Kreativní legislativa ve jménu Práva a spravedlnosti

16. října, 2018 Wojciech Hofmański RUBRIKA Střední Evropa, Téma

---

Polský Nejvyšší soud sídlí ve Varšavě. Foto: Wikimedia Commons/Robert Wielgórski

 

Výhra strany Právo a spravedlnost v polských parlamentních volbách konaných na konci října 2015 završila tažení formace Jarosława Kaczyńského k moci, když již předtím získal prezidentský úřad její kandidát Andrzej Duda. Zdálo se, že poslední brzdou jejích autoritativních spádů může být fakt, že v parlamentu nemá ústavní většinu. Přesto se jí však pomocí kreativní legislativy daří omezovat nezávislost justice, a rozkládat tak systém dělby moci ve státě.

 

Bitvu o Ústavní soud (ÚS) vyprovokovala na konci svého funkčního období předchozí vládní koalice vedená dnes opoziční Občanskou platformou. Jí ovládaný Sejm (dolní komora polského parlamentu) totiž přijal zákon o jmenování pěti nových ústavních soudců. Dva z nich však měli do funkcí nastoupit teprve po volbách, a byli tedy vybráni „nad plán“. Předchozí Sejm se přitom zaštiťoval obavou o usnášeníschopnost tribunálu v případě, že by nový Sejm nestačil soudce zvolit včas. Prezident Andrzej Duda ovšem nepřijal přísahu ani od jednoho z pěti soudců, což vedlo k bezprecedentnímu patu.

Spolupracovníkům Jarosława Kaczyńského se otevřela cesta k takzvaným opravným novelizacím, které mění fungování Ústavního soudu, aniž by pro ně hlasovala ústavní většina poslanců. Již 19. listopadu 2015 schválil Sejm dodatek, podle nějž mělo mimo jiné dojít k opakované volbě pěti soudců. Ačkoli mezitím Ústavní soud rozhodl o neoprávněnosti výběru oněch dvou soudců „nad plán“, Právo a spravedlnost (PiS) trvalo na výměně všech pěti, tedy i těch třech zvolených v souladu s ústavou. Tak se také stalo, přičemž se v rámci nové pětice objevila též Julia Przyłębska, dnešní předsedkyně ÚS.

Devátého prosince 2015 se Ústavní soud usnesl, že dodatky o opakované volbě soudců a odvolání současného předsedy a místopředsedy soudu jsou v rozporu s ústavou. PiS reagoval dalšími „opravnými novelizacemi“, z nichž tu z 22. prosince 2015 označil v březnu následujícího roku ÚS za neústavní. Tehdejší premiérka Beata Szydło odmítla toto rozhodnutí publikovat, ačkoli šlo jednoznačně o její povinnost. Již předtím uveřejnění některých výroků tribunálu bezprecedentně pozdržela.

Kroky, které PiS a jeho spojenci podnikli, se setkaly s obrovskými protesty, přičemž více než 1700 osob se kvůli nepublikování rozhodnutí ÚS obrátilo na prokuraturu. Ta je však závislá na ministru spravedlnosti a zároveň generálním prokurátorovi Zbigniewu Ziobrowi a odmítla zahájit vyšetřování. Cesta k převzetí kontroly nad Ústavním soudem, který mohl jako jediný reálně ohrozit autoritářské sklony Kaczyńského strany, byla volná. Na konci roku 2016 skončil mandát jeho tehdejšímu předsedovi Andrzeji Rzeplińskému a vládní tábor soud definitivně opanoval.

 

Bitva o Nejvyšší soud

Dalším kolem války o justici se stala snaha PiS ovládnout Nejvyšší soud a Státní soudní radu, která má vliv na jmenování soudců. Vláda argumentovala nutností eliminovat z justice jedince s komunistickou minulostí a bojovat s extrémně privilegovanou soudcovskou třídou, což podpořila dokonce i billboardovou a televizní kampaní, již financovala nadace podporovaná státními firmami. V roce 2017 vznikl návrh zákona, který exekutivě a legislativě reálně umožnil ovlivňovat personální složení Nejvyššího soudu. Zákon také zkrátil funkční období dosavadní předsedkyně Małgorzaty Gersdorf (a dalších soudců, kteří dovršili 65 let) a zároveň zvětšil vliv prezidenta na výběr jejího nástupce.

