Co způsobí Severní proud

20. prosince, 2019 RUBRIKA Střední Evropa


imageNSSpeciální loď Audacia klade v německých vodách potrubí plynovodu Nord Stream 2. Každý den položí podle plánu na mořské dno tři kilometry trubek. Foto: © Nord Stream 2 / Axel Schmidt

 

Během letošního roku pokládaly speciální stavební lodě na dně Baltského moře ocelové trubky 1224 kilometrů dlouhého plynovodu Nord Stream 2. Jeho největším kritikem v EU bylo Polsko, které několik let vedlo boj proti dalšímu posílení pozice ruského Gazpromu na evropském trhu s plynem, kde má už nyní podíl téměř 40 procent. To podle Varšavy ohrožuje energetickou bezpečnost Evropy.

 

Koncem října padlo v Dánsku klíčové rozhodnutí, jež po dvou letech odblokovalo položení trubek v dánských teritoriálních vodách a umožnilo stavbu poslední části plynovodu o délce 147 kilometrů. Nord Stream 2 vede z ruského přístavu Usť-Luga do německého plynového terminálu v Greifswaldu. Půjde jím přepravit až 55 miliard metrů krychlových zemního plynu ročně. Podobnou kapacitu má již existující Nord Stream 1, který funguje od roku 2011. Od příštího roku Gazprom teoreticky může dodávat téměř veškerý svůj plyn pro zákazníky v západní Evropě přímo. Úplně tak obejde Ukrajinu, jež ročně získává na tranzitních poplatcích asi dvě miliardy dolarů (46 miliard korun).

Ukrajina je pro ruský plyn dosud největším tranzitním uzlem na cestě do Evropy. Minulý rok jejími trubkami prošlo 87 miliard metrů krychlových zemního plynu, který dále mířil na Slovensko a pak do rakouského plynového uzlu Baumgarten nedaleko Vídně. Druhá hlavní trasa pro ruský plyn do Německa vede plynovodem Jamal přes Bělorusko a Polsko. Tento plynovod postavený v roce 1999 má kapacitu pro přepravu 33 miliard metrů krychlových. Rusové v minulosti zvažovali, že posílí i tuto přepravní trasu, nakonec ale dali přednost cestě po dně Baltského moře, která jim umožňuje dodávat surovinu do Německa bez tranzitních poplatků.

 
Bojovné Polsko

Varšava ruskému Gazpromu při stavbě Nord Streamu 2 několikrát úspěšně zkřížila plány. Třeba tím, když s pomocí Bruselu zkomplikovala poloviční spoluúčast na financování projektu za deset miliard eur (přes 250 miliard korun) evropským partnerům v konsorciu s Gazpromem: německým firmám Uniper a Wintershall, britsko-nizozemské Royal Dutch Shell, rakouské OMV a francouzské Engie. Posledně jmenované firmě v listopadu polský antimonopolní úřad udělil kvůli plynovodu pokutu čtyřicet milionů eur (asi jedna miliarda korun), protože Engie podnikající také v Polsku mu odmítala poskytnout dokumentaci spojenou s jejím podílem na stavbě plynovodu. Jde ale už o poslední záchvěv polského odporu, který navíc ještě ani nenabyl právní moci, protože se francouzská firma odvolala.

Kromě rezistence vůči Nord Streamu se Polsko, jež zatím z více než dvou třetin závisí na ruském plynu, připravuje na rok 2022. Tehdy vyprší dlouhodobý kontrakt s Gazpromem a Poláci už nyní oznámili, že ho nehodlají obnovit a chtějí se bez této suroviny z východu úplně obejít. Její spotřeba přitom v Polsku roste, protože je to jediná ekologičtější alternativa k uhelným elektrárnám. Poláci plánují rozšíření vlastní těžby v Baltském moři a připravují svůj plynovod Baltic Pipe. Ten naše severní sousedy napojí na Norsko, největšího evropského těžaře plynu, který loni do EU exportoval přes 120 miliard metrů krychlových této suroviny. Krokem k diverzifikaci dodávek je i terminál na zkapalněný plyn v polském Svinoústí u Baltského moře s kapacitou pět miliard kubických metrů ročně, která se momentálně navyšuje na 7,5 miliardy kubických metrů.

 
Změna rovnováhy

Hlavním zastáncem baltského plynovodu v Evropské unii je Německo. A jeho největším lobbistou pak bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, který se po odchodu z funkce v roce 2005 stal hlavní evropskou tváří Gazpromu. Německo loni s 88 miliardami kubíků patřilo k největším odběratelům plynu v Evropě. Jeho spotřeba ještě vzroste, až země koncem roku 2022 vypne své jaderné elektrárny. Plyn má navíc částečně nahradit i uhelné elektrárny, jež chce Německo odstavit v roce 2038. Vyšší potřebě dovozu plynu nahrává rovněž omezení těžby v Severním moři, které se týká britských ložisek, a uzavření největšího nizozemského plynového pole Groningen v roce 2022, o němž rozhodla tamní vláda kvůli častým zemětřesením.

