22. září, 2017 Tomáš Orlík
Helmut Schmidt byl kancléřem v letech 1974-1982. Foto: Wikimedia Commons
Vesnička Dorsheim má asi sedm set obyvatel a leží uprostřed malebných vinic spolkové země Porýní-Falc. Do Mohuče, hlavního města této země a zároveň rodiště nedávno zesnulého Helmuta Kohla, je to asi třicet kilometrů. Volby do spolkového sněmu se blíží, což lze poznat z množství volebních plakátů na sloupech a tu a tam i z billboardů důsledně instalovaných pouze ve městech. Když klub politicky angažovaných mladých lidí z nedalekého města Bad Kreuznach vybral právě Dorsheim pro jednu z mnoha veřejných debat, autor těchto řádků neočekával velkou účast. Spíše jen komorní diskusi. Tuto domněnku umocňuje i termín setkání: krásné srpnové nedělní odpoledne vybízí k plavání na koupališti nebo alespoň k posezení u sklenky místního ryzlinku v některé z četných vináren na břehu Rýna.
Šlo o špatný odhad. Víceúčelový sál zdejší radnice je totiž již několik minut před začátkem diskuse naplněn k prasknutí. Mladí organizátoři otevírají francouzská okna a nosí nově příchozím židle, aby se mohli posadit alespoň venku a nakukovat. Připraveno je kvalitní ozvučení, jehož služeb však přítomné kandidátky a kandidáti využijí jen málo, když se budou snažit mluvit nahlas bez mikrofonu. Nechybějí vyčleněné stoly pro novináře a fotografy. Perlivá voda, Coca-Cola a nezbytný německý nedělní moučník jsou k dispozici pro všechny.
Za pečlivého moderování dvou mladíků začíná představovací kolečko. Dámy (CDU, AfD, Die Linke a Zelení) převládají nad muži v poměru 4:3. Sympatická paní z Alternativy pro Německo (AfD) způsobí první rozruch, když nastiňuje možný demografický vývoj Německa v příštích dvaceti letech, samozřejmě ve vazbě na přijaté obrovské množství uprchlíků a na snahu (často nelegálních) ekonomických migrantů dostat se do země. „Jste rasisti a náckové!“ vykřikne z publika umělecky vyhlížející šedesátník. Moderátor ihned zasahuje a vyzývá muže, aby se zdržel komentářů a skákání do řeči kandidátce. Znovu opakuje pravidla demokratické diskuse, která byla řečena již na začátku akce. Slovo „demokratické“ přitom několikrát zdůrazňuje, což je v Německu, tak hrdém na svůj současný demokratický právní stát, obvyklé.
Ač byla kandidátka věcná a vnesla do debaty podstatné téma, část jejího úvodního proslovu se nesetkala s pochopením v sále. Zřejmě šlo o vnímání „protiuprchlické“ AfD jako takové. Zástupce sociální demokracie (SPD) jako jediný rozvíjí téma chybějící solidarity při pomoci uprchlíkům ze strany „našich blízkých sousedů“. Tento bod vnesl do předvolební debaty kandidát SPD na kancléře Martin Schulz a jde o jedno z mála témat, kde se jeho strana liší od CDU kancléřky Angely Merkelové. I zde v Dorsheimu člen SPD slibuje ukončení finančních transferů těm členům EU, kteří se budou tvářit, že pomáhat uprchlíkům není jejich věcí. A i zde v Dorsheimu zůstává SPD s tímto názorem osamocena.
„Helmut Schmidt by ono velké humanitární gesto v létě 2015 udělal také!“ říká kandidátka za Křesťanskoudemokratickou unii (CDU). „A jsem si jista, že stejně by se zachoval kancléř za jakoukoliv jinou stranu, a to včetně AfD,“ dodává. Potenciální spolková poslankyně za Alternativu pro Německo reaguje milým úsměvem. Rozšafný kandidát za SPD říká, že sociálně demokratičtí kancléři Helmut Schmidt nebo Gerhard Schröder by jistě splnili svou jak morální, tak mezinárodně-právní povinnost pomoci válečným uprchlíkům, ovšem provedli by to technicky jinak. Neupřesňuje už ale jak, navíc se člověku maně vybavují plakáty a letáky sociální demokracie při zemských volbách v roce 2016, kdy tato strana tvrdě kritizovala kancléřku za snahu další příliv běženců omezovat legislativními změnami předkládanými během horkého léta a podzimu 2015 jako na běžícím páse. SPD tehdy vyzývala k vyšší míře solidarity a přijímání ještě většího počtu uprchlíků.
