04. října, 2023 Petr Zenkner
Orlen chce více sázet na obnovitelné zdroje. Foto: Orlen.pl
Polský Orlen byl obří skupinou i předtím, než se za vlády PiS začalo s budováním „národního šampiona”, který se měl velikostí vyrovnat západním koncernům – a také překonat maďarského konkurenta MOL a rakouský koncern OMV. Po vlně akvizic polské konkurenční rafinerie Lotos, distributora elektřiny Energa a hlavně plynárenského koncernu PGNiG, jež se dokončily v roce 2022, se to polské vládě podařilo.
Obrat Orlenu se dostal na úroveň jednoho a půl bilionu korun, což odpovídá státnímu rozpočtu Česka za loňský rok. U tohoto ohromujícího čísla se ale musí brát v úvahu (a zvláště v roce 2022 ovlivněném energetickou krizí), že zahrnuje vysoké ceny ropy a zemního plynu, jež se pak nutně musely projevit v tržbách. Mnohem více vypovídající je ukazatel provozního zisku EBITDA určující výkon podniku. A ten byl loni u Orlenu rekordní, 44,5 miliardy zlotých (234 miliard korun). Čistý zisk byl 34,7 miliardy zlotých (182 miliard korun).
Pro srovnání, největší česká energetická skupina ČEZ provozující jaderné elektrárny v Dukovanech a Temelíně měla za rok 2022 výnosy 288,5 miliardy korun a její provozní zisk – necelých 132 miliard korun – byl zhruba poloviční. Čistý zisk společnosti ČEZ, kde má stejně jako u Orlenu většinový podíl akcií stát, byl 80,7 miliardy korun.
Přes nárůst velikosti Orlenu se ale jeho akciím na burze ve Varšavě tolik nedaří. Za posledních pět let, tedy od doby, kdy v roce 2018 oznámením akvizice Lotosu vše začalo, ztratily téměř 40 procent hodnoty. Vliv na to mohlo mít i to, že fúze s Lotosem a PGNiG, kde měl také klíčovou roli stát, proběhly výměnou akcií, když jejich držitelé získali akcie Orlenu. Tím se v petrochemické skupině posílil vliv polského státu.
Ten měl v Orlenu samozřejmě zásadní vliv vždycky. Nyní ale drží i nadpoloviční většinu akcií. Investoři navíc obecně nemají rádi nejistotu a velkolepé plány, kde převažuje geopolitika. A v případě Polska a oboru energetiky vždy platilo, platí a bude platit, že politika má přednost před ekonomikou. Na druhou stranu má polský stát zájem na tom, aby firma fungovala a vydělávala. Akcionáři Orlenu třeba loni získali štědré dividendy a analytici předpokládají, že během dvanácti měsíců cena akcií koncernu vzroste o více než čtvrtinu.
Plány na spojení Orlenu s Lotosem, jenž provozoval rafinerii v Gdaňsku, existovaly už za vlády Občanské platformy a tehdejšího premiéra Donalda Tuska, který nyní usiluje o návrat. Prosazení v roce 2018 dohodnutého spojení trvalo dlouho, protože se musel získat souhlas Evropské komise kvůli pravidlům hospodářské soutěže. Součástí podmínek, jež fúzi umožnily, byl prodej části aktiv. Díky tomu získala třetinový podíl v gdaňské rafinerii společnost Saudi Aramco, která navíc uzavřela s Orlenem dlouhodobý kontrakt na dodávky ropy. Zároveň Orlen pustil na svůj domácí trh maďarský MOL, jenž koupil přes čtyři stovky benzinek Lotosu.
Loni Orlen provedl spojení s polským plynárenským koncernem PGNiG (Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo). Ten například provozuje LNG terminál na zkapalněný plyn ve Svinoústí nebo plynovod Baltic Pipe, který má Polsku zajistit dodávky hlavně norského plynu. PGNiG také plyn a ropu těží. A buduje si rovněž vlastní flotilu osmi tankerů na přepravu zkapalněného plynu. První plavidlo se jmenuje Lech Kaczyński – po polském prezidentovi, který zemřel v roce 2010 při leteckém neštěstí ve Smolensku. A bratrovi šéfa strany Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského.
Právě spojení s PGNiG, který byl plně integrován do Orlenu, skupinu hodně proměnilo. Dobře je to vidět na výsledcích za druhé čtvrtletí 2023. V nich momentálně není dominantní rafinérský byznys, ale plyn. Ten se na čtvrtletním provozním zisku 8,7 miliardy zlotých podílel 5,6 miliardami zlotých. Zatímco rafinérie v Polsku, Česku a Litvě už jen 2,5 miliardami zlotých.
Za součást konsolidace skupiny Orlen se dá v roce 2018 pokládat i vykoupení menšinových akcionářů Unipetrolu (od roku 2005 měli Poláci 63 procent) a stažení největší české petrochemické firmy z pražské burzy. Význam Česka v rámci skupiny postupně klesá. Ve zmíněném druhém čtvrtletí měl Unipetrol provozní zisk EBITDA 750 milionů zlotých, tedy necelé čtyři miliardy korun.
