29. února, 2024 Miroslav Šepták
Herbert Kickl chce přepsat dějiny a zvítězit se Svobodnými v celostátních volbách. Foto: Miroslav Šepták
Hlavní cíl všech rakouských politických stran tkví ve snaze uspět v letošních parlamentních volbách. Momentálně není úplně jasné, kdy proběhnou. Buď v řádném termínu, tedy poslední zářijový týden, nebo se budou konat dříve. Jedna z možných kuloárně diskutovaných variant spočívá v jejich spojení s červnovými volbami do Evropského parlamentu.
Zastánci této myšlenky argumentují podstatným snížením nákladů na volební klání. Odpůrci se naopak obávají, aby aktuální preference rakouských obyvatel neurčily složení nejdůležitějšího domácího zákonodárného orgánu i zástupců alpského státu v Evropském parlamentu.
Ať už se půjde volit v červnu nebo v září, karty jsou rozdány následovně. Představitelé Svobodné strany Rakouska (FPÖ) by nejraději vybídli voliče k urnám co nejdříve. Podle dlouhodobých průzkumů veřejného mínění patří k nejžhavějším aspirantům na vítězství. Těží z matného výkonu současné vlády pod vedením lidovce Karla Nehammera. Převážnou většinu rakouských obyvatel trápí růst cen potravin, elektřiny, plynu, nájmu i pokles všeobecného pocitu bezpečí ve veřejném prostoru. Kancléř a vláda zatím tápou. Hovoří o účinné podpoře všech řádných a pracujících občanů, nicméně se spíše jedná o dílčí opatření s nejasnými důsledky.
Ze stínu vládního přešlapování nejúčinněji vystupují právě Svobodní. Namísto „ekoterorismu“ a „poklonkování“ Evropské unii avizují nulovou toleranci k migraci a suverénní vnitřní a zahraniční politiku, kde budou hrát prioritní roli zájmy Rakušanů. Navíc předseda FPÖ Herbert Kickl má dlouholeté zkušenosti s předvolební kampaní sahající až do 90. let minulého století. Mohl se učit z chyb svého slavnějšího předchůdce, někdejšího korutanského hejtmana Jörga Haidera.
Strana působí navenek jednotně a Kickl dbá na to, aby nějaký skandál nezabránil zápisu do učebnic dějepisu. Svobodní totiž nikdy v rakouské historii nevyhráli celostátní hlasování. Mnoho politologů a žurnalistů přitom zapomíná, že již v roce 2017 měli našlápnuto k vítězství v parlamentních volbách. Sny o „modrém“ vítězství tehdy překazila mladá naděje Rakouské lidové strany (ÖVP) – Sebastian Kurz. Dnes však hlavní konkurenti Svobodných, lidovci a sociální demokraté, nemají žádné podobné eso v rukávu.
Sociální demokracie (SPÖ) věří, že jí nový kormidelník Andreas Babler pomůže z krize. Obdivovatel Karla Marxe je ovšem pro středové voliče nepřijatelný kvůli příliš levicovým názorům. Navíc musí čelit konkurenci, se kterou se nepříliš počítalo. S důrazem na sociální témata bodovali v nedávné minulosti velmi výrazně komunisté. V regionálních metropolích Štýrském Hradci a Salcburku uspěli voláním po dostupném bydlení nebo reformě péče o starší a hendikepované spoluobčany.
Kromě toho nedávno ohlásil kandidaturu do Národní rady též rocker Dominik Wlazny známý také jako Marco Pogo. Před dvěma lety získal v prezidentských volbách 8,3 procenta odevzdaných hlasů. S důrazem na občanskou participaci a rovné příležitosti má značný potenciál oslovit především mladší městské voliče.
Lidovci (ÖVP) mohou hrát v nadcházejících volbách důstojnou roli za předpokladu radikálních a okamžitých změn. Proč státní sekretářka pro mládež ani ne třicetiletá Claudia Plakolm nevstoupí na tenký led a nepřevezme kormidlo utrápené strany? Recept uzdravení, který fungoval s Kurzem, by mohl opět uspět. Bohužel pro lidovce, Claudia není Sebastian.
ÖVP žije v iluzorní představě, že přijde bod zlomu. Nejpozději po červnových volbách do Evropského parlamentu vzplane uvnitř lidové strany diskuse o tom, kdo nahradí Karla Nehammera v jejím čele. Dnešní kancléř nemá lehkou pozici; navazuje na velmi úspěšnou éru svého předchůdce Sebastiana Kurze. Ten dokázal téměř maximalizovat voličskou podporu, když například v posledních eurovolbách před pěti lety získala ÖVP 34,6 procenta hlasů. Z dnešního pohledu se jedná o nedostižnou metu. Lidovci směřují k historicky nejhoršímu výsledku a k nejhlubší krizi srovnatelné se 70. léty minulého století. Tehdy pustili kancléřskou funkci socialistovi Bruno Kreiskému. Získali ji zpět až v roce 2002!
Klíč k úspěchu je zdánlivě jednoduchý. V nadcházejících volbách ho bude slavit ten, kdo předloží důvěryhodný a srozumitelný koncept, jak zvládat růst nákladů běžného života, a předepíše recept na obavy o energetickou bezpečnost nebo z opakované zdravotní pandemie. Bude rozhodovat autentičnost, důvěryhodnost, názorová stálost a pevné nervy jednotlivých lídrů. Jisté je jedno. Někteří z aktérů současné rakouské politiky budou na konci roku minulostí a jiní mohou vystoupat na pomyslné výsluní.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025