16. října, 2017 Miroslav Šepták
Sebastiana Kurze bylo všude plno. Foto: Miroslav Šepták
Tou nejdůležitější je lidovecký lídr Sebastian Kurz. S ohledem na svůj věk (31 let) působí neopotřebovaně a dynamicky, přitom mu ale nechybí značné sebevědomí a schopnost motivovat lidi kolem sebe včetně nižších organizačních struktur strany. Kurz disponuje také značnými rétorickými schopnostmi a velmi dobře zvládá komunikaci s voliči. Během četných televizních diskusí dokázal nastolovat témata, která jeho strana prosazovala. Často si přitom pomáhal zdánlivě nevinnou otázkou: „Smím krátce říct ještě jednu větu?“
Druhá příčina spočívá ve zdařilé změně stranické image. Tradiční černou barvu ÖVP vystřídala tyrkysová. Strana šla do voleb s označením Listina Sebastiana Kurze – Nová Lidová strana. Přední místa na kandidátkách obsadilo několik osobností, jež nikdy nebyly členy strany nebo za ÖVP dosud nekandidovaly. To vše vzbudilo ve voličích dojem, že opravdu vzniká hnutí s cílem vybudovat něco nového a pozitivního. Do lidoveckých dobrovolnických kanceláří po celé zemi přicházelo nabídnout své služby mnoho mladých lidí. Stačilo jen mít na sobě něco tyrkysového a příchozí bez dlouhých debat obdržel od stranických funkcionářů sto propisek a letáků s Kurzovým portrétem.
Třetí důvod představuje výběr předvolebních témat, která rakouská společnost považuje za důležitá. Kurz od počátku vsadil na problematiku migrace, azylovou politiku a integraci cizinců do většinové rakouské společnosti, k čemuž přidal slib snížení daňové zátěže i kriminality. Klasická sociálnědemokratická témata jako například reformy zdravotnictví a penzijního systému hrála v letošních volbách podle průzkumů veřejného mínění menší roli. Také proto po dlouhých letech nezvítězili sociální demokraté (SPÖ).
Čtvrtou příčinou byla profesionálně vedená předvolební kampaň zaměřená takřka výhradně na Kurze. ÖVP ji odstartovala již květnu, prakticky okamžitě po vyhlášení předčasných voleb. Období letních prázdnin využila k postupné prezentaci kandidátů na volitelných místech, ale jinak nevystupovala příliš aktivně, neboť chtěla dát voličům prostor k odpočinku. Intenzivní kampaň zahájili lidovci až v polovině září. V posledních dnech se snažili vyburcovat své potenciální voliče poukazem na možné vytvoření koalice sociálních demokratů a Svobodných (FPÖ), nebude-li průzkumy předvídané prvenství ÖVP nakonec tak jednoznačné.
Podle rakouských zvyklostí pověří spolkový prezident Alexander Van der Bellen sestavením vlády vítěze voleb, tedy Sebastiana Kurze. Jako nejpravděpodobnější se momentálně jeví vznik koalice lidovců a Svobodných. Obě strany mají takřka identické názory na snížení daní, reformu sociálního systému nebo azylovou politiku. Otázkou zůstává, kdo bude příštím vicekancléřem. Předseda FPÖ Heinz-Christian Strache by se mohl spokojit s vedením rezortu ministra vnitra. Funkce vicekancléře by se pak nejspíš ujal Norbert Hofer, jenž skončil druhý v loňských prezidentských volbách a ve srovnání se Strachem má pověst umírněného politika. Rakouská vláda by tak získala daleko přijatelnější tvář a nedošlo by k opakování situace z roku 2000, kdy koalice lidovců a Svobodných vedených tehdy Jörgem Haiderem vyvolala ostré protesty doma i v zahraničí.
ROČNÍK XI. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2022