Orlen má do budoucna jeden akviziční záměr v Německu. Rád by získal kontrolu nad rafinérií ve východoněmeckém Schwedtu. Tu většinově vlastní ruský koncern Rosněft, kontrolu nad ní ale loni převzal německý stát. K vyvlastnění Rusů však nedošlo. Orlen dává najevo, že by stál o to Rusy ve Schwedtu nahradit. Německu se ale do toho moc nechce. Na druhou stranu Poláci mají jednu páku, nad níž musí německá vláda uvažovat. Jsou přes státní podnik PERN připraveni zvýšit kapacitu ropovodu z Gdaňsku, odkud zatím plynou dodávky do Německa pro druhou rafinerii v saské Leuně, jež patří francouzskému Totalu.
V roce 2020 se také dohodla méně byznysová akvizice, když Orlen koupil od německého podniku Verlagsgruppe Passau vydavatelství Polska Press. Díky tomu získal Orlen (a strana Právo a spravedlnost) kontrolu nad prakticky všemi regionálními deníky v Polsku i řadou dalších tištěných a elektronických médií. Tituly čtou hlavně obyvatelé polského venkova, kteří mají blízko ke Kaczyńského straně. Orlen za vydavatelství zaplatil 120 milionů zlotých (632 milionů korun).
Trochu bokem petrochemických akvizic Orlenu stojí v roce 2020 získání kontrolního podílu 80 procent v distributorovi a výrobci elektřiny Energa. Této firmě před příchodem do Orlenu šéfoval Daniel Obajtek. Má necelé tři miliony zákazníků a i po převzetí Orlenem zůstala samostatnou entitou na varšavské burze.
Výroba elektřiny se však stává pro skupinu stále více důležitá. Jako každý „špinavý” koncern musí Orlen snižovat svoji uhlíkovou stopu kvůli klimatickým cílům EU. Jednou z možností je využití výhodných podmínek Polska pro rozvoj větrné energetiky. Spolu s kanadskou firmou Northland Power rozvíjí Orlen velký větrný park v Baltském moři. Asi dvacet kilometrů od pobřeží vznikne v letech 2024 až 2026 celkem 76 větrných turbín o výkonu 1140 megawatt. Do roku 2030 chce mít Orlen v obnovitelných zdrojích přes 9000 megawatt instalovaného výkonu. Většinou půjde o větrníky, ale i o soláry a výrobu bioplynu a biometanu.
Velkolepé plány ohlašuje šéf Orlenu také v jaderné energetice. Polská vláda o skupině původně uvažovala jako o podniku, který by v zemi dokázal postavit nové jaderné zdroje. V té době se také Obajtek, jenž má zkušenosti s elektroenergetikou, dostal do čela skupiny. Navíc byl ochoten o podobných plánech reálně uvažovat a asi ještě více mluvit. Naopak předchozí generální ředitel Orlenu Wojciech Jasiński, který ho řídil v letech 2015 až 2018, se na jaderné plány skupiny díval mnohem opatrněji. Nechtěl opouštět ropu a plyn a bál se i dopadů na tržní hodnotu společnosti. Naštěstí pro Orlen stavbu velkých jaderných bloků nakonec převzal jiný státní podnik Polskie Elektrownie Jądrowe.
Mít účast na jádru je ale v Polsku důležitá věc. Proto Obajtek letos oznámil, že Orlen bude aktivní při stavbě takzvaných malých modulárních reaktorů (SMR). Jde o novou technologii, která by měla zajistit budování jaderných zdrojů levněji, protože jsou menší. S jejich rozšířením ve světě se počítá během 30. let. Orlen se kvůli jejich stavbě spojil s dalším polským chemickým koncernem Synthos miliardáře Michała Sołowowa. Vzniklý společný podnik Orlen Synthos Green Energy hodlá využívat technologii od americké GE Hitachi. První „modulár” by chtěl Orlen v Polsku spustit už v roce 2029. Letos na jaře Obajtek mluvil o plánu postavit do roku 2038 celkem 79 takových reaktorů o výkonu 300 megawatt. Jde o naprosto fantastická a spíše „propagační” čísla mimo realitu. Dají se ale chápat jako Obajtkova snaha posílit svoji pozici vůči ostatním lidem kolem PiS, protože jádro je nyní v Polsku v kurzu.
O tom, že jsou jaderné plány Orlenu míněny vážně – byť se zcela jistě nerealizují tak rychle – se pochybovat nedá. Stejně jako o tom, že pokud se premiérem polské vlády opět stane Donald Tusk, bude je v čele Orlenu uskutečňovat někdo jiný než Obajtek. Podle posledních výzkumů se ale jeho šance na udržení ředitelského místa zvyšuje, protože preference PiS před volbami rostou.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025