08. června, 2018 Jan Holovský
Zdroj: Facebook/kingdomcomerpg
Na rozdíl od filmového či hudebního průmyslu tomu hernímu úplně nedominují USA a anglosféra. O přední příčky soutěží řada zemí. Ze středoevropských států mezi herní velmoci patří samozřejmě Německo, kde vznikly zásadní série Crysis, Far Cry, Settlers, Gothic, The Book of Unwritten Tales nebo oblíbená akce Spec Ops: The Line. Asi málokdo nezná jednoduché střílení slepic Moorhuhn, dostupné v nesčetných variantách. Momentálně však německá herní scéna prožívá menší útlum, což je vidět na nedávných finančních problémech slavného studia Crytek z Frankfurtu nad Mohanem, které stojí za prvními dvěma zmíněnými tituly. Dodejme, že vývoj akčního Far Cry přesunulo francouzské vydavatelství Ubisoft z Německa do Kanady už v roce 2008.
Za Německem příliš nezaostává Polsko, jež má navzdory menším možnostem na svém kontě hned několik světových titulů. Předně musíme zmínit sérii „her na hrdiny“ (neboli RPG) Zaklínač podle slavného knižního fantasy cyklu spisovatele Andrzeje Sapkowského, přičemž tři roky starý Zaklínač 3: Divoký hon náleží k tomu vůbec nejlepšímu v dějinách herního průmyslu. Stejně inspirativní je přístup jeho vývojářů z varšavského CD Projektu k fanouškům, otevřenost kritice i příznivá cena her. Proto nepřekvapí, že připravovaná dystopická hra na hrdiny Cyberpunk 2077 patří k nejočekávanějším dílům svého druhu na světě. Z dalších polských studií je nutno uvést Techland, který stojí za celosvětově úspěšnými „zombie“ tituly Dead Island a Dying Light nebo westernovou akcí Call of Juarez, a společnost People Can Fly s díly Painkiller, Gears of War nebo Fortnite.
Maďarsko si vede mnohem hůře, a to i vzhledem ke své velikosti. Zdejší nadějné studio StormRegion se S.W.I.N.E. nebo Codename: Panzers skončilo už před deseti lety, společnost Black Hole Entertainment s fantasy ze světů Warhammer a Might & Magic zavřela krám v roce 2012. Vývojáři z Digital Reality, stojící mimo jiné za Imperiem Calactica, to zabalili o rok později. Svou činnost ukončily dokonce i ambiciózní pobočky západních firem Eidos Hungary a Crytek Budapest.
Pro Maďary to ale není nic nového, protože několik významných vývojářů skončilo už po přelomu milénia. Na tamním řádně provětraném trhu tak dnes vynikají jen Zen Studios, které se specializuje na jednodušší pinballové a strategické hry, či společnost NeocoreGames, jež tradičně sází na žánr fantasy a může se vykázat například strategickou sérií King Arthur: The Role-Playing Wargame. Tyto dvě budapešťské firmy doplňuje Kite Games založená zkušenými vývojáři v roce 2015. Jejich aktuálnímu produktu Sudden Strike 4, strategii z druhé světové války, se dostalo poměrně příznivého přijetí.
Ani Rakousko nepatří mezi vývojářské giganty. Asi nejvýznamnějšími tamními firmami byly Max Design, stojící za sérií historických strategických her Anno, a JoWooD, která vyvinula oblíbené budovatelské hry Industry Giant a Traffic Giant. Navíc jako vydavatelství produkovala řadu dalších, často německých her. Obě společnosti už ale dávno zanikly. Z těch existujících pokračuje v oblíbených budovatelských hrách firma ClockStone z Innsbrucku (série Bridge Constructor) a svůj význam má i vídeňská Sproing Interactive, mezi jejíž největší úspěchy patří válečná strategie Panzer Tactics DS z roku 2008. Specifická jsou pak menší vídeňská studia Moon Studios, které se pyšní tři roky starou uměleckou „skákačkou“ Ori and the Blind Forrest, a Broken Rules, rovněž sázející na osobité umělecké hry (např. And Yet It Moves a Old´s Man´s Journey).
Co chybí Rakousku ve vývoji, dohání postavením mezi vydavateli. V roce 2011 totiž švédský podnikatel Lars Eric Olof Wingefors založil ve Vídni velké herní vydavatelství THQ Nordic, jež od té doby skoupilo řadu západních společností a značek, většinou amerických, německých a švédských. Z jeho rakouských akvizic stojí za zmínku pouze firma Cliffhanger Productions, která stvořila například lehce nadprůměrné dílo Shadowrun Chronicles: Boston Lockdown rozvíjející oblíbené universum Shadowrun, jež kombinuje prvky sci-fi a fantasy.
