28. února, 2024 Wojciech Hofmański
Przemysław Czarnek (vlevo) a prorektor Slezské univerzity v Katovicích Ryszard Koziołek. Foto: Wikimedia Commons/gov.pl
Kariérní hvězda Przemysława Czarneka vyšla na podzim 2020, kdy předseda tehdejší nejsilnější vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosław Kaczyński pochopil, že nastal čas znovu zamíchat koaličními kartami. Jarosław Gowin doposud zodpovědný za resort vědy a velmi diskutabilní reformu vysokého školství, který byl zároveň vicepremiérem za koaliční stranu Porozumění, postupně upadal do nemilosti. Nakonec byl z vlády odstraněn a jeho politické uskupení se rozpadlo.
Ačkoliv byla fragmentace koaličních partnerů Kaczyńskému obecně bezpochyby vhod, Gowinovo oslabení automaticky posílilo Zbigniewa Ziobra, mnohem radikálnějšího ministra spravedlnosti a lídra Solidárního Polska, s nímž PiS také sdílelo parlamentní lavice. Tento krajně pravicový politik si systematicky budoval image zachmuřeného šerifa, který okřikuje novináře na tiskových konferencích a železnou rukou vyměřuje spravedlnost.
Tato spravedlnost měla samozřejmě dopadnout také na všechny ty, kteří si dovolují myslet a žít jinak. Polsko v Ziobrově vizi představovalo kulturní a etnický monolit, v němž má morálku na starosti katolická církev, menšiny jsou marginalizovány a Evropská unie plní roli pouhé pokladničky. V praxi to znamenalo přesun nejradikálnější části pravicového elektorátu od Jarosława Kaczyńského přímo do Ziobrovy zóny vlivu. Protože se však zkušený lídr Práva a spravedlnosti cítí nejlépe, když rozehrává extrémní společenské emoce, nemohla takováto situace zůstat dlouho bez odezvy. Protijedem se měl stát právě Przemysław Czarnek – ideologické dvojče ministra spravedlnosti, které ho navíc převyšuje jak rétorickými dovednostmi, tak nadutostí.
Vstup Przemysława Czarneka do vlády Sjednocené pravice však nebyl jen způsob, jak obsadit prázdnou židli při nutné rekonstrukci kabinetu. Tento bývalý lublinský vojvoda, již tehdy značně ambiciózní, byl také příhodně posílen. Speciálně pro něj došlo ke spojení dvou tradičně nezávislých struktur – Ministerstva národního vzdělávání a Ministerstva vědy a vysokého školství. Výsledkem této fúze byl vznik vzdělávacího „superresortu“, jakési továrny na budoucí voliče národně-katolické pravice vybavené značným rozpočtem a jasnými strategickými cíli.
Nově jmenovaný ministr vděčí za svou kariéru prostředí východopolského Lublinu. Působí na Lublinské katolické univerzitě Jana Pavla II., což přímo odpovídá jeho ideologickému profilu. Přestože se zabývá právní vědou, projevuje výraznou slabost pro teologii a někdy nasazuje téměř inkviziční tón.
„Církev, to znamená my všichni – čili pedagogové, a především křesťanští pedagogové,“ hřímal ještě v roce 2021 na kongresu o vzdělávání a výchově, kde vystoupil spíše jako fanatický obránce církve než polský státní úředník. Zvolená strategie však přinesla zamýšlené výsledky. Byl čím dál známější, zatímco mediální působení Zbigniewa Ziobra naopak sláblo. A to stačilo, aby si získal náklonnost předsedy Jarosława Kaczyńského, jež mu přinášela čím dál více moci.
Seznam výtek, které vůči Przemysławu Czarnekovi mají akademici a učitelé, je přímo spektakulární. Bývalému ministrovi se připisuje krajní politizace vzdělávání, nadržování provládním kruhům s cílem zajistit jim především finanční zisky a prosazování zájmů církve. To je klíč k interpretaci kroků, které Czarnekův resort podnikal. Jako příklad zmiňme snahu zamezit odlivu žáků z dříve nepovinných hodin náboženství. Ačkoliv jejich alternativou byly hodiny etiky, dostupná byla také „nulová varianta“, kdy školáci nechodili nikam. Její zrušení mělo doprovázet systematické doškolování učitelů etiky v rámci bezplatných, ministerstvem objednaných kurzů, aby i jejich žáci získali ten správný světonázor.
