05. října, 2017 Miroslav Šepták
Potenciální premiéři Andrej Babiš a Sebastian Kurz... Foto: Wikimedia Commons/Dragan Tatic
Současná konstelace vznikla po řádných parlamentních volbách v roce 2013 obnovením velké koalice sociálních demokratů (SPÖ) a lidovců (ÖVP). Obě strany proklamovaly nový styl vládnutí bez zbytečných rozmíšek s cílem obnovit důvěru občanů v konstruktivní politiku. Opak byl pravdou. Nejkonfliktnějšími tématy se staly připravovaná daňová reforma a neshody v azylové politice. Vláda ztrácela dynamiku a zabývala se spíše vnitřními rozpory než řešením problémů země.
Debakl kandidátů vládních stran v loňských prezidentských volbách v kombinaci s dalšími problémy přiměl na začátku května 2016 k rezignaci Wernera Faymanna, jehož ve funkcích spolkového kancléře a předsedy SPÖ vystřídal Christian Kern. Muž s pověstí zdatného manažera avizoval konec hádek a začátek potřebných reforem v oblasti zaměstnanosti, penzí nebo vzdělání. ÖVP doufala, že bude z rošády u koaličního partnera profitovat, ale namísto toho hledala sama sebe.
Východisko ze stranické krize nabídl Reinhold Mitterlehner, když letos v květnu rezignoval na funkce předsedy ÖVP a vicekancléře v Kernově kabinetu. Podle očekávání ho v čele strany nahradil Sebastian Kurz. Nejmladší ministr zahraničí rakouské historie odmítl vicekancléřskou pozici i další pokračování dosavadní vládní koalice a vyslovil se pro konání předčasných parlamentních voleb.
Značnou roli přitom sehrál termín řádných voleb připadající na podzim 2018, tedy po důležitých zemských volbách v Korutanech, Dolním Rakousku a Tyrolsku, jejichž výsledky by nepochybně ovlivnila matná bilance rakouské vlády. Koneckonců rovněž pro sociální demokraty by pokračování současné koalice znamenalo negativní zátěž, a tak s konáním předčasných voleb také souhlasili.
Z rozpadu koalice získali jednoznačně více lidovci; dokázali zvolení Sebastiana Kurze do čela strany prezentovat jako počátek něčeho nového, pozitivního. Vedle předsedy vyměnili také tradiční stranickou černou barvu za tyrkysovou. Svěží vítr v ÖVP mělo demonstrovat sto nominovaných nestranických kandidátů do Národní rady, kteří jsou v určitých oblastech vnímáni jako odborníci. V průběhu července a srpna takto Kurz prezentoval zhruba v týdenních intervalech například matematika Rudolfa Taschnera, vídeňského policejního viceprezidenta Karla Mahrera nebo rakouskou rekordmanku ve skoku o tyči Kiru Grünbergovou. Největší posilou se však jeví být někdejší předseda Účetního dvora Josef Moser. Tento odborník na odpovědné nakládání s veřejnými financemi a reformu veřejné správy totiž disponuje značnými rétorickými schopnosti.
Ačkoli lidovecká výměna předsedy se všeobecně očekávala, socialisté a opoziční Svobodní (FPÖ) dosud nenalezli na ofenzivní nástup ÖVP vhodnou odpověď. Christian Kern nedokáže zhodnotit to, čemu se v němčině říká kancléřský bonus. Namísto toho marní energii roznášením pizzy voličům nebo rozdáváním občerstvení dělníkům pracujícím před spolkovým kancléřstvím, což by mohlo být hodnoceno pozitivně, pokud by se to ovšem nedělo za přítomnosti kamer.
Socialisté doufají v opakování historie. V roce 2006, kdy v předvolebních průzkumech ztráceli na lidovce, nakonec ve volbách ke všeobecnému překvapení zvítězili. Mezi strůjce nečekaného úspěchu patřil izraelský volební stratég Tal Silberstein. Doporučil SPÖ koncentrovat se na její tradiční témata, jako jsou například zaměstnanost, penze nebo sociální spravedlnost. Silberstein tehdy neváhal využít negativní kampaně vůči ÖVP, kdy sociální demokracie pranýřovala podezřelý a dodnes nevyjasněný nákup stíhacích bitevníků Eurofighter, který šel na vrub vlády lidoveckého kancléře Wolfganga Schüssela. Po výše uvedených tradičních tématech sáhla SPÖ rovněž v letošní předvolební kampani. Na té se však už nepodílí uznávaný stratég Silberstein, jenž byl letos v létě obviněn v Izraeli z korupce.
V předvolebních průzkumech mají od května nejvyšší preference lidovci, o druhé místo svádí souboj sociální demokracie se Svobodnými. FPÖ má vůči SPÖ výhodu v potenciálu oslovit deset procent voličů, jež v minulých volbách získaly letos nekandidující strany s protestním nádechem vůči vládě – Tým Stronach a Svaz pro budoucnost Rakouska. Svobodné vede do voleb zkušený a kontroverzní Heinz-Christian Strache. Tentokrát se snaží vystupovat umírněně a státnicky (zde se nabízí paralela s předvolební strategií jeho slavnějšího předchůdce Jörga Haidera v roce 2008). Ke změně image FPÖ má napomoci Norbert Hofer. Kandidát Svobodných v loňských prezidentských volbách se těší pověsti věcného politika, a mohl by proto přesvědčit pravostředové voliče, které Stracheho styl odrazuje.
Ve stínu souboje tří velkých stran budou menší političtí hráči obtížně hledat svou pozici. Zelení po odchodu předsedkyně Evy Glawischniggové a jednoho ze zakladatelů strany Petera Pilze budou rádi za setrvání v Národní radě. Liberálové z Nového Rakouska (NEOS) se domluvili na spolupráci s překvapením loňských prezidentských voleb Irmgard Grissovou. Bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu má potenciál zajistit straně potřebný počet hlasů pro vstup do parlamentu a případně pomoci potrápit Zelené v souboji o čtvrté místo. Na „bramborovou“ medaili cílí též Peter Pilz. Kvůli nespokojenosti s vývojem u Zelených založil vlastní hnutí. Známý bojovník proti korupci má reálné šance zasednout v Národní radě a za určitých okolností přispět ke vzniku vládní koalice sociálních demokratů a Zelených.
Třebaže favoritem říjnového klání zůstává ÖVP, nic není zdaleka rozhodnuto. Vyzyvatelé mohou poukázat na několikaleté vládní angažmá Sebastiana Kurze a jeho názorové obraty ohledně islámu nebo azylové politiky. Favorizování lidovců v předvolebních průzkumech může stranu i voliče ukolébat. Případné nevýrazné či nejisté Kurzovo vystoupení v předvolebních televizních debatách by pak mohlo dokonat nečekaný obrat. Souboj trojice Kurz-Kern-Strache o kancléřský post bude každopádně pokračovat až do otevření volebních místností, tedy neděle 15. října.
ROČNÍK XIII. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2024