Němci od počátku berou Nord Stream jako ekonomický, a nikoli politický projekt. Obavy bývalých zemí východního bloku odbývají tím, že stejně jako Německo (a Evropa) potřebuje plyn koupit, potřebuje Rusko příjmy z jeho prodeje. A je pravda, že Gazprom patří spolu s ropnými těžaři, jako jsou Rosněft nebo Lukoil, k hlavním dodavatelům peněz do ruského státního rozpočtu. Gazprom žádný lukrativnější trh než Evropu nemá. Zároveň starý kontinent posiluje svou energetickou nezávislost stavbou terminálů LNG na zkapalněný plyn, který je možné dovážet z Kataru nebo ze Spojených států. Američané mají do budoucna velké plány, chtějí začít plyn ve velkém vyvážet do Evropy a konkurovat právě Gazpromu. Proto USA patřily ke kritikům stavby Nord Streamu 2. Američtí těžaři z břidlicových polí už v posledních letech srazili dominantní postavení Saudské Arábie na trhu s ropou. Nyní chtějí něco podobného udělat s plynem, jenž pro ně často znamená jen odpad při těžbě ropy. Proto si troufají nabízet ho levně.

V tuto chvíli funguje v Evropské unii čtyřiadvacet terminálů pro příjem zkapalněného plynu. Podle analýzy společnosti King & Spalding, která poskytuje právní poradenství u řady LNG projektů po celém světě, se jejich kapacita v Evropě výrazněji zvýší po roce 2021. Pokud se realizují všechny plány, což není pravděpodobné, může v příštích letech evropská kapacita pro dovoz LNG vzrůst ze současných 210 miliard metrů krychlových „rozmrazeného“ plynu o dalších 87 miliard.

 
Tiché Česko

Pro Česko není Nord Stream 2 nevýhodný, proto Praha proti jeho stavbě zase tolik nevystupovala. Nepatřila ovšem ani k hlasitým zastáncům, jako byly Německo a Rakousko. Z jeho kapacity 55 miliard kubíků půjde významná část přes tuzemskou tranzitní přepravu, což posílí pozici Česka jako plynového uzlu směrem do Rakouska a dále na jih, hlavně do Itálie. Ta je druhým největším dovozcem plynu v Evropě.

Naopak Slovensko a jeho přepravce Eustream, nad nímž má manažerskou kontrolu český koncern EPH podnikatele Daniela Křetínského, může na změnu toku ruského plynu doplatit. Hledá proto alternativy, jak ho nahradit. S podporou EU ve výši 108 milionů eur (asi 2,8 miliardy korun) buduje tranzitní propojení Slovenska s Polskem, kudy by šlo distribuovat případný plyn z Norska nebo ten, který připluje do LNG terminálu ve Svinoústí. Existuje také nové propojení přes Dunaj mezi Slovenskem a Maďarskem u Komárna. Dalším projektem je stavba plynovodu Eastring vedoucího na Balkán. Jeho hlavním propagátorem je český expremiér Mirek Topolánek, který funguje jako takový malý Schröder.

 
Ukrajinský spor s Ruskem

Slovenský Eustream vydělává i na přepravě ruského plynu na Ukrajinu, který tam jde západním směrem. Ukrajina náležela před okupací Krymu v roce 2014 s ročním odběrem 25 miliard metrů krychlových k hlavním zákazníkům Gazpromu. Zůstává jím i nadále, byť ve statistikách prodejů Gazpromu zmizela. Kyjev se zároveň snaží ruský plyn nahrazovat, třeba plány na vlastní těžbu, kde se opět angažují Křetínského firmy.

Kvůli budoucím výpadkům příjmům z tranzitních poplatků Ukrajina logicky patří k hlavní odpůrcům baltského plynovodu. Zároveň ukrajinský podnik Naftogaz tvrdí, že je ochoten snížit cenu za přepravu, aby byla podle firmy levnější než u Nord Streamu 2.

Problémem Ukrajiny je, že kvůli svým oligarchům těžícím z neprůhledného systému tranzitu plynu v minulosti ztratila v branži kredit. Pro mnoho hráčů tak bylo jednodušší obejít se bez ní. Německo ale tlačí Rusko k tomu, aby část plynu nadále přes Ukrajinu proudila. Pokud by jeho tok v trubkách vyschl, nebyly by peníze na jejich údržbu, což není v zájmu nikoho.

Gazprom v současné době vyjednává s Naftogazem o nové smlouvě. Ta nynější skončí letos v prosinci. Ruská strana si jako podmínku dala ukončení mezinárodní arbitráže ve Stockholmu, kterou proti Gazpromu zatím úspěšně vede Naftogaz. Ten loni získal na ruské firmě náhradu za její monopolní praktiky ve výši zhruba 2,5 miliardy dolarů. Firma zahájila proti Gazpromu ještě další arbitráž ve výši jedenácti miliard dolarů.

Jak spor nakonec skončí, není v tuto chvíli jasné. Přes snahy o zprostředkování Bruselu zůstávají obě strany zakopané ve svých pozicích. Naposledy Gazprom navrhl prodloužení současné tranzitní smlouvy či novou dohodu na jeden rok. To je zřejmě nejrealističtější varianta, která spor odloží do doby, než Gazprom plně dokončí Nord Stream 2. Evropští obchodníci s plynem včetně těch českých každopádně hlásí: Na zimu jsme připraveni a zásobníky s plynem jsou zcela plné.

Článek byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci projektů veřejné diplomacie v oblasti zahraniční politiky ČR a mezinárodních vztahů.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.