednoho obrněnce byla o desítky procent vyšší než pro Rakousko či Norsko. Česká armáda navíc nová vozidla nepožadovala. A tak zatímco stát tratil, zainteresovaní čeští prostředníci si na provizích přišli na stamiliony korun. Nákup měl i nepříjemnou dohru v podobě vyšetřování od Evropské komise.

Radiolokátor Arthur

Ve výsledku byl nákup vozidel Iveco pro českou armádu přínosný, to samé se ale nedá říci o švédském dělostřeleckém radiolokátoru Arthur pořízeném v roce 2005. Ačkoliv se jedná o špičkové zařízení, nemá v české armádě plnohodnotné využití. Čeští dělostřelci totiž nedisponují druhým podstatným prvkem systému – moderními dělostřeleckými prostředky pro navedení přesné palby. Uvažovalo se alespoň o nasazení Arthurů v Afghánistánu, kde měly pomoci zajišťovat ochranu spojeneckých základen, nicméně se žádnou misí tohoto typu se v dohledné době nepočítá.

Letouny CASA

V současnosti jsou velmi diskutovanou zakázkou transportní letouny CASA. Zaprvé pro svou využitelnost v rámci českého vojenského letectva, dále pak pro velmi vysoké pořizovací náklady nebo pro policejní vyšetřování mířící do nejvyšších pater politiky. Čtyři španělská letadla nebyla nakoupena přímo od výrobce, nýbrž přes českého prostředníka, navíc bez výběrového řízení. Kromě toho vojáci preferovali pořízení konkurenčního typu od italského výrobce. Součástí nákupu byla překvapivá podmínka směny pěti českých bitevníků L-159 za jeden transportní letoun, čímž byl obchod obhajován. Italové ovšem tento požadavek akceptovali. Zakázka budí oprávněné vášně, neboť dle NKÚ vyšel jeden letoun při započítání všech souvisejících položek na neuvěřitelných 1,4 miliardy Kč. I přes nadstandardní výbavu tedy nejméně dvakrát více než u jiných uživatelů. Kvůli neschopnosti projít vojskovými zkouškami nemohli čeští vojáci letouny tři roky plnohodnotně využívat. Úmysl prosadit L-159 i na zahraničních trzích ztroskotal. Jako kompenzace za řadu problémů byly následně dva dvoumístné bitevníky vráceny české armádě a tím dořešena budoucnost výcvikové letky vojenského letectva. Navíc bude vyplacena smluvní pokuta ve výši dvacet milionů korun. Armáda sice s letouny CASA vylepšila schopnosti transportního letectva, avšak za velmi vysokou cenu. Za nákup navíc Česká republika čelila žalobě od Evropské komise před Soudním dvorem EU.

Útočné pušky

Posledním případem je přezbrojení armády novými útočnými puškami od České zbrojovky. Na zakázku byla vypsána veřejná soutěž, ve které se vítězná CZ 805 BREN utkala pouze s belgickou FN SCAR. Soutěž byla kritizována pro krátkou dobu na podávání nabídek a neobvyklé požadavky zadavatele omezující větší konkurenci. Již od počátku přezbrojování se ozývala silná kritika na vysokou cenu, kvalitu zbraní a jejich spolehlivost. Za pochodu se tak odstraňují problémy a probíhá modernizace. Řečeno některými vojáky bylo nakoupeno 8 tisíc prototypů. Česká armáda se při této akvizici s nejvyšší pravděpodobností stala pokusným králíkem, neboť Česká zbrojovka vycítila obchodní příležitost v zahraničí, a tak urychleně potřebovala kvůli referenci zavést zbraň do domácích ozbrojených sil. Nové pušky si již zakoupil Egypt a několik dalších zemí uvažuje o jejich zavedení, např. Indie.

Závěry

Shrnuto a sečteno, jaké jsou hlavní nešvary při vojenských zakázkách? Především obcházení zákona o veřejných zakázkách, zmatky v koncepcích, nákupy přes spřízněné společnosti a zbytečně vysoké nároky na vybavení. Problematická je i nedostatečná konkurence, neboť vybrané společnosti mají kontakty na ministerstvu, vědí o chystaných soutěžích s dostatečným předstihem a mohou se lépe připravit než ostatní. To vše doplňují stamilionové úplatky, o nichž nyní rozhodují soudy. Navzdory těmto nelichotivým faktům v mezinárodním srovnání 82 zemí patří Česká republika dle Transparency International v korupci v oblasti obrany mezi průměr. Formálně prý má nastaveny všechny mechanismy, ale jejich účinnost je sporná.

Nelze říci, že čeští vojáci v porovnání s ostatními spojenci zaostávají, ale stále se snižující a dlouhodobě podfinancovaný rozpočet ministerstva obrany ve spojení s předchozími často spornými a předraženými nákupy zapříčinily ztrátu některých schopností a oslabení dalších druhů sil. Armádě postupně vznikly vnitřní dluhy v odhadované výši až 100 miliard korun, které ohrožují její životaschopnost. Šetří se na personálu, výstroji, výcviku, údržbě a odkládají se další potřebné modernizační projekty.

V oblasti armádních akvizic se možná začíná blýskat na lepší časy. Policie i justice se vážně zabývají pochybnými zakázkami a nebojí se zaměřit i na bývalé ministry obrany s jejich náměstky. Byly přijaty předpisy omezující zakázky zadávané bez výběrového řízení s odůvodněním, že souvisejí s obranou a bezpečností, byla zrušena povinnost nákupu zahraniční vojenské techniky a vybavení přes české prostředníky. Byl také vytvořen víceletý plán akvizic reflektující současné možnosti rezortu. Je ovšem také nezbytné zajistit i odpovídající výši finančních prostředků ze státního rozpočtu a shodu napříč politickým spektrem o úloze Armády České republiky u nás i ve světě.

Ladislav Havelka

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.