16. prosince, 2019 Michal Lebduška
Vítězný projev Jarosława Kaczyńského. Foto: Facebook/Prawo i Sprawiedliwość
Zcela zásadní změnou, kterou přinesly říjnové polské parlamentní volby, byla velmi vysoká volební účast (61,74 procenta). S výjimkou polosvobodného hlasování v roce 1989 dosud nikdy nepřekročila hranici šedesáti procent. Volební výsledky tradičně do velké míry odpovídaly historickému rozdělení na takzvané Polsko A a Polsko B, jak se označují více a méně rozvinutá území. První z nich zahrnuje regiony, které do roku 1918, respektive do roku 1945 ovládalo Německo, zatímco druhé tvoří části ovládané do roku 1918 Ruskem a Rakousko-Uherskem. Rozdíly mezi nimi jsou dodnes patrné například v hustotě železniční sítě. Zatímco dnešní opozice bývá úspěšnější v Polsku A, vládnoucí Právo a spravedlnost (PiS) mívá lepší výsledky v Polsku B. V rámci tohoto volebního trendu ale samozřejmě existují četné výjimky.
Letošní volební mapy zkresluje velký rozdíl mezi výsledkem vítězného PiS (43,59 procenta) a druhé Občanské koalice (KO; 27,4 procenta), v jejímž rámci kandidovala Občanská platforma s několika menšími subjekty. Na třetím místě skončila levice sjednocená na kandidátce SDL (12,56 procenta) a na čtvrtém pak Polská strana lidová (8,55 procenta), která uzavřela před volbami překvapivé spojenectví s antisystémovým uskupením Kukiz’15 vedeným rockerem Pawłem Kukizem. Poslední parlamentní stranou se stala krajně pravicová Konfederace Svoboda a nezávislost (6,81 procenta), která útočí na PiS zprava.
Proč vlastně značný rozdíl mezi PiS a KO zkresluje politickou realitu? V celkovém součtu totiž získaly tři opoziční kandidátky (bez Konfederace) o 900 tisíc hlasů více než Právo a spravedlnost, ale vzhledem k volebnímu systému mají v Sejmu jen 213 poslanců z celkových 460, zatímco PiS drží s 235 křesly nadpoloviční většinu. Strana Jarosława Kaczyńského, která stejně jako v roce 2015 poskytla místa na své kandidátce i dvěma menším pravicovým subjektům, tak zůstává u vlády, v jejímž čele v listopadu znovu stanul premiér Mateusz Morawiecki.
Pokud se podíváme na volební mapu Polska pouze z hlediska vítězné strany, tak na ní jasně dominuje PiS. Na úrovni šestnácti nejvyšších administrativních celků prohrálo jen v Pomořském vojvodství (Gdaňsk), které je tradiční baštou Občanské platformy. Nejlepší výsledek naopak zaznamenalo v Podkarpatském vojvodství na jihovýchodě země u hranic se Slovenskem a Ukrajinou, kde získalo rekordních 62,8 procenta hlasů. Levice nejvíce uspěla v Lubušském vojvodství u hranic s Německem (15,6 procenta). Lidovci (PSL) si tentokrát nejlépe vedli ve Varmijsko-Mazurském vojvodství (12,2 procenta) v oblasti velkých mazurských jezer. Dříve byli nejsilnější v Svatokřížském a Lublinském vojvodství na východě země.
Podobná dominance PiS panuje i na úrovni polských okresů. Strana Jarosława Kaczyńského navíc nově získala některé venkovské okresy na západě Polska. Občanská koalice zase naopak letos dokázala zvítězit v několika větších městech, jež dříve volila PiS. Ostrůvky, ve kterých vyhrála KO, jsou právě především velká města, mezi něž patří Varšava, Krakov, Lodž, Gdaňsk, Poznaň, Vratislav a Štětín. Pouze v případě Trojměstí (Gdaňsk, Sopot, Gdyně), Bydhoště, Poznaně a Štětína však Občanská koalice samostatně ovládla i okolí měst. Kromě toho zvítězila už pouze kolem Jelení Hory u českých hranic, města Słubice u německé hranice a v okrese Hajnówka na východě země u hranic s Běloruskem, tedy v místě kde se rozkládá slavný Bělověžský prales. Tato „anomálie“ uprostřed regionu podporujícího PiS je způsobena tím, že zde žije silná běloruská a pravoslavná menšina, která tradičně hlasuje jinak než zbytek oblasti. Podobný efekt je patrný také například v obci Puńsk u hranic s Litvou, kde žije litevská menšina či v okolí Těšína obývaném evangelíky. Z vojvodských měst získalo Právo a spravedlnost nejvíce hlasů pouze v Řešově, Lublinu, Białystoku a Kielcích na východě země.
