Co jsem se naučil od Milana Horáčka

27. května, 2015 Jaroslav Šonka RUBRIKA Střední Evropa

---

Milan Horáček kandidoval v roce 2009 do Evropského parlamentu za české zelené. Zdroj: zelení.cz

 

V osmdesátých letech jsem pracoval v Německém ústavu pro výzkum rakoviny. Měl jsem v popisu práce hodně mikroskopování. K tomu jsem si pouštěl debaty ze Spolkového sněmu, které dodnes vysílá rozhlasová stanice Deutschlandfunk. Člověk se leccos dozvěděl. A mikroskopická měření, to jde automaticky, takže bylo nutné se nějak zabavit.

 

V té době jsem měl už německé občanství, chodil jsem na demonstrace, byl jsem v akademických grémiích, ale zachovával jsem si i jistý odstup. V roce 1983 pak najednou vystoupil se svým prvním projevem ve Spolkovém sněmu člověk, který hovořil se zřetelným českým přízvukem. Poslouchal jsem ho velmi pozorně. A sledoval jsem jeho kariéru. Jeho příklad mne silně ovlivnil. Řekl jsem si: Když někdo s takovým přízvukem může být poslancem Spolkového sněmu, tak jsem já v německé společnosti integrovaný.

Tolik o přízvuku. Když jsem pak Milana poznal osobně, zvykl jsem si na jeho charakteristickou rétoriku, která má daleko do táborového řečníka. Ovšem vnímám stále více jeho přemýšlivý charakter a vidím, že jeho myšlenkové procesy jdou do hloubky. Naučil jsem se sledovat jeho myšlenkové smyčky a všímat si i jeho přemýšlení během přerušovaných vět. Už to umím a má to na mne vliv. A když mi řekne „jseš blbej“, tak má většinou pravdu.