Kandidát malé strany Svobodní voliči (Freie Wähler) upozorňuje na tehdejší telefonáty Viktora Orbána žádající Angelu Merkelovou o podporu a převzetí většiny uprchlíků z Maďarska. Na pódiu se rozpoutá vášnivá diskuse za občasných komentářů diváků v sále. Zajímavé je, že toto téma bylo organizátory zařazeno až jako čtvrté v pořadí. Tedy až za debatu o reformách školství a penzijního systému a budoucí digitální ekonomice.
Také debata o školství je velmi vášnivá. Na základě zkušeností své rodiny si autor tohoto textu troufá konstatovat, že německé základní a střední školství funguje velmi dobře, a to výrazně lépe než v Česku. Němci však správně tuší, že digitalizace našich životů je teprve na začátku, a očekávají za pět až deset let opravdu významné změny: technické, ekonomické i společenské. Mají pocit, že školství v posledních letech zaostává. Všechny strany bez výjimky toto téma silně akcentují. Žádají více učitelů (jejich nedostatek zde představuje skutečně doutnající problém), lepší vybavení, průběžné doškolování učitelů, a tedy podstatně více peněz. Školství je v Německu důsledně řízeno na úrovni jednotlivých spolkových zemí. S názorem, aby se ve věci více angažovala spolková vláda, zůstává SPD opět osamocena. Ostatní strany další centralizaci nechtějí a to i proto, že to pro zemské vlády není finančně jednoduché.
„Vedle úmrtí někoho blízkého je špatná volba profese nebo minutí se s povoláním největší tragédií lidského života,“ říká trefně kandidát za Svobodné voliče. Část kandidátů neskrývá přesvědčení, že postupující digitalizace musí vést také ke změnám daňového a důchodového systému. Tato část debaty je mimořádně zajímavá. První návrhy, jak změny provést, se objevují ve volebních programech, které německé strany veřejnosti prezentovaly o několik měsíců dříve, než je třeba u nás před volbami zvykem.
Vzrušenou až hektickou diskusí nad dotazy z publika pak shromáždění končí asi o hodinu později, než organizátoři plánovali.
Fakt, že tyto volby budou mimořádně důležité, podtrhuje o týden později obrovská sledovanost televizního duelu Merkelová versus Schulz, který v neděli 3. září ve 20:15 vysílají všechny celoněmecké veřejnoprávní kanály a také komerční RTL. Své role se ujímají dvě moderátorky a dva moderátoři, kteří patří ve svém oboru k německé špičce. Dámy v bílém saku mají bílý mikrofon na klopě, pánové mají mikrofon černý. Diskusní souboj je plánován na devadesát minut, nakonec se malinko přetahuje. Témata prvních padesáti minut jsou následující: pomoc uprchlíkům, ekonomická migrace, bezpečnost, náboženství, německá ústava a budoucí vývoj země. Ve zbývajícím čase dostanou prostor další témata a závěrečné proslovy hlavních aktérů.
Jejich názory se v principu moc neliší. Kancléřka však ke všeobecnému překvapení působí výrazně přesvědčivěji. Martin Schulz, obvykle vynikající řečník, se ne a ne dostat do tempa. V závěru pak viditelně nervózní vyzyvatel Angely Merkelové dělá několik chyb. Například se zeptá moderátorky, zda může mít dotaz. Ta odvětí, že ne, že je čas na závěrečné slovo, a Schulz jí přesto skočí do řeči a dotaz položí. Jeho závěrečná řeč je příliš patetická se slovníkem z minulého století. Oproti tomu Merkelová víceméně děkuje divákům, že si na sledování debaty našli čas i v neděli večer, a všechny zdraví. V debatě drtivě vítězí, což asi ani ona sama nečekala.
Pár dní po televizní diskusi přijíždí kancléřka do Porýní-Falce. Její projev se nese v klasickém duchu: je před námi hodně práce na mnoha frontách, ale já dokážu Německo neklidnými časy provést. Skupinky odpůrců se vyskytují minimálně, shromáždění kancléřce tleskají. Do voleb v tu chvíli zbývají necelé tři týdny.
Autor je odpůrcem přechylování cizích ženských příjmení, ale v případě tohoto článku se rozhodl uzavřít s editorem čísla kompromis.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025