Na úrovni obcí je situace velmi podobná jako v okresech s tím, že zaujme pohled na Svatokřížské a Lublinské vojvodství, která jsou jediná, v nichž Občanská koalice nevyhrála nad PiS ani v jedné obci.
Pokud ale spojíme výsledky tří opozičních stran dohromady, je obrázek zcela jiný a v zásadě odpovídá tradičním výsledkům voleb. Proti spojeným silám KO, levice a PSL vyhrálo PiS pouze v pěti vojvodstvích na východě země (Podlaské, Lublinské, Podkarpatské, Svatokřížské a Malopolské). Na úrovni okresů a obcí je pak ještě viditelná dominance PiS v Mazovském a Lodžském vojvodství, kde ale opozice dohání ztráty vysokými zisky v okolí Varšavy a Lodže. Kromě toho PiS výrazně proniká na venkov i v západnějších částech země, a to konkrétně v Dolním Slezsku (Vratislav) a Pomořském vojvodství a v částech Kujavsko-Pomořského (Bydhošť), Varmijsko-mazurského (Olsztyn), a Velkopolského vojvodství (Poznaň), ale i do méně urbanizovaných částí Slezska.
PiS sice zvítězilo ve výrazně větším počtu obcí než opozice (1623 versus 864), ale vzhledem k jejich velmi silné pozici ve městech, což prokázaly i loňské komunální volby, získaly opoziční subjekty v celkovém součtu více hlasů. Venkov ovládlo PiS s výsledkem přes 55 procent hlasů, zatímco ve městech nad 500 tisíc obyvatel zvítězila Občanská koalice s více než 40 procenty hlasů a PiS zde výrazně propadlo. Ve Varšavě získalo pouhých 28,26 procenta hlasů oproti 65,37 procenta spojené opozice. Podobně v hlavním městě deklasovala kandidátka KO na premiérku Małgorzata Kidawa-Błońska (329 755 hlasů) předsedu PiS Jarosława Kaczyńského (191 941). Velmi výrazné rozdíly mezi PiS a třemi opozičními stranami panují i v Krakově (33,22 procenta vs. 56,66 procenta), Lodži (30,82 procenta vs. 65,29 procenta), Gdaňsku (26,69 procenta vs. 66,25 procenta) či Vratislavi (28,92 procenta vs. 60,47 procenta).
Ztráty Práva a spravedlnosti ve městech ale nejsou zdaleka jen fenoménem těch největších sídel v západní části země. Zatímco v Podlaském vojvodství získalo celkově 52 procent hlasů, tak v jeho hlavním městě Białystoku to bylo už „jen“ 40,3 procenta, takže i zde opozice celkově vyhrála nad PiS o devět procentních bodů. Podobně se liší i výsledek Kaczyńského formace v Lublinském vojvodství a samotném Lublinu (57,1 procenta vs. 42,52 procenta) či v Podkarpatském vojvodství a Řešově (62,8 procenta vs. 42,96 procenta). Rozdíly jsou viditelné i v případě menších měst. Jako příklad může posloužit padesátitisícové město Krosno v Podkarpatském vojvodství. Zatímco v okrese, který zahrnuje jeho venkovské zázemí, získalo PiS závratných 65,96 procenta hlasů, tak ve městě poklesl jeho zisk na 47,94 procenta a Občanská koalice s levicí v něm zaznamenaly dvojnásobný výsledek.
Vůbec největším sídlem, ve kterém dokázalo Právo a spravedlnost zvítězit nad Občanskou koalicí, je více než třísettisícový Lublin (deváté největší město v Polsku) na východě země, kde ale stále v celkovém součtu převažuje opozice (48,27 procenta vs. 42,52 procenta). Pokud tedy opět spojíme opoziční síly dohromady, dokázalo PiS nad nimi vyhrát až teprve v dvousettisícové Radomi, která je čtrnáctým největším sídlem v zemi ležícím zhruba sto kilometrů na jih od Varšavy. Mimochodem, jedním ze zajímavých fenoménů letošních voleb je vzrůst podpory tradičně venkovských a agrárních lidovců ve městech.