Při popisu slovenského herního průmyslu musíme začít titulem Spellcross a jeho tvůrci z bratislavského studia Cauldron. Spellcross je tahová strategie z roku 1997, která zdařile zkombinovala realitu a fantasy a stala se v řadě zemí včetně České republiky kultovní záležitostí. Ostatně Cauldron už rok předtím vyvinul další legendu, logickou hru Quadrax. Na tyto úspěchy studio navázalo v roce 2000 strategickou hrou Battle Isle: The Andosia War a o pár let později zaujalo akční hrou Chaser inspirovanou filmem Total Recall. Od roku 2009 tvoří už jen lehce nadprůměrné hry s loveckou tématikou pod hlavičkou amerického vydavatele Activision.
Druhým zásadním slovenským studiem bylo košické 3D People, jež v roce 2005 vydalo oblíbenou fantasy hru na hrdiny Kult: Heretic Kingdoms a v dalších letech přidalo i sérii simulací leteckých bojů Air Conflicts a bláznivé závody lodí Aquadelic GT. Firma se ovšem brzy rozpadla a vývojáři si založili nové studio Games Farm, kde zmíněné herní série dále rozvíjejí. Právě zde pracuje asi nejnadějnější vývojářská parta dnešního Slovenska. Na konci roku 2014 přišla s pokračováním svého předchozího hitu (tomu se po vzoru slavné americké předlohy říká „slovenské Diablo“) Shadows: Heretic Kingdoms, které sice nedosáhlo úspěchu prvního dílu, ale získalo celkem příznivé hodnocení. Minulý rok firma vypustila do světa další RPG hru s názvem Vikings: Wolves of Midgard, jež si rovněž připsala spíše kladná hodnocení, i když kritika zmiňovala chyby, horší ovládání i slabší příběh.
Slovensko bohužel často doplatilo na nedostatečnou marketingovou propagaci, což zbrzdilo i nadějné tituly. Dvě starší hry – skvělá „stealth“ akce Chameleon z roku 2005 a dosud nejlepší slovenská adventura (příběhová hra s řešením úkolů) Ve stínu havrana z roku 1999 – vznikly v úzké spolupráci s českými společnostmi. Ostatně obě části někdejší federace zůstávají v dané oblasti silně propojené, když například počty Slováků u českých vývojářů rozhodně nejsou jen symbolické.
Český herní průmysl se může směle zařadit za Německo a Polsko. A to navzdory těžké ráně, jakou byla nedávná likvidace největšího českého vývojáře Illusion Softworks (později 2K Czech) jeho americkým vlastníkem Take-Two Interactive. Zaniklá vývojářská společnost, založená v roce 1997 pionýry oboru Petrem Vochozkou a Janem Kuderou, stála za první světoznámou českou hrou Hidden & Dangerous, realistickou týmovou akcí z druhé světové války. Další projekt, který již vymyslel proslulý Dan Vávra (hlavní autor hry Kingdome Come: Deliverance) , dostal firmu na vrchol. Mafia: The City of Lost Heaven byla jednou z prvních adventur v „otevřeném světě“, ve kterém se mohl hráč volně pohybovat. Dodnes zůstává naprostým kultem. Následná pokračování obou titulů byla vysoce nadprůměrná, i když kvality původních her již nedosáhla. Světového úspěchu dosáhly i dva díly akční hry Vietcong z let 2003 a 2005. Během přípravy Mafie II v roce 2009 však odešel Dan Vávra, který si po dvou letech založil Warhorse studios. Vývoj třetího dílu se později kompletně přesunul do USA.
Druhou nejvýznamnější českou společností je Bohemia Interactive Studio založené na konci devadesátých let bratry Markem a Ondřejem Španělovými. Poměrně brzy se specializovala na realistické simulace bojů, o které se zajímaly i zahraniční ozbrojené složky. Jejím nejproslulejším dílem je Operace Flashpoint z roku 2001, které tematizuje alternativní boje studené války. Na něj navazuje válečný simulátor ArmA z roku 2006, který firma přetavila do rozvětvené mnohadílné série včetně zombie verze DayZ. V roce 2017 pak vydala nadprůměrný simulátor průzkumu Marsu Take on Mars. Po fúzi se třemi dalšími českými společnostmi v roce 2010 navíc získala vývojáře, kteří se podíleli například na oblíbené logické hře Fish Fillets z roku 1997 nebo proslulé strategii Original War z roku 2001.