Program byl spuštěn v roce 2021 a do podzimu 2022 přišel daňové poplatníky na téměř miliardu zlotých, tedy skoro šest miliard korun. Tyto prostředky však obdrželo pouhých sedm vybraných vysokých škol. Byly mezi nimi i takové perly jako Collegium Intermarium (spojené s katolickými radikály z organizace Ordo Iuris), Akademie sociální a mediální kultury v Toruni (založená řeholníkem a podnikatelem Tadeuszem Rydzykem) nebo provinční Státní akademie aplikovaných věd v Chełmu.
Jiným příkladem podezřelých aktivit byla manipulace se žebříčky vědeckých nakladatelství a časopisů. Netransparentní bodové zvýhodňování představitelů často provládních lokálních kruhů vedlo k tomu, že tyto žebříčky zcela ztratily svůj prvotní smysl.
Výsledkem byly přímo dechberoucí bodové výkony málo známých a ceněných vědců, jejichž prestiž – která se přece promítá i do systémového financování vědecké činnosti – vyplývala výhradně z uměle nafouknutých skóre v příhodně aktualizovaných verzích žebříčku. Absurditu této situace skvěle ilustruje vyhláška tehdy již odcházejícího ministra Czarneka z listopadu 2023, jež postavila na roveň časopis nadace Pedagogika Katolicka z města Stalowa Wola s nejrenomovanějšími světovými periodiky, jako je například Nature.
Ani nižší školství to nemělo pod bdělým okem ortodoxního ministra snadné. Vlajkovou lodí lublinského vědce bylo zavedení předmětu s chytlavým názvem HiT – historia i teraźniejszość čili dějiny a současnost. Ačkoliv se tento předmět měl začít vyučovat 1. září 2022, ještě v polovině července byla k užívání schválena pouze jediná učebnice od profesora Wojciecha Roszkowského známého svými sympatiemi ke konzervativní pravici. Jak zjistily poslankyně tehdejší opozice, ministerstvo za její propagaci neváhalo utratilo více než 110 000 zlotých. Věc je však mnohem závažnější, protože rodiče žáků měli podle odhadu poslankyň za učebnice dějin a současnosti během příštích dvou let zaplatit až 50 milionů zlotých.
A co se školáci mohou z této publikace dozvědět? Například to, že levicové myšlenky jsou zlo, protože „se současní socialisté vzdálili prvotním ideálům. Jejich vize dokonalého uspořádání již nespočívá v osvobození člověka od ekonomického vykořisťování, ale v osvobození člověka od všech omezení, a to i těch daných pravidly slušného chování. Stačí si vzpomenout na všechny pochody za rovnost a vulgární hesla, která při nich současní socialisté nosí společně s feministkami a stoupenci genderové ideologie. (…) Kapitál už je nesužuje, žijí v luxusu“. Naštěstí však přichází na pomoc církev, jež stále představuje „velkou naději, protože je založena na nauce, která je věčně živá, a jejím dodržování většinou věřících“. Jak je totiž známo, „za předpokladu, že Bůh existuje – a kromě myšlenkových spekulací přece neexistuje žádný důkaz, že tomu tak není – všechny marxistické a neomarxistické intelektuální výmysly ztrácejí jakýkoli smysl“.
Nabízí se však otázka, proč vůbec věnovat nyní již bývalému ministrovi, který navíc neřídil žádný strategický, silový resort, tolik pozornosti? Odpovědi jsou minimálně dvě. První se vztahuje k obrovskému úsilí, které – jak je znát i z tohoto krátkého výčtu – vláda pod vedením PiS vyvíjela, aby uhnětla poslušnou národně-katolickou společnost, jež si drží odstup od evropských spojenců i společných hodnot. Fakticky se jedná o realizaci ruské doktríny rozbíjení západního společenství, s čímž se lidé Jarosława Kaczyńského v posledním funkčním období ani příliš netajili. Druhý a neméně důležitý důvod je, že Przemysław Czarnek měl ještě před říjnovými volbami status stranické hvězdy a nepochybně vystoupal do horních pater Práva a spravedlnosti.
Když začaly volební průzkumy ukazovat na pokles preferencí PiS, upozornili komentátoři na možnost vytvořit novou vládní koalici složenou z formace kontrolované Jarosławem Kaczyńským a krajně pravicové Konfederace. V takové skládance by měl díky svému Konfederaci blízkému radikalismu největší šanci získat post premiéra právě Przemysław Czarnek. Tyto plány však nakonec pohřbil dobrý výsledek liberálních a levicových uskupení, která převzala vládu a na premiéra nominovala Donalda Tuska. Neznamená to však, že by ambice Przemysława Czarneka utichly. Naopak. Jeho apetit se teprve probouzí a boj o nástupnictví po rychle stárnoucím Jarosławu Kaczyńském právě začíná.
Z polštiny přeložila Anna Šašková Plasová.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025