Je Babiš nebezpečnější než Zeman?

22. ledna, 2023 Tomáš Fošum RUBRIKA Glosy, komentáře

---

Možná má Andrej Babiš s Milošem Zemanem více společného, než se někdy zdá. Foto: Facebook/AndrejBabis

 

Otázka obsažená v titulku není nová. Během posledních deseti let se ve svobodomyslnější části české společnosti řešila relativně často. Většinou přitom ve veřejném prostoru převládala odpověď, že menší riziko pro liberální demokracii představuje Andrej Babiš. A to zejména proto, že je „prozápadní“ a na rozdíl od Miloše Zemana nás nevhání do náruče ruského vůdce Vladimira Putina, respektive čínského komunistického prezidenta Si Ťin-pchinga.

Český expremiér Babiš (ANO) opravdu ke zmíněným autoritářům netíhne a libuje si v západním pozlátku. Chce se fotit na summitech EU a NATO s významnými státníky a mít vilu na Azurovém pobřeží, v čemž se mimochodem podobá ruským oligarchům. Západní hodnoty, mezi něž patří třeba vláda práva a svoboda tisku, mu ale nikdy moc neříkaly. V opačném případě by se choval jinak. Například by mu došlo, že kvůli svému mamutímu střetu zájmů ve vysoké politice nemá co pohledávat. Nebo že ke svobodné žurnalistice nepřispěje tak, že si část médií koupí a na zbytek novinářů útočí.

V této souvislosti byla pro řadu lidí šokem nedávná Babišova tiskovka po prvním kole prezidentské volby, kde expremiér nejenže nevybíravě zaútočil na svého soupeře Petra Pavla, ale též kádroval a urážel novináře. Je fakt, že v takto koncentrované podobě svou agresivitu a bezskrupulóznost Babiš v politice asi ještě nepředvedl. Každopádně s pomlouváním a osočováním politických protivníků a nazýváním novinářů „zkorumpovanou pakáží“ jsme se u něj v minulosti už setkali. Pravá tvář Andreje Babiše je tedy dávno známá.

Ale i když odhlédneme od jeho vystupování, orientaci na Západ u něj spatříme jen sotva. Je sice pravda, že na jaře 2021 jeho vláda v reakci na kauzu Vrbětice vyhostila téměř všechny ruské diplomaty, zatímco prezident Zeman tehdy otevřeně kopal za zájmy Kremlu. Je rovněž pravda, že částečně podniká v západních zemích a potřebuje evropské dotace. A také dává na odiv své údajné přátelství s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, jehož pasuje na lídra Evropské unie. Na druhou stranu si ale ve finále kampaně před sněmovními volbami na podzim 2021 pozval do Česka maďarského premiéra Viktora Orbána, jenž ve své zemi upevňuje autoritářský systém a patří mezi největší spojence Vladimira Putina v EU. V neposlední řadě Babiš označuje za svého přítele tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana, který své politické oponenty šikanuje pomocí soudů a nepohodlné novináře posílá do vězení.

Od 24. února 2022, kdy Rusko naplno rozpoutalo válku na Ukrajině, se přístup k Putinově agresi stal v rámci západního světa důležitým politickým štěpením. A i tady hraje Babiš dvojakou hru. Válečnou akci Kremlu sice sem tam kritizuje, na druhou stranu se tuto tragickou událost snaží politicky zneužít. Již od loňského jara trousil, že vláda Petra Fialy (ODS) pomáhá ukrajinským uprchlíkům na úkor „našich lidí“. Později dodal, že bychom už neměli posílat bránící se Ukrajině zbraně. Vrcholem jeho cynismu je pak současná kampaň před druhým kolem prezidentských voleb, v níž svého rivala Petra Pavla s ohledem na jeho generálskou hodnost nesmyslně obviňuje, že nás zavleče do války.

Babiš svým chováním ve spojitosti s ruskou agresí dokonce překonává Miloše Zemana. Ten po 24. únoru zázračně prozřel, když svého letitého spojence Putina odsoudil a začal verbálně podporovat Ukrajinu. Sice mu to málokdo zcela věří, ale na každý pád se tak alespoň navenek děje. Babiš, který se v minulosti prorusky neprofiloval, najednou káže o míru způsobem, jako by četl z partitury kremelské propagandy. Babiš totiž není ani prozápadní, ani proruský. Je probabišovský. Dělá jen to, co momentálně vyhovuje jeho politickým a potažmo soukromým zájmům. Nejen v tomto se Zemanovi podobá, ne nadarmo jsou letitými politickými spojenci.

Pokud by byl za pár dní zvolen českým prezidentem, určitě by právě na Zemana v mnohém navázal. Možná by se na první pohled choval o něco důstojněji než jeho předchůdce a nesnažil by se lámat ústavu vyloženě přes koleno. Nicméně úctu k pravidlům jsme u expremiéra Babiše zatím moc nepozorovali. Zato jsme byli jak v byznyse, tak v politice svědky jeho predátorských instinktů. Když vidí slabší kus, zaútočí. Před silnějším se naopak přikrčí. Proč by tomu mělo být po zvolení hlavou státu najednou jinak? Nastal čas ze snu o „prozápadním“ Andreji Babišovi definitivně procitnout.