09. prosince, 2015 Marie Chrásková
Moderní ekonomika nejsou pouze dráty. Zdroj: Facebook/DigitalAgenda
Praha se vyšplhala na 19. místo z 35 měst hodnocených v Evropském indexu digitálních měst (EDCi). V konkurenci s Londýnem, Berlínem, Amsterdamem nebo Paříží je to velmi dobré umístění. Ostatní města našeho regionu skončila hůře – Budapešť na 22. místě, Varšava na 24. pozici. Bratislava se v pořadí sestaveném britskou společností Nesta umístila na 25. místě.
Tvůrci žebříčku vyzdvihují v Praze kvalitu života a dostatek kvalifikované pracovní síly. „Levné bydlení, dobrá kvalita veřejné dopravy a nízké daně dělají z Prahy zajímavé město pro založení nebo přestěhování byznysu z jiného místa,“ stojí v hodnocení EDCi. Praha může těžit i z výhodné geografické polohy – cesta do Berlína trvá autem čtyři hodiny a letecky je možné se dostat do Londýna za dvě hodiny. Za zmínku stála autorům i dobrá dostupnost wi-fi a velké množství internetových kaváren.
Jako úspěchy české digitální scény vyjmenovává studie globální výrobce antivirového softwaru AVG a AVAST a herní společnost Warhorse Studios, která stojí za úspěšnou videohrou Mafia 1 a 2. Jako důležité start-upy vybrali tvůrci zprávy firmu SocialBakers, jež se zaměřuje na analýzy sociálních sítí, a společnost Apiary, která se věnuje aplikacím a nedávno přesídlila do San Francisca.
Slabinou pražského prostředí je podle zmiňovaného dokumentu převaha češtiny nad angličtinou při veřejných akcích. Klíčovým nedostatkem je náročná byrokracie, která zabraňuje vzniku start-upů.
Velmi podobně jako Praha dopadla při srovnávání i Česká republika jako celek. V indexu DESI zpracovávaném Evropskou komisí se Česko dostalo na 17. místo z 28 hodnocených členských států. Ze zemí Visegrádu jsme sice nejlepší, ale na frak nám dalo Pobaltí. Tedy, pokud bychom do indexu nezapočítávali poslední indikátor – veřejnou službu, dostalo by se Česko na úroveň Estonska, jež obsadilo 7. místo. Jeho bývalý premiér Andrus Ansip, který se pyšní tím, že se mu podařilo digitalizovat ekonomiku i státní správu, nyní v Evropské komisi odpovídá za vytváření evropského digitálního trhu. Hůře než Česko na tom jsou v digitalizaci státní správy jen Bulharsko, Slovensko a Maďarsko.
Zajímavé a možná charakteristické je zjištění společnosti Deloitte. U většiny českých i slovenských soukromých firem došlo po odeznění ekonomické krize ke stabilizaci rozpočtů na IT. Jinak je tomu v organizacích veřejné správy. V 78 procentech veřejných organizací v Česku a na Slovensku došlo v roce 2014 k poklesu výdajů na IT.
České státní správě rozhodně nechybí digitální strategie. Po návratu z letošních prázdnin vláda schválila Akční plán pro rozvoj digitálního trhu. V roce 2013 vznikla strategie Digitální Česko 2.0, která navazovala na dokument Digitální Česko z roku 2011. Dále existují plány jako Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 z loňského října či Strategie rozvoje informačních a komunikačních technologií regionů ČR v letech 2013 – 2020.
Vtipné je, že většina úředníků stejně jako politiků se rychle naučila důležitá hesla jako digitální ekonomika, nová průmyslová revoluce, internet věcí a služeb, „digital by default“, průmysl 4.0, cloud computing, vysokorychlostní internet atd. Velmi rádi tyto magické formule používají, a proto je čtení digitálních strategií plných těchto hesel značně náročné.
Přes všechnu píli při sestavování strategií táhne veřejná správa schopný soukromý sektor ke dnu. Zatěžuje ho byrokracií a nepřispívá ani k rozvoji výhod, které má Česko z toho, že jeho obyvatelé jsou novým technologiím nesmírně otevření. Podle aktuální studie Aspen Institutu se v Česku rozšířily mobily a bezkontaktní platební karty nejrychleji v Evropě. Také obliba nakupování na internetu je v naší zemi nesmírně vysoká.
Vzpomněla jsem si při četbě výše zmiňovaných studií na mnoho hodin, které jsem proseděla na konferencích a debatách věnovaných české konkurenceschopnosti a strategiím, jak ji podpořit. Podobné to bylo koncem října i na výroční konferenci Aspen Institutu, kde si ekonomové a experti notovali s premiérem Bohuslavem Sobotkou v popisu slabin české ekonomiky.
V případě digitalizace je podle premiéra nejhorší situace ve státní správě. „Řada zemí nám utekla. Chybou bylo také zrušení ministerstva informatiky,“ řekl Sobotka. „Založení firmy trvá v ČR 19 dní, V Estonsku 4 dny,“ tvrdil zase bývalý vicepremiér za vlád ČSSD Martin Jahn z Volkswagen Group.
Všichni zúčastnění také poukazovali na zhoršující se výsledky českého vzdělávání. „Digitální revoluce do konce dekády otočí všechny obory naruby. Především ve vzdělávání jsme se nepřipravili na budoucnost,“ řekl Pavel Kysilka z České spořitelny.
To, co potřebujeme, je udělat změny ve vzdělávání,“ uznal Sobotka. Kysilkův návrh inspirovat se Singapurem, který razantně navýšil platy učitelů a investice do pedagogických fakult, aby se podařilo zásadně zlepšit vzdělávací systém, je však podle premiéra neproveditelný. Nesouhlasili by s ním prý ostatní zaměstnanci státu, kteří by se kvůli němu museli smířit se stagnací vlastních příjmů. Dobře, ale o čem se tu potom bavíme? Obávám se, že i u plánů na snížení byrokracie pro start-upy se objeví řada lidí, kteří jim budou chtít pomoci spíše pomocí formulářů a nesystémových grantů místo, aby je nechali dělat to, co mají – podnikat, vydělávat a potom platit daně.
ROČNÍK XIII. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2024