05. června, 2013 Miroslav Šepták
Současný předseda Svobodné strany Rakouska (FPÖ) má sudetoněmecké předky. Rodina z otcovy strany pochází z Liberce. Po roce 1945 byla součástí odsunu německy mluvícího obyvatelstva z Československa, a tak Heinz-Christian vyrůstal ve vídeňské části Erdberg. Živé dítě vychovávala většinou matka, neboť otec – umělec nebral rodičovské povinnosti příliš vážně. Zpočátku nic nenasvědčovalo, že prožije strmou politickou kariéru.
V mládí měl Strache blízko ke krajní pravici. Dokonce jistou dobu chodil s dcerou předsedy neonacistické Nacionálně demokratické strany. Vyučil se zubním technikem, poté započal studium historie a filozofie na vídeňské univerzitě, ale protože ho nebavilo sedět nad knihami, vysokoškolský titul nikdy nezískal. Uplatnění našel u Svobodných. Nejprve zastával funkci předsedy mládežnické organizace, následně v pouhých 21 letech usedl za FPÖ do vídeňské obecní rady.
Jörg Haider. Nejprve vzor, pak konkurent
O rok později poprvé osobně potkal tehdejšího předsedu Svobodných, kontroverzního populistu Jörga Haidera, jehož obdivoval a považoval za svůj politický vzor. Dlouho loajálně podporoval jeho politiku a zároveň pozvolna stoupal ve stranické hierarchii. Rovněž Svobodní zažívali tou dobou období úspěchů. Strana těžila z kombinace Haiderova charismatu a schopnosti oslovit nemalé množství voličů znechucených z výsledků práce velké koalice – spolupráce lidovců (ÖVP) a sociálních demokratů (SPÖ). Od konce druhé světové války obsazovaly tyto nejsilnější rakouské politické strany se železnou pravidelností v celostátních volbách vždy první dvě místa. Až v roce 1999 přišel překvapující výsledek Svobodných. Se ziskem 26,9 % skončili druzí a poprvé rozrazili mocný dvojblok SPÖ – ÖVP.
Král Korutan Jörg Haider zemřel při autonehodě 11. října 2008. Předseda FPÖ Heinz Christian Strache přišel o vzor i rivala v jedné osobě. (foto: Karl Riegl/ Wikimedia Commons)
Nečekaný úspěch FPÖ vyústil i navzdory masivním protestům doma i v zahraničí ve vládní koalici s lidovci. Tato role jim očividně nesvědčila, Svobodní se stali součástí mocenských struktur, které sami dlouhodobě vytrvale kritizovali. Následovala masivní ztráta voličské přízně, což vyvolalo silnou vnitrostranickou krizi. Jádro sporu spočívalo v tom, zda má FPÖ setrvat ve vládě nebo vsadit na osvědčenou roli opozice a z této pozice zkusit vyhrát volby. Zatímco Haider chtěl pokračovat ve spolupráci s lidovci a postupně mírnil svoji rétoriku, kdy například souhlasil se vstupem Turecka do Evropské unie, další vlivný proud upřednostňoval druhou variantu. Tehdejší šéf vídeňské FPÖ Strache stanul v čele křídla proti svému někdejšímu vzoru. Vycítil šanci jak vystoupit z Haiderova stínu, zvlášť když řada Svobodných považovala dlouholetou stranickou ikonu za vyčpělou značku.
Názorové rozepře mezi nimi nešlo přehlédnout. Haiderovi hrozilo, že ztratí v FPÖ vliv a bude pouze řadovým členem strany. V dubnu 2005 proto přetrhal veškerá pouta ke Svobodným a založil Svaz pro budoucnost Rakouska (BZÖ), zatímco Strache zaujal pozici předsedy FPÖ. Mnozí politologové předpovídali, že většina voličů půjde za Haiderem a Svobodní skončí na politické periferii. Předpokládali mylně. Strache obstál. Nejenže zastavil propad voličských preferencí FPÖ a konsolidoval její členskou základnu, ale Svobodní často poráželi v rozmanitých volbách konkurenční Svaz „o parník“.
K poslednímu souboji dvou kohoutů v rámci populistické pravice došlo na podzim 2008. Rozhádaná velká koalice tehdy sáhla k předčasným volbám. Lidé znechucení měsíci malicherného handrkování požadovali změnu. Jak Haider tak Strache cítili šanci na úspěch. Oba bojovali o stejné voliče, snažili se jeden vůči druhému vymezit, čas od času i s humorným nádechem. V jedné ze vzájemných televizních konfrontací začal starší Haider předsedovi Svobodných familiárně tykat. Než stihla rozpačitá moderátorka zasáhnout, Strache s ledovou tváří přátelské „ty“ od korutanského hejtmana odmítl. Před pěti lety mohli být s výsledky voleb spokojeni oba, neboť jejich strany posílily. Zatímco Strache spřádal další plány do budoucna, Haider tragicky zemřel při automobilové nehodě. S koncem dlouholetého korutanského hejtmana vzniklo ve Svazu pro budoucnost Rakouska obrovské a těžko nahraditelné personální vakuum. Zároveň Strache ztratil jediného výrazného konkurenta na pravém stranickém spektru a mnozí voliči přešli od BZÖ k FPÖ.
