01. prosince, 2013 Kateřina Hamplová
Nebo také Konstantin a Michal či Crha a Strachota, synové slovanské matky a řeckého otce narozeni v Soluni. Vzhledem k velkoleposti oslav 1150. výročí příchodu věrozvěstů, nemá cenu se pouštět do deskriptivního pojetí hagiografické problematiky. Na to existují celé knihovny plné materiálu o soluňských bratřích. Iniciativa „sv. Cyril a Metoděj 1150 let“ na svých stránkách velehrad.eu úžasně problematiku mapuje a odkazuje na mnohé doprovodné akce k výročí cyrilometodějské misie. Nejnovějším počinem je také zdatně zpracované čtyřdílné dokumentární drama České televize Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů, které podchytilo problematiku z mnoha pohledů. Dokument popisuje i politické motivace vedoucí k pozvání Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu a zároveň ukazují dramatické dopady jejich počínání. Takže popularizace tématu je v tomto roce více než vyčerpávající.
Při bližším pohledu se však vynořuje především komplexita jejich přínosu. Je třeba opustit zjednodušující klišé, že byzantští bratři přinesli na Velkou Moravu víru. Je důležité si uvědomit, že nebyli pouze věrozvěsty, byli zároveň, jak bychom řekli dnes, diplomati, sociologové, legislativci, pedagogové, lingvisti atd. a v rámci struktury tehdejší společnosti zasáhli opravdu všechny oblasti. S velkou nadsázkou můžeme říct, že jejich široký odkaz trochu připomíná už snad jen veledílo největšího českého fiktivního génia, který se těší takové oblibě. Možná je načase připustit, že podobně geniální odkaz skutečně existujícího tandemu poloslovanských bratří obrovskou měrou ovlivnil naše dějiny a že jejich odkaz výrazně rezonuje dodnes.
C&M písmo přinášející
Na žádost velkomoravského knížete Rostislava, směřovanou byzantskému císaři Michalu III., byli Konstantin a Metoděj vybráni pro misii právě kvůli jejich částečnému slovanskému původu. Oba ovládali perfektně jazyk Slovanů, i když moravský dialekt jim mohl zpočátku činit určité obtíže (navíc první překlady byly hotovy ještě před příchodem na Moravu a nářečí nezohledňovaly). Absence písma byla od prvopočátku mise jasným problémem, který musel být velmi rychle vyřešen, a to téměř za pochodu. Na základě široké znalosti několika jazyků a písem, vytvořil Konstantin eklektickou soustavu znaků, jež byla ušita na míru právě řeči Slovanů. To znamená, že zohledňovala všechny souhlásky a samohlásky v jazyce obsažené. Nová přítomnost písma měla obrovský vliv na akceleraci kulturního vývoje celé oblasti, okamžitě totiž umožňovala efektivní zaznamenávání věcí národně-historických, hospodářských aj. Hlaholice byla v omezené míře používána na českém území ještě ve 14. století, kdy Karel IV. poskytl chorvatským mnichům, užívajícím toto písmo, klášter sv. Jeronýma a Panny Marie, dnešní Emauzy.
Obraz slovenských věrozvěstů od Josefa Zeleného v Rajhradském klášteře. (foto: Wikimedia Commons)
C&M překládající
Hlaholice byla designovaná již od počátku jako písmo určené pro možnost rychlého přepisu. Jedná se o kurzívu, která je snazší pro psaní. Z pramenů se dovídáme, že Konstantin a Metoděj diktovali překlady přímo z textu a písmo uzpůsobili do jakéhosi těsnopisu, kdy první písemný záznam pořizovali dva rychlopisci, z nichž jeden zaznamenával liché a druhý sudé věty. Teprve až další zapisovatel text kompletoval. Nevíme však, z jakého zdrojového textu překládali, ale lze předpokládat, že v souladu s dobovou tradicí, znali texty nazpaměť a v Konstantinově případě se jednalo o znalost textů v několika jazycích. Pravděpodobně tak nešlo pouze čistě o překlad z řečtiny, ale ve hře byla i hebrejská, aramejská i latinská verze Písma. Dále vyvinuli spisovný jazyk, gramatiku a terminologickou jednotnost, nutné pro psaný jazyk, což do té doby nebylo v hovorovém jazyku třeba.
C&M demokratizující a zpřístupňující
Za účelem rychlého šíření nově přeložených textů byly školeny desítky lidí přímo na Velihradě, kde za tímto účelem vzniklo velice propracované překladatelské centrum. Vzhledem k věhlasné učenosti Konstantina a Metoděje, a zároveň i faktu, že se jim podařilo přinést s sebou jimi samými objevené ostatky svatého Klimenta, stala se z Velihradu prestižní „univerzita“ pro celou oblast, kde se formovaly nově vzdělané slovanské elity.
Konstantin a Metoděj víru nepřinesli, ale zpřístupnili. Velká Morava patřila mezi křesťanské země, neboť panovník i vládnoucí vrstva křesťany již dávno byli. Země ale spadala pod sféru vlivu Francké říše Ludvíka Němce. Franští kněží prováděli misii na moravském území již spoustu let, nicméně bez většího úspěchu. Kromě často zmiňované jazykové bariéry se jednalo i o snahu vymezit se vůči Východofrancké říši, které byl Rostislav zavázán.
Podle zdrojů víme, že bratři žehnali domovy, pole, setbu, začátky žní aj., čímž prohlubovali velmi výrazně ortopraxi nižších vrstev. Zároveň došlo k určité demokratizaci v přístupu věřících. Běžný člověk se nově mohl účastnit mše, konečně také chápal její význam, a zároveň zpověď začala plnit svou roli, což latinský ritus v podání franských kněží ani zdaleka neumožňoval. Zprostředkovali také znalost hagiografie a patristiky, které v oblasti chyběly úplně, neboť ani přítomní franští kněží v tomto ohledu sami vzděláni často nebyli.
C&M zákony tvořící
Metoděj, původní profesí archont, vytvořil první slovanský zákoník, známí pod názvem Zákon sudnyj ljuděm, od kterého se odvíjí právní tradice všech slovanských států. Vychází z Eklogy, byzantského křesťanského práva, avšak velmi ji zestručňuje. Ke zjednodušení mohlo dojít především proto, že struktura společnosti nebyla tak rozvinutá jako řecká. Slovanská společnost fungovala na bázi značně propracovaného zvykového práva, a aby byl nový zákoník vstřícně přijat, Eklogu adaptoval velmi šetrně až neviditelně. Kromě jiného šlo o výrazné zeslabení fyzických trestů či implementaci křesťanských principů přímo do právního systému.
Svým dílem oba notnou měrou přispěli k tvorbě Velké Moravy jako suverénního státu. Konstantin Filozof přínosem církevně-morálního systému a Metoděj tvorbou státoprávního systému. Jejich nauky se šířily do okolních slovanských zemí velice rychle. A v momentě, kdy byli z moravského území vyhnáni všichni cyrilometodějští následovníci, nalezli útočiště právě u slovanských sousedů, kde byli vítáni velmi vstřícně a kde mohli své vědomosti šířit dál. Z historické perspektivy je období Velké Moravy marginální érou co do časového trvání, nicméně zejména díky Konstantinovi a Metodějovi se jedná o velice významné období dějin našich i mnoha dalších slovanských národů. Je skvělé, že v rámci oslav výročí, které s velkou pompou nejen na Velehradě běží celý rok, se daří i projektům, které téma trochu odlehčují a zpřístupňují široké veřejnosti. Ať jejich odkaz není v obecném povědomí redukován na každoroční jeden den volna navíc.
Kateřina Hamplová
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025