21. listopadu, 2024 Miroslav Šepták
Kam s ním? Dosavadní kancléř Karl Nehammer ve volbách moc neuspěl, přesto se opět pokouší o sestavení vlády. Foto: Miroslav Šepták
V nedávných parlamentních volbách se Svobodným (FPÖ) podařilo poprvé v rakouské historii zvítězit a dosáhnout přitom s téměř devětadvaceti procenty platných hlasů nejlepší výsledek v dějinách strany. FPÖ zužitkovala veřejnosti dlouhodobě známé návrhy na snížení daní, zpřísnění azylové a migrační politiky nebo kritický postoj vůči prohlubování evropské integrace.
Profitovala také z přetrvávajícího zklamání části veřejnosti z někdejších protikoronavirových opatření vlády vedené lidovci (ÖVP) a Zelenými. V neposlední řadě těžila rovněž z mediálních kvalit svého lídra Herberta Kickla, který stál za všemi důležitými kampaněmi FPÖ za posledních dvacet let.
Opojné pocity z vítězství ovšem v řadách Svobodných brzo vystřídalo zklamání. Rakouský prezident Alexander Van der Bellen v rozporu s dosavadními zvyklostmi odmítl Kickla pověřit sestavením vlády. Své neobvyklé rozhodnutí zdůvodnil poukazem na skutečnost, že žádná z parlamentních stran nechce s Kicklem jednat o společné koalici.
Hlava státu pověřila sestavením nové vlády dosavadního kancléře a lídra ÖVP Karla Nehammera. Lidovci přitom v parlamentních volbách zaznamenali ve srovnání s minulým kláním rekordní ztrátu více než jedenácti procentních bodů a obsadili až druhé místo. V Rakousku bývalo dobrým zvykem, že pokud úřadující spolkový kancléř prohraje volby, okamžitě odstoupí, jak učinil v březnu 1970 Josef Klaus. Nehammer nevyvodil z rekordní ztráty důvěry žádné důsledky, jen slíbil nový styl vládnutí.
V souladu s neobvyklým doporučením Van der Bellena a vzhledem k odmítání spolupráce se Svobodnými nezbývá Nehammerovi nic jiného než se pokusit o nevyzkoušený experiment v podobě trojkoalice. V takovém případě by vicekancléřem mohl být předseda sociální demokracie (SPÖ) Andreas Babler, který svoji stranu dovedl v parlamentních volbách k historicky nejhoršímu výsledku. Spolupráce dvou někdejších hegemonů rakouské politické scény, tedy lidovců a sociálních demokratů, však bude vyžadovat vzájemné programové kompromisy.
Mezi hlavní sporná témata patří daně a azylová a migrační politika. Zatímco ÖVP odmítá zvýšení daňové zátěže, socialisté chtějí zavedení daně z majetku a dědickou daň. Problémový může být také požadavek SPÖ na schválení 32hodinového pracovního týdne při zachování mzdových podmínek. V azylové a migrační politice lidovci požadují její zpřísnění, zatímco velká část socialistů je méně striktní.
Hlavní potíž představuje skutečnost, že případná koalice ÖVP a SPÖ by v Národní radě disponovala extrémně těsnou většinou pouhého jednoho hlasu. Takové balancování na tenkém ledě považuje jak Nehammer, tak Babler za příliš riskantní, a proto musejí přijmout mezi sebe třetího koaličního partnera.
Většina lidovců by po pětiletém vládnutí se Zelenými spíše upřednostnila variantu spolupráce se stranou NEOS. Liberálové přicházejí do povolebních vyjednávání s požadavkem nižších daní, snížení státního zadlužení a reforem v oblasti vzdělávání s cílem ušetřit až 20 miliard euro ročně.
Problémem může být také vlažný postoj NEOS k rakouské neutralitě a jejich hlasité volání po hlubší integraci v rámci Evropské unie. V případě, že by se třetím koaličním partnerem stali Zelení, lze očekávat, že jejich snaha po intenzivnější ochraně životního prostředí může vyvolat případný nesouhlas ÖVP a SPÖ. Jak lidovci, tak socialisté chtějí zkvalitnění silniční sítě, což Zelení pokládají za ústupek betonové lobby.
Příběh německé trojkoaliční vlády v čele s Olafem Scholzem ukazuje, jak riskantní může být spolupráce programově vzdálených stran, pokud není vláda vedená silným lídrem typu někdejších rakouských kancléřů Bruna Kreiského nebo Sebastiana Kurze. Navíc pokud bude rakouská varianta semaforové koalice založená pouze na minimálním konsenzu všech tří zúčastněných, čekají alpský stát krušná léta.
V případě nezdaru Karla Nehammera, by se do hry o sestavení vlády mohli opět dostat Svobodní na čele s Kicklem. V řadách lidovců totiž existuje silná skupina, již reprezentuje například někdejší generální sekretářka Laura Sachslehner, která důrazně volá po spolupráci právě se Svobodnými. Rakousko čekají v dalších týdnech náročná povolební vyjednávání. Bylo by překvapením, pokud by nová rakouská vláda vznikla ještě v letošním kalendářním roce.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025