Riskantní duel o Vídeň
Po úspěšných volbách do Národní rady na podzim 2008 hledal Strache způsob, jak i nadále zůstat v povědomí veřejnosti. Nechtěl působit pouze jako řadový poslanec parlamentu, a tak zariskoval. Jelikož byl současně předsedou organizace Svobodných v rakouské metropoli a jím vedená kandidátka zde dosahovala slušných výsledků, vyzval v říjnu 2010 ve volbách do místní obecní rady sociálně demokratického starostu Micheala Häupla k „duelu o Vídeň“.
Strache obsadil tehdy sice „až“ druhé místo, ale ziskem 25,8 % nechal vzpomenout na nejslavnější dobu FPÖ v 90. letech minulého století. Dokázal určit dvě hlavní témata voleb: konec absolutní většiny sociální demokracie a integrace cizinců v hlavním městě. Neváhal k tomu použít ani velmi diskutabilní slogany například o tom, že příliš cizího nedělá nikomu dobře. Kromě toho zdárně redukoval vídeňské volby na souboj s Häuplem.
Posílen tímto úspěchem vznesl nárok na funkci spolkového kancléře. Když některé průzkumy veřejného mínění předpovídaly Svobodným v celostátních volbách první místo, opakoval svůj požadavek ještě několikrát. Jednalo se o realistický cíl až do doby, kdy začal hrát na populistickou strunu někdo další.
Situace se vymyká kontrole
První březnovou neděli letošního roku utrpělo Stracheho renomé vítěze těžký šrám. Svobodní v Korutanech (FPK), volně kooperující partner FPÖ podle modelu německé CDU/CSU, propadli v zemských volbách ze 44,89 % na 16,85 %. Jednoduše řečeno totální debakl. Žádná jiná strana neztratila v státě pod Alpami tolik procentních bodů a to od konce druhé světové války proběhlo v Rakousku celkem 157 voleb. Ze 132 korutanských obcí pouze v jediné ztratili Svobodní ve srovnání s minulým kláním méně než 10 % hlasů. Strache okamžitě vyzval odpovědné, aby odstoupili, ale někteří poslanci nad tím jednoduše mávli rukou. V jednu chvíli dokonce reálně hrozilo rozštěpení FPK. Nekončená jednání ústila v zažehnání krize, ačkoli i předseda Svobodných musel ze svého původního požadavku částečně ustoupit.
Strache se obává nového hráče na rakouské politické scéně – miliardáře Franze Stronacha (foto: Häferl/Wikimedia Commons)
Paralelně s událostmi v Korutanech proběhly zemské volby rovněž v Dolním Rakousku. Také zde Svobodní oslabili, byť pouze mírně. Strache opětovně žádal výměnu stranického vedení odpovědného za porážku, ale i v nejlidnatější spolkové zemi narazil na odpor. Z těchto událostí lze usuzovat, že kdysi neohrožená pozice předsedy FPÖ je minulostí.
Stracheho zlost směřuje proti novému hráči v rakouské politické aréně Franku Stronachovi. Ten kdysi emigroval do Kanady podle svých slov s 200 dolary v kapse, aby dnes vlastnil několik firem zaměstnávajících přes 100 000 lidí na celém světě. Ve vysokém věku, 80 let, založil vlastní stranu, Tým Stronach, která usiluje o stejný elektorát jako Svobodní – protestně naladěné voliče a nevoliče. Stronach těží z pověsti úspěšného a mezinárodně uznávaného podnikatele, nezatíženého minulostí a korupcí. Strache „staříka“ původně nebral vážně, ale nejpozději od 3. března, kdy Tým Stronach předstihl v Dolním Rakousku FPÖ, musel změnit názor. Předseda Svobodných zatím marně hledá proti rakousko-kanadskému podnikateli bojujícímu stejnými zbraněmi vhodnou strategii. Na nového konkurenta bude reagovat patrně zostřením opoziční rétoriky a větším důrazem na tradiční témata FPÖ jako jsou rakouské vlastenectví, redukce přistěhovalectví či omezení moci sociálních demokratů a lidovců. Volební kampaň Svobodných u příležitosti podzimních parlamentních voleb tak může nabýt až nechutný charakter.
Strache velmi touží zbavit se jednou provždy stigmatu levné Haiderovy kopie. Domnívám se však, že nemá ani charisma srovnatelné se slavnějším předchůdcem ani jeho schopnosti komunikovat s médii a voliči. V důsledku „faktoru Stronach“ nenaplní v podzimních parlamentních volbách svůj primární politický cíl. Třetí místo Svobodných pak vyvolá ve straně otázku, zda by ji po osmi letech neměl vést někdo jiný.
Miroslav Šepták, historik a politolog, působí v Oddělení fondů nestátní provenience a osobních sbírek Národního archivu a ve Státní rostlinolékařské správě v Praze.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025