Na druhou stranu existují i místa, kde sice opozice v celkovém součtu uspěla, ale z hlediska počtu hlasů pro jednotlivé kandidáty spíše propadla, což odráží nízkou popularitu některých opozičních politiků. Nejviditelnějším příkladem byl lídr Občanské platformy Grzegorz Schetyna, který si na poslední chvíli rozmyslel kandidaturu na premiéra a vyzkoušel podobný tah, se kterým uspěl v roce 2015 Jarosław Kaczyński, jenž tehdy na premiérku nominoval Beatu Szydło a sám pak zůstal „řadovým“ poslancem. V případě Občanské koalice se jedničkou ve Varšavě a uchazečkou o premiérský post stala již zmíněná Małgorzata Kidawa-Błońska, zatímco Schetyna se stáhl do Vratislavi. V tamním volebním obvodu nakonec vyhrálo PiS a jeho kandidátka Mirosława Stachowiak-Różecka, která získala o 25 tisíc hlasů více než šéf Občanské platformy. Dokonce i v samotném městě, kde celkově vyhrála o osm procentních bodů Občanská koalice, získala kandidátka PiS o deset tisíc hlasů více, což staví Schetynu před blížícím se volebním sjezdem jeho strany do nezáviděníhodné pozice.
Podobná situace se odehrála i v opoziční baště Gdaňsku, kde kandidoval jako dvojka na kandidátce KO syn legendárního vůdce polské protikomunistické opozice a laureáta Nobelovy ceny za mír Lecha Wałęsy Jarosław. Ten sice získal z kandidátky Občanské koalice nejvíce hlasů (61 805), ale překvapivě ho při jejím celkovém vítězství nad PiS (41,31 procenta vs. 32,1 procenta) předběhla dvojka na kandidátce Práva a spravedlnosti Kacper Płażyński s 89 384 hlasy. Wałęsovi totiž odčerpal hlasy hlavně bratr zavražděného primátora Gdaňsku Pawła Adamowicze Piotr, který kandidoval z čtvrtého místa.
Rozdělení země zhruba podél hranic bývalých pruských, ruských a rakouských záborů z 18. století či mezi město a venkov pochopitelně nejsou jedinými dělícími liniemi mezi polskými voliči. Poměrně drasticky se totiž liší i výsledky v jednotlivých věkových skupinách. Podle výzkumů exit poll sice PiS bylo první ve všech věkových kategoriích, ale zdaleka největší podporu mělo mezi nejstaršími voliči nad 60 let (přes 55 procent), zatímco u voličů od 18 do 29 let to bylo jen přes 26 procent. Zajímavostí je, že na rozdíl od minulosti byla levice nejúspěšnější u nejmladší generace (17,7 procenta). Je to dáno tím, že se ke kandidátce postkomunistického Svazu demokratické levice (SLD) populárního mezi staršími voliči letos přidaly městské liberální strany Jaro (Wiosna) europoslance Roberta Biedroně a Společně (Razem). V nejmladší skupině má ale zároveň velkou podporu extremistická Konfederace, kterou volilo více než 20 procent mladých voličů. Občanská koalice pak nejvíce bodovala v kategorii 40–49 let.
Na první pohled drtivé vítězství PiS tedy není zdaleka tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát, což je pro stranu Jarosława Kaczyńského vzhledem k blížícím se prezidentským volbám velkou výzvou. Pokud by v nich totiž uspěl opoziční kandidát, tak může právem veta vládě PiS velmi zkomplikovat život. K jeho přehlasování je totiž potřebná třípětinová většina poslanců, kterou Právo a spravedlnost nemá. V tomto ohledu jsou pro něj znepokojující výsledky voleb do Senátu, které se konaly souběžně s hlasováním do Sejmu. Opoziční strany totiž koordinovaly postup v jednomandátových obvodech, díky čemuž se jim povedlo získat v horní komoře parlamentu těsnou většinu. Bitva o vládu nad Polskem tak ještě zdaleka není u konce a „řadový“ poslanec Jarosław Kaczyński má daleko ke splnění svých snů o kompletní přestavbě politického systému země.
Články k tématu Polské volby byly podpořeny z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci projektů veřejné diplomacie v oblasti zahraniční politiky ČR a mezinárodních vztahů.
ROČNÍK XIII. – 2. ČÍSLO, KVĚTEN 2024