Právě tato ustanovení budila největší kontroverze a vyvolávala pravidelné, masové demonstrace. Nakonec 26. července 2018, po více než roční bitvě, Andrzej Duda, jemuž kritici přezdívají notář PiS, příslušnou novelu zákona podepsal. V důsledku toho Evropská komise již v polovině srpna 2018 podnikla další kroky (ty předchozí se mimo jiné týkaly Ústavního soudu) v proceduře zjišťující, zda v Polsku nedochází k narušení právního státu. Vydání takzvaného odůvodněného stanoviska ohledně porušení zásady nezávislosti soudů donutilo polskou vládu reagovat. Ta však veškeré výhrady odmítla. Komise se tak ke konci září rozhodla předat věc Soudnímu dvoru Evropské unie. Již začátkem srpna se navíc na stejnou instituci přímo obrátil samotný polský Nejvyšší soud, který Soudnímu dvoru zaslal několik otázek týkajících se inkriminovaného zákona.

 

Předsedovo ponaučení

Hlavním cílem snahy PiS převzít kontrolu nad polskou justicí je zajistit představitelům strany Jarosława Kaczyńského beztrestnost. Jedná se o přímý důsledek neschopnosti dnešních opozičních politiků, kteří v minulém volebním období ovládali Sejm. Tehdejší vládní koalice pod vedením Občanské platformy totiž nedokázala postavit před Státní tribunál (posuzuje případnou trestní odpovědnost vysokých ústavních činitelů za činy související s výkonem funkce) ani Zbigniewa Ziobra, ani expremiéra Jarosława Kaczyńského. Oba byli na základě vyšetřování dvou sejmových komisí viněni z porušení ústavy, zákona o radě ministrů a dalších předpisů v době první vlády PiS z let 2005–2007. Zatímco dnešní opozice se neschopností pohnat oba politiky k zodpovědnosti vystavila povolební brutální politické odvetě, Jarosław Kaczyński si z této lekce odnesl ponaučení. Tentokrát už neponechá nic náhodě.

Symbolickým potvrzením úspěšnosti strategie PiS spočívající v extrémně nebezpečné politizaci justice bylo rozhodnutí již zpacifikovaného Ústavního soudu z července 2018, které posvětilo omilostnění Mariusze Kamińského a Macieje Wąsika. Tito muži, kteří během první vlády PiS stáli v čele Ústředního protikorupčního úřadu, dostali v březnu 2015 u soudu první instance tři roky nepodmíněně. Důvodem bylo překročení pravomocí při provokaci namířené proti lídrovi konkurenční populistické strany Sebeobrana Andrzeji Lepperovi. Ačkoli rozsudek nebyl pravomocný, prezident Andrzej Duda v listopadu 2015 udělil oběma stranickým kolegům milost, což jim zároveň přineslo beztrestnost a možnost vrátit se do velké politiky. Prezidentův postup později zpochybnil Nejvyšší soud – a právě to mohl být jeden z důvodů, proč politici PiS zatoužili mít jeho složení pod kontrolou. Podobné činy, které poškozují mezinárodní věrohodnost Polska, oprávněně vzbuzují obavy a živý zájem také v Bruselu.

Zdá se pravděpodobné, že teprve rezolutní tlak ze strany Evropské unie, jež se v Polsku stále těší obrovské podpoře, by mohl vládní tábor přimět přinejmenším část problematických justičních reforem stáhnout. Vzhledem k blížícím se komunálním volbám na podzim 2018 a volbám do Evropského parlamentu na jaře 2019 však můžeme spíš očekávat snahu odložit otevřený konflikt na později.

z polštiny přeložila Anna Plasová