08. května, 2015 Ladislav Havelka
Oslavy osvobození Kyjova rumunskou armádou. Foto: Gita Vašíčková
Na jaře 1945 se už většina Evropy začala vzpamatovávat z válečných útrap. Německá armáda v prostoru České kotliny se ale vzdát odmítala. Hodlala na našem území vytvořit „německou pevnost“, nástupní prostor pro případný spojenecký boj s bolševickým Sovětským svazem, ve který nacističtí vůdci do poslední chvíle doufali.
Když už i nejodhodlanějším německým vojákům bylo jasné, že porážka je nevyhnutelná, začali se probíjet na západ do amerického zajetí. I kvůli tomu byla Praha posledním osvobozeným evropským hlavním městem. Poslední boje druhé světové války v Čechách proběhly 11. a 12. května 1945 v okolí městečka Milín nedaleko Příbrami, čtyři dny po německé kapitulaci.
Zajímavý je výčet národností, které v letech 1944-45 na území Československa bojovaly. V Rudé armádě sloužily vedle Rusů téměř dvě desítky dalších národností. Za zmínku stojí Ukrajinci, Bělorusové, Rusíni ale třeba i Mongolové. Důležitý přínos měly i armády Rumunska a Polska.
Málokdo ví o stovkách cizinců, kteří zahynuli v partyzánských a odbojových skupinách. Ty byly tvořeny nejen Čechy, Slováky, Rusy, Ukrajinci či Bělorusy, ale i Němci, Poláky, Rusíny, Bulhary, Srby, Belgičany, Brity, Francouzi, Nizozemci, Rumuny, Maďary, Jugoslávci, Chorvaty, Tatary, Armény, Ázerbájdžánci, Gruzínci, Kazachy či Uzbeky. Padli dokonce i dva Novozélanďané!
První akce spojené s osvobozením proběhly na území Slovenska. Dne 8. září 1944 jednotky Rudé armády včetně 1. československého armádního sboru vstoupily na území bývalého Československa v oblasti Dukelského průsmyku. Cílem Karpatsko-dukelské operace bylo pomoci Slovenskému národnímu povstání, což se ale nepodařilo. Německé a maďarské jednotky v náročném terénu dlouho kladly účinný odpor. Na Slovensko se vojáci probojovali až za cenu nepřiměřeně velkých lidských a materiálních ztrát. Údaje o počtech obětí se liší – dle jednoho zdroje do listopadu 1944 padlo, nebo bylo zraněno až 85 000 rudoarmějců a 6 500 Čechoslováků.
Od konce roku 1944 se jednotky Rudé armády společně s rumunskými a československými vojáky probíjely Slovenskem směrem k hranicím protektorátu. Rudá armáda zároveň osvobozovala i území dnešního Polska a Rakouska.
Dne 10. března 1945 byla zahájena Ostravsko-opavská operace, jejímž cílem bylo osvobodit severní Moravu a Slezsko a postupovat dál do nitra protektorátu. Dne 25. března započala Bratislavsko-brněnská operace, která měla osvobodit jihozápadní Slovensko, jižní Moravu a pokračovat dále na západ.
Důležitou roli v osvobození Slovenska, jižní Moravy a následně Prahy sehrála rumunská armáda. Celkový počet rumunských vojáků působících v roce 1945 na československém území dosáhl takřka 250 tisíc osob. Při bojích s nepřítelem padlo přes 33 tisíc rumunských vojáků.
V dubnu na území bývalého Československa vstoupila i americká vojska, stalo se tak 18. dubna 1945 u obce Trojmezí v Ašském výběžku. Následovalo osvobození území po demarkační linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice. Celkem se do akcí v Československu zapojilo asi 150 000 amerických vojáků. Na českém území jich padlo 116. Málo se ví, že v posledních měsících války zahynuly téměř tři stovky amerických letců podnikajících nálety na strategické cíle v protektorátu.
Pokud mluvíme o osvobození Československa, nemůžeme opomenout ani podíl kontroverzní Ruské osvobozenecké armády (tzv. vlasovci). Tito původně zajatí ruští vojáci, kteří bojovali na straně Němců, se 24. dubna 1945 objevili na území protektorátu severně a severovýchodně od Děčína v počtu asi 44 000 mužů. Od rána 6. května se vlasovci zapojili do Pražského povstání. Potom se stáhli směrem k demarkační linii v západních Čechách s cílem dostat se do amerického zajetí. Během povstání padlo asi 300 vojáků Vlasovovy armády.
Finální ofenzívou byla Pražská operace, které se zúčastnilo se přes dva miliony sovětských, rumunských, polských a československých vojáků. V noci ze 7. na 8. května překročila Rudá armáda hranice v Krušných horách a rychle postupovala k Praze. Operaci podpořila vojska z Ostravské i Brněnské operace a další jednotky z prostoru Rakouska. Po německé kapitulaci 8. května následovalo postupné obsazování celého území, nyní již bývalého, Protektorátu Čechy a Morava.
Bohužel již pár let po válce se začala historická fakta zkreslovat. Komunisté upozadili zásluhy západních Spojenců. Po sametové revoluci se zase až příliš vyzdvihoval příspěvek americké armády. Z českých a slovenských měst vymizela řada památníků, vzpomínkové akce připomínající pro naši historii tak významné události byly výrazně omezeny. Příspěvek ostatních vojsk či partyzánských oddílů se ocitnul ve stínu hádek o tom, která mocnost přinesla Československu větší oběť.
Bohužel i 70 let po válce jsme svědky toho, jak někteří politici a novináři zneužívají historii k naplnění svých (pochybných) ambicí a překrucují fakta. V extrémních případech jsme svědky, jak jsou rudoarmějci považováni za barbary a dobyvatele, nikoliv osvoboditele. Nebo například je některými publicisty kriticky zpochybňováno americké bombardování čs. průmyslových závodů v posledních válečných měsících a zároveň jsou tiše přehlíženy sovětské letecké útoky, při nichž v posledních dnech padlo za oběť přes 1 300 lidí.
Všichni bojovníci za svobodné Československo si zaslouží stejnou pozornost a především naši úctu. I přes případy násilí páchaného na civilním obyvatelstvu nebo drancování (jsou zdokumentovány případy u všech spojeneckých armád bez výjimky). Spojenečtí vojáci bojovali proti našemu zotročení, za to, abychom zde dnes mohli spokojeně a v míru žít.
Všechna cizí vojska se postupně do konce roku 1945 stáhla. Události, které následovaly poté, byly již mocenskou politickou hrou. Měli bychom mít v paměti, že bez oběti všech padlých nebo raněných vojáků by tu žádná Česká republika nebo Češi nemuseli být.
| Stát | Padlí a nezvěstní | Ranění | Celkem |
| Sovětský svaz1) | 139 918 | 411 514 | 551 432 |
| Rumunsko | 33 241 | 33 254 | 66 495 |
| Polsko | 2912) | 902 | 1 193 |
| Spojené státy americké | 116 + 2913) | 406 | 813 |
1) – dle oficiálních ruských údajů z roku 2001
2) – v některých pramenech uváděn počet padlých 97
3) – padlí a nezvěstní američtí letci operujících nad Protektorátem Čechy a Morava
Údaje byly převzaty z webových stránek fronta.cz a válka.cz
ROČNÍK XIII. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2024