Už téměř jedno desetiletí patří k nejznámějším českým vývojářům nezávislá Amanita Design z Brna, která se zaměřuje na umělecké adventury vycházející z bohaté tradice českých animovaných filmů a ilustrací. Jejich originální a vizuálně úchvatné hry Machinarium, Botanicula, Chuchel nebo série Samorost patří k tomu nejlepšímu, co může žánr celosvětově nabídnout. Osobitě tím navazují i na starší tradici oblíbených českých a slovenských adventur s kvalitním dabingem, do níž patří lidové série Horké léto a Polda, ale i výborný temný hit Posel Smrti. Z jiného soudku připomeňme kdysi populární RPG hru Brány Skeldalu z roku 1998, na kterou později navázala dvě pokračování od firmy Napoleon Games, nebo volně stažitelné Bulánky, v minulém desetiletí oblíbené vraždící polštáře od SleapTeam.
Pražská firma SCS Software prorazila tím, že již šestnáct let piluje simulátory nákladních automobilů (od roku 2008 vychází pod sérií Truck Simulator), okolo kterých se soustřeďuje početná skupina fanoušků. Z nabídky dalších českých společností v zahraničí zaujaly i propracovaná strategická sci-fi Factorio (2016), logická „plošinovka“ Blackhole (2015), umělecká adventura Dark Train (2017) nebo edukativní Attentat 1942 (2017; letos získala hlavní cenu na berlínském festivalu nezávislých her A MAZE). S rozmachem chytrých telefonů pak vsadila řada menších vývojářů na levnější a lehčí tvorbu právě pro ně. Z těch českých je třeba zmínit alespoň společnost Madfinger Games, která se specializuje na graficky vysoce kvalitní hry, a pak Hyperbolic Magnetism stojící za originální „skákačkou“ Chameleon Run.
Vraťme se k výše zmíněné Kingdome Come: Deliverance (KC:D), vizuálně okouzlující RPG hře od Warhorse Studios lokalizované do Posázaví roku 1403. Peripetie jejího dlouhého a trnitého vzniku jsou poměrně dobře známé, ale navzdory většímu výskytu chyb, které jsou u her s otevřeným světem časté, rozhodně nezklamala (hodnocena je většinou od 7,6 do 9 bodů z 10). Jedná se proto o dobrou reklamu na české země v zahraničí. Už jen tím, že je to hra historická, a nikoliv fantasy, jde proti proudu dnešní masové produkce. Navíc je mimořádně propracovaná, má složitý systém boje, realistické chování okolí i dotažené detaily (dokonce se zde kazí i jídlo), takže rozhodně není určena pro rozmazlené hráče. Toto dílo paradoxně zdůrazňuje hlavní slabinu českého herního průmyslu, tedy absenci plnohodnotných špičkových her (tzv. AAA hry), neboť je jejich prvním zástupcem po mnoha letech. Těmto velice náročným projektům se totiž věnuje jen hrstka nadšenců.
Úspěch KC:D ale může posloužit jako motivace. Po nějaký čas byla nejprodávanější dílem na největší digitální distribuční platformě Steam, takže se vývoj dosud nejdražší české hry zaplatil už po pár dnech. Horší je, že se v zahraničí proslavila i jinak, neboť ji kvůli absenci etnických menšin v českém středověku (!) obvinila řada lidí z rasismu. Tato absurdní výtka bohužel nabyla značných rozměrů, když zaznívaly výzvy různých aktivistů k bojkotu hry a Dan Vávra se stal terčem nevybíravých útoků včetně nabourání osobních účtů.
Jestli však KC:D o něčem vypovídá, tak hlavně o tradiční přidané hodnotě českých vývojářů, na níž lze stavět i v budoucnu. Projevuje se důrazem na realističnost, originalitou, citem pro detail, humorem a vizuální nápaditostí. Bude zajímavé sledovat, zda se tyto vlastnosti vyskytnou u dalších očekávaných českých her. Momentálně jde hlavně o nadějné nezávislé simulátory železnice Mashinky od Jana Zeleného, života bezdomovce Hobo: Tough Life nebo správy nemocnice Project Hospital, ale také o roztomilé akční RPG Feudal Alloy.
PS:
Prvního května vyšla česká hra pro virtuální realitu Beat Saber, jež kombinuje šerm a hudbu. Během pár dní se z ní vyklubala jedna z nejlepších her ve své kategorii.
ROČNÍK XIII. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2024