30. března, 2022 Tomáš Fošum
Polský premiér Mateusz Morawiecki (vlevo) během sobotního setkání s americkým prezidentem Joem Bidenem. Foto: Facebook/MorawieckiPL
Hlavní důvod, proč si Biden pro svůj zásadní projev vybral Varšavu, je nabíledni. Polsko nyní hraje jako frontový stát klíčovou roli. Nutno podotknout, že si celkově vzato vede velmi dobře. Na svém území hostí více než dva miliony ukrajinských uprchlíků. Polská vláda dále náleží v rámci Evropské unie a NATO k zemím, jež tlačí na tvrdší postup vůči ruskému režimu Vladimira Putina a na větší pomoc bránící se Ukrajině. Polsko má velký význam i z vojenského hlediska. Jednak disponuje relativně silnou armádou, jednak přes jeho území proudí západní pomoc na Ukrajinu, a to včetně zbraní. Jako třešničku na dortu pomohlo zorganizovat nedávnou odvážnou výpravu premiérů Česka, Polska a Slovinska do obleženého Kyjeva. Tam se ministerští předsedové Petr Fiala, Mateusz Morawiecki a Janez Janša (a také polský vicepremiér a předseda vládní strany Právo a spravedlnost Jarosław Kaczyński) setkali s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským.
To, že si Biden pro své vystoupení zvolil právě Varšavu, však mělo zřejmě ještě jednu příčinu. Není to tak dávno, co zařadil Polsko a Maďarsko mezi nedemokratické státy. Především v prvním případě šlo o velmi přehnané tvrzení. Polsko i po více než šesti letech vlády pod vedením Práva a spravedlnosti (PiS) zůstává demokracií. Je však pravda, že v této oblasti zaznamenalo jistý sešup. Týká se to především snahy vládního tábora omezit nezávislost justice, kvůli čemuž čelí Polsko kritice hlavně na úrovni Evropské unie.
Občas se někteří zastánci současné polské vlády snaží celou záležitost prezentovat jako konflikt mezi konzervatismem a liberalismem. Tedy že si západoevropské liberální či levicové elity zasedly na polské katolíky. To je ale hodně zavádějící perspektiva. Spor se totiž opravdu vede primárně o dodržování zásad právního státu. Stačí se jen podívat, co se za posledních šest let stalo z polského ústavního soudu, který za nezávislou instituci nepovažují snad již ani voliči PiS. Změny provedla vláda i v obecném soudnictví, přičemž se občas děly se zjevným porušením polské ústavy. Jejich hmatatelným výsledkem je popotahování některých nezávislých soudců. S ústrky se sem tam setkávají i prokurátoři, kteří v souladu se svým posláním postupují podle hesla padni, komu padni.
O tom všem se určitě doslechl i Joe Biden, jenž ve svém varšavském projevu otázku právního státu minimálně dvakrát obecně zmínil. Nejspíše mluvil v té chvíli i ke svým hostitelům z řad polského vládního tábora. Připomínat teď problematiku polské justice se ve světle barbarského ruského útoku na Ukrajinu může zdát malicherné. Jenže je to naopak velmi důležité. Aktuální stav Ruska, které na konci února de facto vyhlásilo válku celému svobodnému světu, má mnoho historických příčin. Ale k hlavním důvodům, proč se režim Vladimira Putina takto chová, patří skutečnost, že Rusko není právním státem a neexistují tam svobodná média. Společností sužovanou strachem a s omezeným přístupem k pravdivým informacím lze snadněji manipulovat.
Polsko samozřejmě nemůžeme k Rusku přirovnávat. Jde o zemi se silnou občanskou společností a pestrou mediální scénou. A to i přesto, že současná polská vláda proměnila tamní veřejnoprávní televizi ve svůj hlavní propagandistický nástroj a že koupila část regionálních titulů prostřednictvím polostátního koncernu PKN Orlen. To mimochodem ruské poměry docela připomíná – viz vlastnictví médií dceřinou společností státního plynařského gigantu Gazprom. Ve výčtu mediálních hříchů strany PiS figuruje také její nedávný pokus prostřednictvím zákona vytlačit amerického vlastníka z největší polské opoziční televize TVN. V západním světě nevídanou partyzánštinu nakonec zastavil svým vetem prezident Andrzej Duda. Každopádně ani kauza TVN bezpochyby nezůstala před Bidenem utajena. Za normálních okolností by do Varšavy jen tak nezavítal.
Ruský vpád na Ukrajinu ale postavil spoustu věcí na hlavu. Zatímco donedávna kvůli deficitům ve svém demokratickém uspořádání patřily v EU k hlavním otloukánkům Polsko a Maďarsko, dnes se situace změnila. Maďarský premiér Viktor Orbán černou ovcí sice zůstává, ale jeho autoritářské způsoby se teď ocitají ve stínu jeho neochoty ruskou invazi jednoznačně odsoudit a vzdát se úzké spolupráce s Kremlem v energetické oblasti. Polská vláda naopak cítí ve světle svého současného zásadového postoje pocit zadostiučinění. Je to vidět na některých politicích z vládního tábora a spřízněných publicistech, kteří nešetří kritikou na adresu Německa. To do poslední chvíle věřilo, že se s Putinem dá nějak rozumně domluvit a nakupovat od něj ve velkém plyn, jako by se nechumelilo. Oproti tomu Polsko si na základě svých bohatých zkušeností o ruském imperialismu nikdy nedělalo iluze. Na obranu Německa lze říci, že své chyby po vypuknutí války na Ukrajině pojmenovalo a činí kroky k jejich nápravě.
Navíc tady platí, že by si měl každý nejprve zamést před vlastním prahem (což se samozřejmě týká i Česka, ale to nechme protentokrát stranou). Zatímco v Německu dochází k viditelné sebereflexi, u polské vládní formace se tak v souvislosti s otázkou právního státu neděje. Západní jednotu vůči Putinovu Rusku přitom v minulosti rozbíjely jak německé kroky k výstavbě plynovodu Nord Stream 2, tak útoky politiků PiS na EU kvůli jejím oprávněným výhradám vůči změnám v polském soudnictví.
Zopakujme, že se Poláci jako národ v pomoci Ukrajině chovají příkladně a že Mateusz Morawiecki a Jarosław Kaczyński svou účastí na cestě do ostřelovaného Kyjeva prokázali odvahu. Jako kdyby zároveň chtěli politikům ze západní části EU dát lekci, že všechny řeči o demokracii a právním státě jsou na nic, pokud je člověk není ochoten podpořit činy. Pro svobodu se zkrátka musí něco obětovat, hrdinně bránící se Ukrajina je tím nejlepším příkladem. Rusko naopak ukazuje, jak vypadají státy, které jsou s demokracií a právním státem na štíru. Ke svobodě potřebujeme tedy jak právo, tak statečnost a ochotu se bránit. Bez této kombinace demokratická společnost z dlouhodobého hlediska nepřežije. Na to bychom měli pamatovat všichni včetně představitelů současné polské vlády.
ROČNÍK XIII. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2024