23. března, 2016 Jan Holovský
Vojtěšská huť. Snímek pochází z roku 2013. Foto: Wikimedia Commons/Robinsoncrusoe
Kladno by se mohlo inspirovat u zmíněné Ostravy, která ještě nedávno měla pověst špinavého a vykořeněného města s mizejícím průmyslem a těžbou uhlí. Proměna nastala díky postupné záchraně a novému využití (konverzi) industriálních památek. Minulý rok navštívilo ostravské Dolní Vítkovice a hornický skanzen Landek park přes milion lidí. Věhlas těchto památek překročil českou kotlinu i díky úspěchu hudebního festivalu Colours of Ostrava, kterému propůjčují svou jedinečnou image.
Kladno si na rozdíl od Ostravy svou nepříliš dobrou pověst stále drží. A to navzdory tomu, že toto sedmdesátitisícové město leží v ideální poloze mezi Prahou a kouzelným Křivoklátskem. Krach místního ocelářského průmyslu v 90. letech a konec těžby černého uhlí v roce 2002 město velmi negativně poznamenaly. A přes určité fungování následovníků slavné huti Poldi, tradiční výrobu kabelů nebo příchod firmy Lego do průmyslové zóny na jihu města se Kladno z útlumu dosud úplně nedostalo. Historické centrum je sice dobře udržované, ale malé a pro turisty nepříliš výrazné. Co se týče industriálního dědictví, navzdory řadě demolic tu stále ještě dříme velký potenciál, bohužel však většinou nevyužitý. Místo toho ale Kladno spíš jednostranně sází na zlepšení životního prostředí, což je samozřejmě chvályhodné, nicméně přírodní ráj se z tohoto betonového města stane jen těžko. Oblibě se tak zatím těší především u milovníků opuštěných míst, tzv. urbexu. A těch zase tolik není.
Kladno selhává v záchraně (o rozvoji nemluvě) industriálních památek u obou odvětví, která ho zformovala – hutního průmyslu a důlní činnosti. Obrovský hutní areál východně od centra města tvoří dvě hlavní části, a to severnější areál Poldi a jižnější areál bývalé Vojtěšské huti, pozdněji známé jako Koněv. V někdejší Poldovce je stále využívána velká část budov několika nástupnickými firmami, nicméně demolici již podlehly některé hodnotné válcovny, ocelárny nebo kotelny. Zbytek je výrazně stavebně znehodnocený a veřejnosti nepřístupný.
Ve Vojtěšské huti, která se nachází blíže centru, už fungují jen některé budovy. Areál není tak skvěle zachovaný, aby se dal srovnávat se zmíněnými Vítkovickými železárnami, ale i přes řadu demolic a dlouhé zanedbávání zde najdeme dost potenciálně atraktivních staveb. Symbolem této hutě, stejně jako průmyslu na Kladensku vůbec, je zachovaná trojice vápenných pecí. Mimochodem již prohlášená kulturní památka. Kromě toho jsou zde pro rozvoj připraveny strusková cihelna, plynojem, prádlo uhlí, torza zavážecí věže koksovny, mlýnice a především pak monumentální navážecí rampa se zásobníky rudy. Některé menší budovy již byly nově využity soukromými podnikateli. Kromě ředitelské vily a dost necitlivě přestavěných huťských laboratoří ukazují budoucnost areálu především konverze pozůstatků unikátní Bessemerovy konvertové ocelárny a malé hrázděné haly. Potenciál areálu ještě umocňují funkční tovární vlečky. Výhled do budoucna trochu kalí fakt, že plány města ohledně rozvoje obou areálů mluví především o stavbě obchodního centra či nových bytů po odstranění ekologické zátěže.
Ještě horší je situace s hornickými památkami. Z množství černouhelných dolů na Kladensku se dnes v původní podobě zachoval pouze důl Mayrau ve Vinařicích severně od města, dnes mimořádně aktivní hornický skanzen. V samotném Kladně stojí za řeč především dobře zachovaný zbytek dolu Engerth na severozápadě města a pak zanedbané, avšak stále cenné zbytky dolů František Josef a Kübeck u areálu Poldi. Další hornické areály jsou pak v širokém okolí města, ale ty nejlépe dochované – důl Jaroslav a důl Schoeller – už podlehly demolici. Nevyužití potenciálu kladenských dolů bije doslova do očí, a to nejen ve srovnání s Ostravou, ale především s lépe porovnatelnou středočeskou Příbramí. V tomto městě s méně než polovičním počtem obyvatel oproti Kladnu totiž byly ukázkově renovovány čtyři rudné doly s dalšími stavbami. Výsledkem je velmi oblíbený hornický skanzen a neporovnatelně lepší image města.
Ironií zůstává, že dobrému zdraví se těší většinou ty kladenské industriální památky, které nejsou pro toto město příznačné. Jde o velký parní mlýn s pekárnou, skvěle opravený benediktinský pivovar, tiskárnu Jaroslava Šnajdra, dosud funkční areál továrny na kabely Kablo a několik vodojemů. Na bývalé hornické a hutní srdce Čech, které jinak nemá moc co nabídnout, to opravdu není moc. Pokud se však Kladnu podaří přinejmenším záchrana areálu Vojtěšské hutě a alespoň některých dochovaných důlních objektů, neztratí vlastní identitu a naopak získá pro svou budoucnost velkou hodnotu. A taková investice se rozhodně vyplatí.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025